Slony nezabúdajú
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483284/bmid_slony-nezabudaju-j22-483284.jpeg
4
448
448
Hercule Poirot série
< 35. díl >
Detektívku Slony nezabúdajú napísala Agatha Christie v roku 1972 ako posledný román, v ktorom vystupujú Hercule Poirot a autorka detektívnych románov Ariadne Oliverová. A práve pani Oliverová presvedčí slávneho detektíva, aby jej pomohol odhaliť pravdu o istom starom zločine. Pred dvanástimi rokmi sa na útese neďaleko sídla Overcliffe našli telá muža a ženy – boli to generál Alistair Ravenscroft s manželkou Margaret. Obaja zomreli na strelné poranenia, ale kto zabil koho? Bola to dohoda manželov o samovražde? Zločin z vášne? Alebo nebodaj chladnokrvná vražda? Poirot sa pokúša rozlúsknuť túto záhadu na želanie Celie, krstnej dcéry svojej priateľky Ariadne Oliverovej. Celia je dcérou zastreleného manželského páru a chce sa po rokoch konečne dozvedieť pravdu o smrti svojich rodičov. Hercule Poirot si postupne utvára obraz o starom zločine iba na základe jednotlivých svedectiev a vyhlásení svedkov a čím hlbšie sa ponára do vyšetrovania, tým väčšmi sa utvrdzuje v tom, že ak chýbajú fyzické dôkazy, treba sa spoľahnúť na to, že „staré hriechy vrhajú dlhé tiene“. „Brilantné… autorka nám prezrádza všetko, čo chceme vedieť, a napriek tomu tápeme až do samého konca.“ – The Times... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2021
,
Slovenský spisovateľ
Originální název:
Elephants Can Remember, 1972
více info...
Přidat komentář
V téhle knize byl hlavním vyšetřovatelem Hercule Poirot, což je zaručený skvost, ale stejně musím říct, že to opět bylo skvělé. Pořád mě překvapuje originalita zápletek a naprosto nepravděpodobný vrah.
Pátrání vedené tentokrát ve dvojici s paní Oliverovou probíhá takřka klasicky až k závěrečnému odhalení. Na zašmodrchanec, který se čtenáři těžko rozvazuje, jsem od autorky zvyklý, ale tentokrát jsem byl velmi blízko. Jenže ten sladkobolný konec byl dost nepovedený, v tomto jsem zajedno s komentářem od 1amu.
Opět nový začátek - nikdo nepřišel za HP, ale za jeho přítelkyní Ariadnou. A z nějakých informací a blízkých vztahů je na Ariadně, aby se pustila do rozhovorů. Autorka postupně odhaluje informace a potom Hercule Poirot na závěr vše shrne - opět moc pěkné čtení.
I když nemám paměť jako slon, docela dobře si vybavím knihu, kterou řadím k tomu nejlepšímu, co kdy Agatha Christie napsala. Její Poirot představuje detektiva-gentlemana s velkým egem, ale zato s nezpochybnitelným charizmatem.
Podle mého názoru jeden z nejzajímavějších případů Hercula Poirota, i když jsem ho slupla jako jednohubku :-). Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já jsem pravdu za vším tím zamotaným příběhem neodhalila ani náhodou ;-). Jinak se mi vždycky líbí také to, když se detektiv musí šťourat i v poměrně vzdálené minulosti, jako to bylo právě v této knize. A konec se mi zdál opravdu hodně dobře vymyšlený - jak už bývá u mé oblíbené spisovatelky obvyklé...
Stylisticky skvělé. Kniha se velmi dobře čte, suchý humor Hercula Poirota nemá chybu, nápad je to vlastně také zajímavý, jen bohužel možná až moc jednoduchý.
Tahle detektivka byla opravdu perfektní. Vždycky když čtu Aghátu snažím se na rozřešení přijít spolu s Poirotem. Tady se mi povedlo přijít na něj po tři kapitoly dříve a mám radost že jsem tak šikovná.
Na začátku má jediná výhrada k překladatelce českého posledního vydání (1994) sluha slovutného Hercule Poirota se jmenuje George. Zblbnout českého čtenáře otrockým překladem Jiří je nepochopitelné (ostatní postavy mají svá původní jména).
