Slimáčik na úbočí
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží. Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně. Česky vyšlo pod názvem Les v knize Les / Je těžké být bohem. 65-048-84... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , Obzor (SK)Originální název:
Улитка на склоне (Ulitka na sklone), 1966
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, ale rozhodně ne pro každého - je třeba u ní přemýšlet, aby mohl čtenář odhalit skutečnou myšlenku knihy :-))
První kapitola Lesa se mi hned zalíbila a splnila to, co jsem od knihy očekával. Po přečtění druhé kapitoly z pohledu Candida jsem chvíli s nechápávým výrazem přemýšlel o tom, co to sakra bylo. Nicméně jsem pokračoval, a okamžitě jsem propadl kouzlu šílené nelogické byrokratické mašinérie, kterou se Perec marně snaží pochopit, a nepochopitelného světa lesa s ukňouranou Navou a neskutečně dlouhými dialogy a monology. Les má prostě své abstraktní poetické kouzlo a je jen na čtenáři, zda ho to znechutí, nebo pohltí jako mě.
Na čtení LESu je dobré, ba přímo nutné se přípravit. Jinak knihu po pár stranách znechuceně odhodíte. Jedna dějová linie jejímž hrdinou je Perec mi připomínala Kafkův Zámek. Perec jakýsi úředník toužící poznat les, přichází na Správu lesa a zde naráží na byrokratickou mašinerii. Ta je prezentována naprosto absurdní a nelogickou činností správy. Tahle část je jako sen, jste na divném místě děláte divné věci, ale je to tak nějak v pořádku a po probuzení si řeknete, co to proboha bylo? Ve druhé lini je tu Candide, který v lese ztroskotal a snaží se les opustit, jenže opustit tenhle"začarovaný" les není jednoduché, ne-li nemožné. Zatímco podivnosti a absurdity do lesa jaksi patří o to víc je pobuřující co se děje na správě lesa.Když si uvědomím jak přebujelá je byrokracie dnes, kolik různých směrnic,vyhlášek a zákonů prorůstá naší společnost jako podhoubí, připadá mi, že v LESE žijeme všichni.
Po dočtení se u mě dostavil pocit naštvání. Ale ne na knížku, ale na sebe. Přečetl jsem si zdejší komentáře a musím souhlasit, že hned od začátku se dostavilo zmatení. Rozhovory divné, bez smyslu..chování rovněž. prostředí nepochopitelné. Pořád jsem vyhlížel tu polovinu knihy, kdy pochopím. Když zbývalo 10 stran do konce a stále jsem nic nepobíral, tak už jsem poznal, že závada je na mé straně. Holt ta moje inteligence nejspíš už není, co bývala. Proto jsem si musel na internetu najít nějaké vysvětlení. Díky tomu už snad trošku rozumím - v podstatě to má být absurdní a nepochopitelné :-)
Musím priznať, že na toto som teda nedorástol. Celú knihu som sa cítil zmätený a úplne som netušil o čo ide. Ak to bolo zámerom autorov, tak im to vyšlo na jednotku.
Ku koncu sa mi niečo máličko pochopiť podarilo, ale myslím že len máličko.
Ak sa chcete cítiť ako v lese, kde nič nechápete a nič neviete, nakoniec uvidíte, ale asi nepochopíte, prečítajte si túto knihu.
Při čtení klasické pocity dostavující se při čtení knih bratří Strugackých: první polovinu knížky "co to sakra je", druhou polovinu knihy unesen, a na konci "vau, to bylo boží!"
Podle popisu na obálce jsem čekal trochu něco jiného.. Ale i tak jsem se u této knihy dobře bavil. Jsou to vlastně příběhy dvou lidí, kteří žijí v úplně jiném světě. Absurdně - byrokratický, totální psycho svět pana Perece (který ho vůbec nepobírá) se tu střídá se světem Candida, který žije v lese. V lese který je moooc moc divný. Celou dobu jsem čekal, kdy se ti dva střetnou...