Slon na Zemplíně
Andrej Bán
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424495/bmid_slon-na-zempline-jm3-424495.jpg
4
137
137
Česko má Mariusze Szczcygła a jeho Gottland. Upřímné svědectví o přítomnosti i minulosti našich slovenských sousedů napsal výjimečný reportér Andrej Bán. Rok 2018 kompletně změnil tvář slovenské společnosti. Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové hluboce zasáhla celou společnost a na povrch vyplavila vzájemné kontakty mafie s politickými špičkami. Andrej Bán byl při tom, stejně jako při všech důležitých událostech, které se na Slovensku udály za posledních třicet let. Reportér a fotograf Andrej Bán zná Slovensko jako vlastní dlaň. Třicet let brázdí jeho prašné i asfaltové cesty a při tom poznává lidi a jejich příběhy. V jeho textech je znát pozorné oko fotografa, v jeho fotografiích zas přesný postřeh výborného vyprávěče. Kniha Slon na Zemplíně je intimním svědectvím o zemi i lidech žijících své životy daleko za horizontem všeobecné pozornosti. Je to klikatá cesta z východu na západ, od Čierné nad Tisou po Bratislavu, a taky dlouhá pouť v čase, od Jánošíka, přes Jozefa Tisa, až po italskou mafii ´Ndranghetu a „naše lidi“, kteří si užívají výhod spojených se známostmi na nejvyšších místech. Reportáže z knihy Slon na Zemplíně jsou pestrou freskou příběhů ze země, která nám je nejblíže a známe ji možná ze všech nejméně. Andrej Bán, spoluzakladatel organizace Člověk v tísni za tuto knihu získal prestižní Cenu Nadace Tatra Banky za umění v kategorii literatura.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem čekala. Sbírku reportážních textů, které napsal slovenský novinář a které se zabývají hlavně menšími městy a venkovem. Andrej Bán procestoval celé Slovensko a v této sbírce textů přináší nevšední pohled nejen na slovenské dějiny, ale hlavně každodenní život. Vypráví prostřednictvím mnoha postav o historických událostech, které dává do souvislostí s aktuálním děním. Musím říct, že mnoho příběhů mě vážně zaskočilo, připomínaly totiž spíše italské mafiánské podhoubí. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací a zase si uvědomila, jak málo o našich "bratrech" vlastně vím. Dávám čtyři hvězdy za někdy nepřehledné pasáže a mnoho zbytečných informací s letopočty a jmény - to se týkalo hlavně textů o historii.
Knihu jsem si přečetla jen díky čtenářskému klubu Martinus, jinak bych ji pravděpodobně nikdy číst ani nechtěla.
Ale kniha mě opravdu mile překvapila, ačkoliv to nebyl úplně můj šálek kávy. Velmi se mi líbila různorodost témat a problémů, o kterých jsem neměla vůbec ponětí, nebo o kterých jsem sice tušení měla, ale zdaleka ne tak obsáhlé, jako v této knize.
Za mě tedy opravdu velmi přínosná kniha o zemi, která je nám velmi blízko a přesto o ní víme tak málo. Knihu určitě doporučuji, otevře vám v mnohém oči.
4/5
Kniha se mi líbila, i když se mi občas špatně orientovalo, v jakém roce se právě nacházím. Překvapilo mne, že i když od sebe nejsme tak vzdálení o mnoha případech a příbězích ze Slovenska se k nám nedostane ani zmínka. Jediné co mne na knize mrzí (je to spíše ale obecná připomínka), že naše státy od sebe nejsou odtrženy ani 100 let a knihy se překládají z jednoho jazyka do druhého. Věřím tomu, že spousta lidí i dnes velmi dobře slovenštině rozumní, spousta lidí se s ní (dle mého názoru) dnes a denně setkává. Doufám, že jednou nedopadneme se slovenštinou jako s dalším "cizím" jazykem. Na druhou stranu chápu národní jazykovou hrdost, ale přesto zrovna slovenština by překládána být nemusela, co myslíte Vy?
Tak to byla paráda. Koupila jsem si ji v rámci čtenářského klubu a rozhodně nelituji. Sama bych po ni nesáhla. Dění na Slovensku mě překvapilo. Držím Slovákům palce.
Kniha na mě spíš působila jako sbírka esejí, ne vždy úplně provázaných a navazujících. Ale protože jsem ji četla téměř vždy po jedné kapitole, tak mi to tolik nevadilo.
Kniha Andreje Bána skvěle nabourává stereotypní a zjednodušující pohledy na Slovensko. Ne že by ani ty nebyly nutně nikdy realitou, ale rozhodně jí nejsou úplnou a jedinou. A ještě to Bán dělá čtivou, někdy sarkastickou, ale ne pateticky se vysmívajicí formou.
Za mě jeden z nejvíce nosných úryvků: "Pochopitelně i Slovensko, dnes prosperující země, což je fakt, který mnozí ubručení a neskromní Slováci popírají, zažilo za druhé světové války svá dramata. Považuji za nesmírně důležité, aby dnes, dokud ještě žijí poslední svědci, vznikala další a další umělecká svědectví, dokumenty, filmy a knihy. Díla, která přehluší záplavu soutěží, kvízů a jiné ohlupující zábavy, která se večer co večer válí téměř z každé televizní stanice."
