Slovácko sa súdí
Zdeněk Galuška
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71428/bmid_slovacko-sa-sudi-6Ih-71428.jpg
5
171
171
Nové vydání souboru krátkých příběhů z moravského Slovácka, podávaných jak v autorské řeči, tak v dialozích slováckým nářečím a zachycujících v mezních situacích, končících mnohdy u soudu, řadu rázovitých slováckých strýců, povídavých tetek, vesnických furiantů, šohajů a děvčic. Kniha ryzího venkovského humoru z pera brněnského malíře, humoristy a publicisty, rodáka z Uherského Ostrohu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Co povídka to perla. Nemálokrát jsem se při čtení začala smát nahlas. Strýcové a tetky jsou zkrátka k pomilování.
___
Stoly zapraščaly, sklénky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu neco nestalo.
___
"Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní.
"Srncova!" - tetka nato.
"Sté z rodiny z hajným?"
"Tož baže - dyť su jeho žena!"
Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: "
"Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?"
Srnec sa nafúkli a vybřéskli:
"Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!"
___
"Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?"
Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl:
"Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?"
Skvost. Není nutno komentovat. Povinnost pokud si chce čtenář káknout smíchy nebo cvrknout ze stejného důvodu.
Příjemné zpestření - krátké příběhy se Slováckým nářečím. Čtenář (především Čech) se v tu ránu dostane do venkovské moravské vesnice, lidové příběhy, vtipné popisy situací či přirovnání.
Chce to malinko více pozornosti právě pro to nářečí.
Odpočinková četba. Díky množstvím příběhů nejste vázáni na dlouhý děj jako u klasické prózy.
Serial som videl uz asi 10x, knihy citam pravidelne, ked som to objavil nacitane p. Liskou, odvtedy si to davam tiez dookola ked mam chut ja uzasny jednoduchy etnicky folklorny krasny ludsky starosvetsky vonavy humor. Lidicky, tohto malo byt napisane omnoho viac!!! Uz to totiz poznam naspamat.
Slovácký kmen je zřejmě dosti temperamentní a i drobné neshody končí v soudní síni. Ještě že se na přelíčení nečeká nijak dlouho a tak poškození, pachatelé i sousedé mají vše v živé paměti. Půvab téhle knížky je především v nářečí, kterým je napsána. Tolik krásných, jadrných výrazů a slovních spojení! Knížka patří k těm které spolehlivě zahánějí chmury z obličeje.
Ten jazyk je jednoducho nádherný. Hoc' som z "uherského" Slovenska, pri čítaní o tom moravském som si pripadal ako doma.
Tahle kniha se za ta léta, co ji opakovaně čtu, stala mou nedílnou součástí. Proudí mi v žilách a je to nejlepší lék na špatnou náladu. Jazyk knihy je dokonalý. Svému muži láskyplně říkám "kameňu na hrobě mojej mladosti".
Asi není potřeba nějakých větších komentářů, je to klasika. Vtipné krátké povídky ze života na Slovácku. Občas nakouknete do slováckého slovníčku vzadu, ale většinou se dopídíte. Já se teda nasmála hrozně :-)
tak u téhle knihy se budete zaručeně bavit a nejednou smát i nahlas. Strýček Pagáč a jeho historky vás velmi pobaví a k této knize jsem se mockrát vrátil a četl jí znova
Stařeček Pagáč a Jura Klásek nezapomenutelná dvojica na Slovácku. Zdeněk Galuška je nejlepší lidový spisovatel.
Jak jsem mohla zapomenout dát do svých přečtených /a ne jedenkrát/ , tento poklad ze Slovácka? Vždycky budu s láskou vzpomínat na svoje kantorské začátky v krajině maléreček a lahodného vína.
Přivdala jsem se do tohoto malebného kraje s lidem svérázným, bohabojným (to podle okolností) a veselým (to za všech okolností), za muže jsem pojala vinaře a sadaře se sklépkem a jadrnou mluvou, naučila jsem se ctít místní neprolomitelné zvyklosti a povinnosti (aby ludé neřékli...)...a Galuška se mi stal jakýmsi prvním průvodcem. U mně vždy za pět....:-)
Opravdu humorné historky, u kterých jsem se usmívala. Jen ta Slováčtina se mi pomaleji četla.
Část díla
 |
"Prééét – a masóóó!" |
|
Aj kameň nekdy změkne |
|
Ale co poledačem, osobko! |
|
Čím vaša maměnka tlučú mak – dyž trdlo sedí v hospodě? |
|
Co kdysi s chuťú lúbali, to ešče z věší chuťú liskali |
Autorovy další knížky
| 1972 | Slovácko sa nesúdí |
| 1969 | Slovácko sa súdí |
| 1987 | Slovácko sa súdí aj nesúdí |
| 1977 | Stařeček Pagáč vyprávjajú |
Poslouchala jsem audioknihu a v MHD jsem vypadala jako blbec, když jsem se smála. Z dětství si pamatuji seriál tak to pro mne byla nostalgie.