Slova snad pro hudbu

04.12.2024

Slova snad pro hudbu
hudba snad pro růže
růže snad pro ženu
když báseň víc nezmůže…

Musím říct, Yeats si mne získal. Je to fantastický básník a myslím, že touto sbírkou jsem s ním zdaleka neskončil. Ostatně v týdnu by se mi do rukou měla dostat jeho kniha Vize, která třeba dále osvětlí i tuto sbírku.

První Yeatsova výhoda na rozdíl třeba od Eliota se dá číst. Nesnaží se o podivuhodné experimenty, kterými by se překlápěl až v avantgardu, je vcelku jednoduchý, udržuje sevřené struktury, často se opakující, rytmické, hutné. Číst ho je zkrátka radost, mnohem větší samozřejmě v originále - nechci snad říct, že by překlad byl vyloženě špatný, ale však to znáte.

"Nor dread nor hope attend
A dying animal;
A man awaits his end
Dreading and hoping all;
Many times he died,
Many times rose again.
A great man in his pride
Confronting murderous men
Casts derision upon
Supersession of breath;
He knows death to the bone -
Man has created death."

Tak jako je relativně sevřená forma, jsou relativně sevřená i témata. Silná fascinace smrtí, ohromný cit lásky, irský folklor a jeho nostalgická reflexe, oslava velikosti, shovívavost k nízkosti. Pro čtení Yeatse je významné to, s čím později pracuje Eliot propojení mýtu a moderního světa, snaha popsat banalitu života touto mytologickou paralelou. Eliot ostatně oceňoval Yeatse právě za to, že k této nutnosti došel jako první. Při čtení těchto básní nesmí člověk ani opomínat to, že se modernistická literatura vracela k tradiční kultuře, silně ji reflektovala. Tak i Yeats. Odkazuje se na Shakespeara, na Blakea, ale i na řecké autory, třebaže asi ne v míře tak absurdní, jako jeho kolegové věnující se literárnímu experimentu (Eliot méně, více ale Joyce a Woolfová).

Celé čtení je tak komplexní, pro Středoevropana samozřejmě těžké na pochopení, nedisponujeme očividně kulturní znalostí Irska, ale o to ne méně fascinující, silné a poutavé. Opravdu, jsem ohromen.

"By his command these words are cut:

Cast a cold eye
On life, on death.
Horseman, pass by!"

24.04.2022

Krásna zbierka básní.

23.05.2019

Básně ovlivněné Yeatsovou láskou k rodnému Irsku, neopětovanou láskou k irské herečce a bojovnici za samostatnost Irska Maud Gonne, ale také láskou mateřskou. Jemnost, která ze všech básní prosvítá, je umocněna nádhernou symbolikou (mě samotného nejvíce uchvátili "ptáci" - ačkoli v různých básních představovali často něco jiného - a závoj - nebo šat, rouška atd.). Někdy jsem si při čtení básní připadal jako pták v oblacích, někdy ale jako pták zraněný - jako ten, kdo jednou dokázal vylétnout, dokáže si to představit, ale znovu už to prostě nejde. K tomu se neodmyslitelně pojí stesk, stesk především po ztracené blízkosti čistoty - ať už ženy nebo přírody.
Na druhou stranu ve sbírce nechybí ani básně politického charakteru - oslavující hrdiny boje za nezávislost (někdy - v případě Parnella - s trochou ironického podtónu). To mi snad posloužilo jako průprava k důkladnějšímu pochopení Joycova Odyssea, toho irského opus magnum, v němž se už notnou chvíli vrtám.

Ačkoli se tóny v jednotlivých básní různí, rytmus a styl kompozice zůstává stále podobný. Někdy je báseň ověnčena refrény, jindy Yeats pracuje s dlouhými verši. Pokud někdy sáhnete po Yeatsových básních, nebojte se je číst nahlas (a nezapomínejte na dlouhé slabiky!), protože teprve pak se z prostých písmen stanou slova, slova snad pro hudbu.

JEZERNÍ OSTROV INNISFREE

Já zvednu se a půjdu, půjdu hned k Innisfree,
tam z haluzí a hlíny chýši si postavím,
abych byl sám jen s úlem, políčkem fazolí
a se včelím rojem bzučavým.

Tam najdu trochu míru, kane mír po kapkách,
při cvrččím zpěvu kane závojem jitra lék.
Tam třpytí se i půlnoc, v polednách září nach
a večer má křídla konopek.

Já zvednu se a půjdu, vždyť ve dne, za noci
z jezerních břehů slyším pleskot vod slabounce.
Na šedé dlažbě stojím, na prašné silnici
a ten zvuk mě bere za srdce.

23.02.2018

Pro Yeatse je svět dost chaotické místo ... původcem všeho toho chaosu je čas ... kterému jsme vydáni napospas ... který si s námi hraje ... a přitom výsledkem jsou tak krásně romantické lyrické básně :-) ... plné fantazie, citů a symbolů (jsou působivé a dráždivé, přesně jak píše Belatris) ... ale také plné zamyšlení ... "kde začíná a končí sláva člověka"...

"Kdybych měl z nebe vyšívaný šat
vetkaných stříbrných i zlatých svitů,
blankytný, šerý nebo temný šat,
šat noci, šat dne i šat polosvitu,
pod nohama bych ti jej rozprostřel.
Ale já chudák mám jen svoje sny.
Pod nohama jsem ti je rozprostřel.
Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny."

„Come away,
O human child!
To the waters and the wild
With a faery, hand in hand,
For the world's more full of weeping than you can understand."