S duší Japonky

19.12.2016

Před časem jsem četla Suši v duši a opravdu se knihy nedají porovnat. Z knihy "Suši v duši" jsem byla nadšená-moc se mi líbila Ovšem z této, jsem byla zklamaná.Sice popisuje návrat Denisy na Slovensko se svým synem Justinem ,v Japonsku žila 10 let a i když si našla nový život a nového manžela, tak se stále vrací myšlenkami do Japonska. V knize je vloženo několik receptů ,které si Denisa přivezla. Možná je to autorkou, kniha napsaná paní Urbaníkovou nám skvěle vylíčila život Denisy a její pobyt v Japonsku.

03.12.2016

Četla jsem předchozí Suši v duši, které se mi velmi líbilo, proto jsem s radostí zaregistrovala vydání této knihy a ihned po ní sáhla, ale nekonalo se nic pěkného, přišlo bohužel jen zklamání....toto se prostě nepovedlo a velkou zásluhu na tom mělo to, že dobrá polovina knihy byla opakování knihy předchozí.....určité propojení se očekává, ale prakticky totožné několikastránkové opakování pasáží z předchozího dílu opravdu nutné není....

22.11.2016

Jdu proti proudu, mně to po literární i dějové stránce přišlo rozhodně lépe zvládnuté než Suši v duši. Oproti první knize je jazyk pestřejší, je tady víc „emociálně dojivých“ scén, které dojímají čtenářovo srdíčko, a hromada někdy opravdu bizarních přirovnání. Opět mám výhrady k nejednotné transkripci japonských výrazů – jednou se používá česká, jindy anglická nebo podivný paskvil obojího, takže běžný čtenář nepozná, jak slovo správně přečíst.

Vypravěčka „dospěla“, přehodnotila své názory a cíle do budoucna, takže mi byla mnohem sympatičtější. Také s ní sdílím nadšení pro japonské jídlo, to je věc, ve které jí opravdu rozumím, nicméně cpát do téhle knihy recepty, i když jakžtakž tematicky řazené ke kapitolám, mi přišlo zvláštní.
Občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že se stále utápí ve stereotypech a ty pak přenáší na čtenáře (na druhou stranu se tentokrát snažila generalizovat méně a naopak se snažila více věcí vysvětlit nezaujatě, bez negativních konotací). Je pravda, že některé události, které popisovala v Suši, tady vypráví úplně jinak (viz setkání s biologickým otcem), nejspíš šlo o to, udělat knihu pro čtenáře ještě atraktivnější.

Nemohu si odpustit rýpavou poznámku na konec… měla jsem tu „čest“ vidět psaný projev paní Ogino v angličtině a opravdu nechápu, jak s takovou (ne)znalostí mohla být kdekoli zaměstnaná jako učitelka.

18.11.2016

Knihu jsem četla ihned po dočtení Suši v duši. Myslím si, že bych se bez tohoto pokračování obešla. Podle anotace jsem totiž čekala, že bude kniha pouze o životě po příjezdu na Slovensku a ne i o tom, co bylo předtím, co už bylo zmíněno v předchozí knize (někdy to autorka v obou knihách popisuje odlišně). Také mě nezaujaly japonské recepty, moc nechápu proč je autorka dala do této knihy, když už napsala samostatnou knihu japonských receptů.

23.10.2016

Kniha byla opět krásně napsaná, jenom už to napětí tam chybělo. Autorka se hodně vracela k první knize, tudíž docela nuda....