A teď ke knize :
Lady Agatho, co jste mi to provedla ? Tři čtvrtiny jsem četl poklidný románek (jako vždy od vás) oba hlavní "vyšetřovatelé" Ariadna a Hercule se činí, vyzvídají u "slonů" (pro ty, kteří knihu nečetli- myšleni staří pamětníci neštěstí, kolem kterého se celá kniha točí, ti přece mají paměť jako sloni), ale ten konec ? Ach jo ! Připadal jsem si, že čtu něco jako šestákovou operetu nejnižšího kalibru. Jen za ten začátek a s velkou úctou k vám dávám tři hvězdičky.
PS
Ještě, že mi na tomto fóru mluví pistalka z duše...
Výborná detektivka, bohužel mám pocit, že takové už se nepíšou. Skvělé na knihách Agathy Christie je, že když člověk trochu více namáhá své malé šedé buňky mozkové, tak na pachatele přijde sám a na konci knihy má radost z toho, že je tak šikovný.
Jedna z mála detektivek, kde jsem se trefil, jak to bylo :) Spíš to přičítam tomu, že tady nebylo tolik postav a tak nějak to prostě vyplynulo z děje.
Kolikrát se ani nepokoušim záhadu rozluštit, prostě jenom čtu a nechávam se unášet dějem.
Četla jsem v originále, a jestli mohu posoudit tak Angličtina paní spisovatelky je krásná. Taková anglická , jakou jsem se já začala učit před dvaceti pěti lety. Příběh jde pomalu, vždyť také detektivové jsou už starší. Vraha jsem neuhádla, ale přesto se mi zápletka moc nelíbila, myslím že Agháta měla na víc.
Pro mě jako vždy skvělé. Kdo koho zabil jsem si pamatovala už z filmového zpracování, ale podrobnosti mi byly neznámé. Proto jsem si taky trochu připadala jako detektiv, i když případ jsem vyřešit nezvládla. Holt na Hercula Poirota nemám. Ale s tím už jsem se za ty roky čtení jeho případů smířila. Opět úžasné počtení a mnohokrát doporučuji.
Konečně kniha u které jsem v půlce tak nějak tušila jak to vlastně asi bylo. A zápletka se mi líbila. Agatha a Hercule jsou prostě super. A knihy ještě lepší než filmy.
Ve své podstatě poetický příběh dávné záhady, která ovlivňuje životy zúčastněných ještě mnoho let poté. Hercule Poirot je opět skvělý, dokáže se probrat vzpomínkami „slonů“ a neomylně najde v jejich vyprávění odraz pravdy. Podle mého názoru je právě vyprávění „slonů“, tedy lidí, co si pamatují, největší devizou příběhu. Je zajímavé sledovat, jak se pravda v jejich myslích mění, ale přesto nechává svůj nevědomý otisk. Detektivka, která neklade žádný velký důraz na akci, ale dokáže pobavit.
Můj plán přečíst si pár knížek s Herculem začal s knížkou, kterou auktorka napsala v pozdním věku. Kritika ji považuje za méně zdařilou a je pravda, že jsem občas očima posunoval text, abych se už dostal na konec kapitoly. Přesto je to zajímavé detektivní počtení, ke kterému jsem se inspiroval vynikajícím televizním seriálem.
Jeden z mých oblíbených dílů s neotřelou zápletkou. Jako ostatně všechny knihy od Agathy.
Líbil se mi rytmus vyprávění. Žádné zběsilosti pokud jde o akci či gradaci napětí. Dokonce, a to velmi oceňuji, se autorka vyhnula tak oblíbeným za vlasy přitaženým náhodám a pidipravděpodobnostem, s nimiž tak ráda ve svých knihách pracuje. Dějové linie plynou pozvolna a jako poslušné přítoky se bez bouření a pěny vlévají do jediného, logického příběhového proudu.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Výborná detektivka a skvělé hlavní postavy. Opět neuvěřitelná dedukce a detektivní talent, který nakonec odhalí zločin a dopadne vraha.