Sloni mlčí
Pavel Brycz
Hlavními hrdiny jsou „mrtvý básník“ Kryštof a jeho družka, učitelka Karolína, kteří žijí na střeše panelového domu ve městě, které je známé tím, že chová slony... Kryštof je textařem reklamní agentury, jeho dívka učitelkou prvňáčků. Oba střídavě vypravují svůj společný příběh. Uprostřed raného českého kapitalismu se snaží zachovat si svůj svět lásky, nezávislosti, vychutnávat poezii života a zachovávat jasnou hranici mezi existenční a existenciální složkou života. Novodobé bohémství přežívající v časech převrácených hodnotových žebříčků dokáže pohladit po duši.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv základ tohoto příběhu není nijak růžový – hlavní hrdinové bydlí na střeše paneláku, přikrývají se lodní plachtou a nemají šanci sehnat bydlení „ve městě, ve kterém by spolu chtěli žít“, oblékl autor celou tu situaci do úžasné poetiky, pohádkovosti, exotičnosti a napsal ji krásným básnickým jazykem. Mnohdy neuvěřitelné až absurdní momenty jsou tu překládány jako zcela normální a mě při čtení ani nenapadlo, že by to tak nemělo být. Navíc jsem cítila, že autor má radost z vyprávění, které mi předkládá a tak jsem vlastně měla radost taky.
Autorovy další knížky
2010 | Bílá paní na hlídání |
2018 | Neboj se, vždyť máš česnek |
2003 | Patriarchátu dávno zašlá sláva |
2011 | Co si vyprávějí andělé |
2016 | Střídavá péče pro Kukačku |
Hlavní hrdina Kryštof se vnímá jako "mrtvý básník, i po smrti tak nedospěle dětský" a jeho jeho přítelkyně ho miluje i s jeho přecitlivělostí a sarkasmem. Protože nemají kde bydlet, žijí spolu na střeše paneláku v neurčitém českém městě, které jako součást tradice chová stádo slonů. - To zní jako docela slibný začátek...
Jenže poetika/romantika se nějak nekoná a Kryštof se ukazuje spíše jako nepoužitelný rozervanec, který sice chce žít v konkrétní společnosti, ale není schopen (ochoten) pochopit a respektovat pravidla jejího fungování - čehož zcela logickým důsledkem jsou všemožné potíže.