Slova a ticho
Sylvie Richterová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262770/bmid_slova-a-ticho-Zgg-262770.jpg
5
4
4
"V textech souboru Slova a ticho, pojednávajícího o dílech Věry Linhartové, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Františka Halase, Jana Skácela, Ludvíka Vaculíka a Jaroslava Haška, si autorka jako základní téma vytkla problematiku totožnosti člověka ve světě znaků. Detailní strukturální analýzou, kterou osobitě doplňuje zřetelem k duchovním souřadnicím člověka, smyslem pro citlivé básnické vidění a esejistickým zpracováním, zde usiluje o vystižení té linie české literatury, která reaguje na problematizaci identity promlouvajícího a vnímá zpochybněnou platnost slova, „vyhrocenou nespolehlivost a zároveň osudovost řeči“. (převzato ze slovnikceskeliteratury.cz)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2014 |  Každá věc ať dospěje na své místo |
| 1993 | Bílá žízeň |
| 1991 | Slova a ticho |
| 1991 |  Slabikář otcovského jazyka |
| 2015 | Eseje o české literatuře |
Autorka přemýšlí o literatuře (a vůbec o vztahu mezi řečí/znakem a člověkem) tak, jak by mě osobně nikdy nenapadlo o ní přemýšlet, vidí souvislosti tam, kde bych je já sama nikdy nehledala. A tím mě fascinuje. Neříkám, že naprosto souhlasím úplně se vším, co zde napsala, ale rozhodně má pádné argumenty a spousty úryvků a příkladů, o které se opírá a které čtenáři pomohou se zorientovat a lépe všechny ty myšlenky vstřebat.
Také si myslím, že čtenář, který nečetl alespoň většinu zmiňovaných textů, nejspíš podstatu některých částí nepochopí. Na druhou stranu musím říci, že až po přečtení této knihy jsem plně pochopila, o co šlo např. Věře Linhartové v jejích dílech (což je něco, s čím jsem se už nějakou dobu neúspěšně potýkala). Takže doporučuji číst nejlépe jako průvodce k prohloubení znalostí a k hlubšímu pochopení již přečtených děl.