Sloni v soumraku
Iva Pekárková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12339/sloni-v-soumraku-12339.jpg
3
73
73
Iva Pekárková napsala knihu v českých literárních vodách velmi nezvyklou. Pro svůj příběh nepotřebuje mnoho místa ani času, vše zhustí do relativně krátkého období s malým počtem hrdinů. Ovšem co je na Slonech v soumraku jedinečné, to je psychologická analýza každé postavy. Autorka dokáže do morku kostí rozebrat důvody jejich chování. S humorným nadhledem umí pochopit i neodpustitelné situace. Silně erotický příběh mladého Senegalce Amadoua a jeho stárnoucí anglické novomanželky Annie je syrové a zároveň neodolatelně vtipné vyprávění o studené realitě mezilidských vztahů, generačních problémů a kulturních rozdílů, ale i o tom, jak se partneři mohou navzájem krutě využívat. Zoufalství a snaha osamělé starší Angličanky a mladého frustrovaného Afričana utéct od všedního života je silným příběhem, jehož vyústěním je chmátnutí až na dno lidské morálky. Toto literární dílo od mimořádné autorky zaujme a donutí k zamyšlení i zasmání každého čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem ,ale není to typ knih, které vyhledávám. Měla jsem při čtení pocit, že nějaké dobrodružství s černochem musela zažít sama spisovatelka. Jakoby to bylo psané z jejího života a hodila to do příběhu migranta a jeho prcaček.
Paní Pekárková, prosím vás, slovo budižkničemu vzniklo z budiž-k-ničemu. Takže ne budižkničema, to jaksi postrádá smysl. Pardon, ale docela mě to nadzvedlo ze židle.
Příjemné překvapení. Moje první kniha od autorky, kolem které jsem už dlouho kroužila. I když jde ve své podstatě o jednoduchý příběh, je knížka skvěle napsaná. Autorka prostě umí vyprávět - čtivě, lehce, přitažlivě. Knížku rozhodně doporučuji.
Trochu zjednodušeně podané téma, řekla bych až černo-bíle okleštěné pro ty, co o něm nemají páru a vyberou si z něj jen pár indícií. Ale chápu to jako záměr, jak na co nejjednodušším příkladu ukázat realitu. Četlo se to pěkně, vtip tomu taky nechyběl a za touto fasádou, kdo chce, kdo přemýšlí a nespokojí se jen s povrchem věcí, může zahlédnout i beznaděj předem nalajnovaného světa, kde všechny rasy světa jsou si rovny, ale jedna si je přesto stále neomylně a vytrvale rovnější a uzurpuje si tak právo rozhodovat o osudech těch ostatních...
Svým syrovým, nic nezastírajícím, ale i vtipným stylem je autorka opravdu jedinečná. Příběh tak působí naprosto věrohodně. Hlubokou psychologii bych nehledala, naopak postavy jsou ve svých snahách a tužbách dost přímočaře a jednostranně určené.
Moje první kniha od paní Pekárkové. Těšila jsem se na ní moc, ale nějak mi to nesedlo. Přitom téma zajímavé, styl psaní mi nevadil, nevím, nebylo to prostě ono. Zkusím ještě Levhartici a Pečenou zebru.
Uf. Tak deklarovaná psychologická hloubka jednotlivých postav zůstala mým očím utajena. Příběh je svižný, napsaný břitkým, rázným a nesmlouvavým jazykem, autorka nedělá zbytečné (vlastně žádné) odbočky, jde přímočaře k cíli a hlavní myšlence. Popsala svět, který ztrácí lidskost a který hledá a nenalézá lásku.
Knihu jsem vyhrála v soutěži, asi bych si dle anotace takovou nikdy nekoupila, ale byla jsem mile překvapena. Přečetla jsem ji za den a dost jsem se u ní i nasmála.Opravdu perfektní odpočinkové čtení.
Chmátnutí na dno lidské morálky jsem v knize nezaznamenala, jak slibuje anotace, ač se o to autorka zřejmě snažila. K tomu jí měl možná pomoct nekompromisní styl psaní, ale právě díky němu mi příběh přišel letem světem, aniž bych se nad postavami více zamýšlela. Mám nastíněnou situaci, vím, co postavy chtějí, tak mi přijde jejich chování pochopitelné. Autorčin styl mi nedává možnost uvažovat jinak. Do žádné z postav jsem se neponořila, byly vykresleny jednorozměrně, jak autorka potřebovala, kam nás chtěla vést. Pro mě byla kniha osvěžující, ale nedává moc mi nedala.
Moje první kniha od autorky. Jinak znám jen její blogy. Politicky nekorektní velmi čtivá kniha.
Moje první kniha od autorky a hned jsem začala číst další. Její jazyk je stručný, ale jasný a námět velmi zajímavý, obzvlášť v dnešní době "uprchlíků"
Zajímavé čtení. Styl spisovatelky je strohý, jasný, bez servítek. Myslím že zkusím i další knihy od ní. Doporučuji
Pekárkové jsem se dlouho vyhýbala, ale po přečtení Levhartice jsem si včera půjčila tyto Slony a potvrdila jsem si, že máme další dobrou autorku. Je syrová, to je pravda, s ničím se nemaže a napíše to na "plnou hubu". Není samoúčelně vulgární, fakt je dobrá - řízná a vtipná. Neunavuje sáhodlouhými popisy a rozbory, jde rovnou na věc. Spíš mužský styl psaní, řekla bych, ale to jí na kvalitě rozhodně neubere. Doporučuju všem, co se chtějí dovědět něco nového a podívat se neotřelým pohledem.
Ne že by mě autorka zklamala, to se jí zatím nepodařilo s žádnou její knihou, kterou jsem četl, ale jednotlivé kapitoly této knihy by spíš zapadly na její blog, který najdete na iDNES. Ale i tak se mi ten příběh senegalského budižkničemu Amadoua, který bloumá po pláži a uspokojuje nadržené bílé turistky, přičemž by se rád dostal do Bílé země, líbil.
Štítky knihy
české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Asi to take nemi můj šálek kávy a po pár stranách odkladam.