Slova snad pro hudbu

Musím říct, Yeats si mne získal. Je to fantastický básník a myslím, že touto sbírkou jsem s ním zdaleka neskončil. Ostatně v týdnu by se mi do rukou měla dostat jeho kniha Vize, která třeba dále osvětlí i tuto sbírku.

První Yeatsova výhoda na rozdíl třeba od Eliota se dá číst. Nesnaží se o podivuhodné experimenty, kterými by se překlápěl až v avantgardu, je vcelku jednoduchý, udržuje sevřené struktury, často se opakující, rytmické, hutné. Číst ho je zkrátka radost, mnohem větší samozřejmě v originále - nechci snad říct, že by překlad byl vyloženě špatný, ale však to znáte.

"Nor dread nor hope attend
A dying animal;
A man awaits his end
Dreading and hoping all;
Many times he died,
Many times rose again.
A great man in his pride
Confronting murderous men
Casts derision upon
Supersession of breath;
He knows death to the bone -
Man has created death."

Tak jako je relativně sevřená forma, jsou relativně sevřená i témata. Silná fascinace smrtí, ohromný cit lásky, irský folklor a jeho nostalgická reflexe, oslava velikosti, shovívavost k nízkosti. Pro čtení Yeatse je významné to, s čím později pracuje Eliot propojení mýtu a moderního světa, snaha popsat banalitu života touto mytologickou paralelou. Eliot ostatně oceňoval Yeatse právě za to, že k této nutnosti došel jako první. Při čtení těchto básní nesmí člověk ani opomínat to, že se modernistická literatura vracela k tradiční kultuře, silně ji reflektovala. Tak i Yeats. Odkazuje se na Shakespeara, na Blakea, ale i na řecké autory, třebaže asi ne v míře tak absurdní, jako jeho kolegové věnující se literárnímu experimentu (Eliot méně, více ale Joyce a Woolfová).

Celé čtení je tak komplexní, pro Středoevropana samozřejmě těžké na pochopení, nedisponujeme očividně kulturní znalostí Irska, ale o to ne méně fascinující, silné a poutavé. Opravdu, jsem ohromen.

"By his command these words are cut:

Cast a cold eye
On life, on death.
Horseman, pass by!"

24.04.2022

Krásna zbierka básní.

23.05.2019

Básně ovlivněné Yeatsovou láskou k rodnému Irsku, neopětovanou láskou k irské herečce a bojovnici za samostatnost Irska Maud Gonne, ale také láskou mateřskou. Jemnost, která ze všech básní prosvítá, je umocněna nádhernou symbolikou (mě samotného nejvíce uchvátili "ptáci" - ačkoli v různých básních představovali často něco jiného - a závoj - nebo šat, rouška atd.). Někdy jsem si při čtení básní připadal jako pták v oblacích, někdy ale jako pták zraněný - jako ten, kdo jednou dokázal vylétnout, dokáže si to představit, ale znovu už to prostě nejde. K tomu se neodmyslitelně pojí stesk, stesk především po ztracené blízkosti čistoty - ať už ženy nebo přírody.
Na druhou stranu ve sbírce nechybí ani básně politického charakteru - oslavující hrdiny boje za nezávislost (někdy - v případě Parnella - s trochou ironického podtónu). To mi snad posloužilo jako průprava k důkladnějšímu pochopení Joycova Odyssea, toho irského opus magnum, v němž se už notnou chvíli vrtám.

Ačkoli se tóny v jednotlivých básní různí, rytmus a styl kompozice zůstává stále podobný. Někdy je báseň ověnčena refrény, jindy Yeats pracuje s dlouhými verši. Pokud někdy sáhnete po Yeatsových básních, nebojte se je číst nahlas (a nezapomínejte na dlouhé slabiky!), protože teprve pak se z prostých písmen stanou slova, slova snad pro hudbu.

JEZERNÍ OSTROV INNISFREE

Já zvednu se a půjdu, půjdu hned k Innisfree,
tam z haluzí a hlíny chýši si postavím,
abych byl sám jen s úlem, políčkem fazolí
a se včelím rojem bzučavým.

Tam najdu trochu míru, kane mír po kapkách,
při cvrččím zpěvu kane závojem jitra lék.
Tam třpytí se i půlnoc, v polednách září nach
a večer má křídla konopek.

Já zvednu se a půjdu, vždyť ve dne, za noci
z jezerních břehů slyším pleskot vod slabounce.
Na šedé dlažbě stojím, na prašné silnici
a ten zvuk mě bere za srdce.

23.02.2018

Pro Yeatse je svět dost chaotické místo ... původcem všeho toho chaosu je čas ... kterému jsme vydáni napospas ... který si s námi hraje ... a přitom výsledkem jsou tak krásně romantické lyrické básně :-) ... plné fantazie, citů a symbolů (jsou působivé a dráždivé, přesně jak píše Belatris) ... ale také plné zamyšlení ... "kde začíná a končí sláva člověka"...

"Kdybych měl z nebe vyšívaný šat
vetkaných stříbrných i zlatých svitů,
blankytný, šerý nebo temný šat,
šat noci, šat dne i šat polosvitu,
pod nohama bych ti jej rozprostřel.
Ale já chudák mám jen svoje sny.
Pod nohama jsem ti je rozprostřel.
Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny."

„Come away,
O human child!
To the waters and the wild
With a faery, hand in hand,
For the world's more full of weeping than you can understand."