Takmer neuveriteľná pravda o Slovensku napísaná pekne s nadhľadom. Žiaľ, smutná pravda. Nie je to žiadne oddychové čítanie. Odporúčam knihu prečítať.
Veľmi ťažko sa mi táto kniha čítala, niektoré kapitoly som ťažko rozdýchavala a súhlasím s komentármi, že by táto kniha mala byť povinným čítaním na školách. Čo sa v dohľadnej budúcnosti asi nestane. Ale nádej zomiera posledná.
Neveselé čtení. Za což si autor jistě vyslechne nejednu výtku typu „ale takhle to není všude“ nebo „proč taky nepíše o věcech, které se na Slovensku daří“. Inu možná proto, že o tomhle nikdo nepíše, kdežto "věrozvěstů" rozkvětu a prosperity je v médiích požehnaně. Některé příběhy se mnou pěkně zacloumaly a mrzelo mě, že nejdou ještě víc do hloubky („hospodaření“ s cizími pozemky na Zemplíne), často jsem se poučil (Čadca, Lendak aj.), u některých příběhů zase budu vyhlížet pokračování (např. Humenné). Mnoho míst mě také nalákalo k osobní návštěvě.
Samotného by mě zajímalo, jestli kniha u většiny čtenářů vyvolá spíše pocit marnosti a zmaru, nebo je bude motivovat k osobnímu zapojení, ke zlepšení čehokoliv v jejich okolí. Přál bych Slovensku jednoznačně to druhé.
» Mann nedávno pracoval so slovenskými policajtmi v rómskych komunitách: „Prednášal som na Policajnej akadémii. Zdalo sa mi, že policajti sú pasívni, pozerali sa na mňa s nevyslovenou otázkou, čo nám tu ten chce. Robil som však aj prednášky pre väzenských dozorcov, ktorí sa mi v porovnaní s policajtmi zdali voči Rómom omnoho vnímavejší. Vysvetľujem si to tým, že kým policajti sa s nimi stretávajú zväčša pri represívnej akcii, väzanskí dozorcovia s nimi žijú; poznajú ich osudy a rodiny. A poznanie prekonáva predsudky.“ «
Super kniha,reálny pohľad na naše Slovensko. Odporúčam každému kto si chce priblížiť našu krajinku.
Napriek chválam, ktoré som na jej adresu počula, som si nevedela predstaviť, že by ma kniha o Slovensku niečím zaujala. Mýlila som sa. Slon na Zemplíne sa čítal takmer sám a keď som prišla na koniec, naozaj ma mrzelo, že žiadne ďalšie príbehy na mňa už nečakajú. Skvelo napísané, so správnou dávkou cynizmu, nadhľadu, a napriek všetkému aj lásky k tej našej zvláštnej krajine.
Pri čítaní som mal často krát chuť plakať. Len som sa nevedel rozhodnúť či od smiechu, smútku alebo absolútneho zhnusenia.
Takéto knihy by mali byť súčasťou povinného čítania na školách a nie nejaké romantické drísty z prvej polovice 19 str.
Subjektívne hodnotenie kníh sa u mňa odvíja podľa toho, koľko viet si v textoch ceruzkou podškrtnem. V tejto som také nutkanie nemala... Čítala sa dobre, nie som ale ohromená. Autorovi však ďakujem za jeho pohľad na slovenské témy minulosti, ale aj súčasnosti. Vo vydavateľstve Absynt už dlhšie chýbal titul s našou problematikou...
Krutá, reálna, smutná, tragikomická, balkánska, fraškoidná pravda o Slovensku. Doporučujem!
Nazval by som to povinnou "jazdou" pre všetkých. Možno ako povinné čítanie na školách. Aj to by mohol byť zárodok niečoho krajšieho, niečoho čo navonok vyzerá už ako stratené ale keď sa chce, všetko sa dá. Autor nám popisuje udalosti z histórie Slovenska, histórie miestami úsmevnej, avšak v drvivej väčšine veľmi smutnej. Ak sme prestali "bojovať" za to kým a čím sme, je čas začať- Ďakujem autorovi za túto skvelú knihu. Knihu, ktorá mi mnohé pomohla pochopiť a verím, že sa k nej dostane čo najviac ľudí.
Štítky knihy
cestopisné příběhy Slovensko, Slovenská republika politika společensko-politická publicistikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Slon na Zemplíne |
| 2022 |  Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny |
| 2019 | Trochu oheň, trochu voda |
| 2015 | 5102... |
| 2005 | Iné Slovensko |
Přečteno téměř na jeden zátah... Reportážní texty, které se čtou lehce jako beletrie, ovšem tíha obsahu vás dostane až na dno... Politické aféry moc nepitvám ani u nás, natož na Slovensku, o to víc jsem byla s každou další stránkou v šoku. Mnoho pro mě nových informací ze současnosti i historie Slovenska. Četla jsem v českém překladu, slovensky bych knihu zvládla, ale určitě ne tak rychle... Moc doporučuji!!