S duší Japonky
Denisa Ogino , Katarína Kopcsányi
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307221/bmid_s-dusi-japonky-lhR-307221.jpg
3
74
74
Denisa Ogino pokračuje ve vyprávění svého příběhu „slovenské“ Japonky, která odjela na návštěvu Slovenska a už se do Japonska nesměla vrátit, protože jí to její manžel zakázal. Denisa zůstává sama se svým synem Justinem, a oba se ze dne na den musí přeorientovat na slovenskou realitu. Denisa zůstane zcela bez prostředků, ale nerezignuje a využije všeho, co se za léta pobytu v Japonsku naučila. Čím vším musí ona i její syn projít? A najde nakonec Denisa štěstí, o němž snila?... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2016 , MottoOriginální název:
S dušou Japonky, 2015
více info...
Přidat komentář
Tak tohle nebudu nazývat románem, Je to spíš cestopis , dokument o Japonsku, nějaká příručka pro turisty, i když je tu láska a štastný konec , sem tam recept a spousta nářků. Prostě dvě zcela odlišné kultury nelze míchat .
Pokračovanie románu Sushi v duši. Dejová línia sa rozvíja v pokračovaní života "slovenskej japonky" v Banskej Bystrici a jej "fungovaní" na Slovensku. Odpovedá na otázky , ktoré sa ešte vynorili v prvej knižke. Dada nachádza so svojím synom Justinom. lásku a rekapituluje svoj život so Šigem svojím japonským manželom. Aj romantiku aj frustrácia je v tejto knihe, nepochopiteľné rozdiely dvoch kultúr, ale aj spoločné cesty, ktoré sa len predsa v dobrom pretnú. A ako jej ukáže jej sprievodca Joši, ona nie je obyčajný gaidžin, ale je s dušou Japonka. Príjemné čítanie.
Tohle je kniha, kterou bych měla přelouskat za den a já se s ní "trápím" týden. Pro mě to bylo utrpení.. Čekala jsem, jak se Denisa popere s životem na Slovensku a ona zase rekapitulovala život v Japonsku. Ona je Japonskem doslova posedlá. Pro mě ztráta času a možná bych řekla, že to je i zbytečná kniha. Suši v duši by bohatě stačilo.
Pokračování knihy suši v duši. Obě knihy jsem četla hned po sobě. Jednička mě zaujala mnohem víc. S duši Japonky bylo spiše taková rekapitulace prvního dílu.
Krasna kniha. Mam rada pribehy ze zivota a tento je zajimavy a velice poutave napsany. Navic se mi autorka zda jako velice prijemna a sympaticka zena. Celou dobu jsem ji fandila. Moc rada bych si precetla i prvni dil, ktery ted neni bohuzel k sehnani.
Kniha S dušou Japonky je príbeh o slovenskej žene, ktorá odišla do Japonska za prácou, ktorá jej nakoniec nevyšla, no našla inú, vďaka ktorej nakoniec v Japonsku zostala žiť takmer desať rokov, počas ktorých sa do Japonska zamilovala. A nie len do neho. Krajina vychádzajúceho slnka jej učarovala rovnako ako muž, s ktorým neskôr vstúpila do manželstva a mala dieťa. Počiatočná láska k japonskému mužovi, alebo skôr jeho láska k európskej žene, ale časom nabrala iný smer. A možno tam bola celý čas, len v inej forme. A tak aj napriek ženinej snahe, ktorú vynakladala všade kde mohla, sa ich cesty nakoniec rozišli. A možno to tak bolo nakoniec lepšie. Možno sa to tak jednoducho malo stať.
Žena, o ktorej je tento neobyčajný príbeh je samotná autorka knihy, ktorá sa rozhodla o svoje zážitky podeliť, nech už boli akékoľvek. V knihe S dušou Japonky sa vracia k svojím začiatkom v Japonsku, opisuje svoje pocity z krajiny, novej kultúry, priebeh jej života po boku svojho manžela a v neposlednom rade aj ich nie práve najlepší rozchod. Napriek tomu, ako jej sen o živote v krajine vychádzajúceho slnka nakoniec skončil, nie je to smutný príbeh, ale príbeh o tom, ako sa žena opäť dokáže postaviť na vlastné nohy. A Denisa Ogino to dokázala niekoľkokrát!
Denisa Ogino opisuje, aký bol jej návrat na Slovensko od muža, ktorého ľúbila, nečakané vzplanutie lásky k jej starému priateľovi, rozdiely medzi slovenskou a japonskou kultúrou... Je toho naozaj veľa. Ale všetko to do seba skvelo zapadá. Tento príbeh je tak trochu o romantike, tak trochu cestopis, ale hlavne je to výpoveď ženy, ktorej sa Japonsko stalo neodmysliteľnou súčasťou. Aby toho nebolo málo, autorka do knihy zakomponovala aj štyri recepty na japonské jedlá, ktoré si čitateľ bez problémov dokáže pripraviť aj na Slovensku. Osobne sa neviem dočkať, kedy niektorý z nich vyskúšam.
Ja ako veľký milovník Japonska a všetkého s ním spojené, s najväčším snom raz ho navštíviť, som hltala každé jedno autorkine slovo. O Japonsku a jeho kultúre už viem veľa vecí, takže ak som v knihe na niečo známe narazila, bola som nadšená. Omnoho viac som sa tešila novým informáciám o správaní a etikete, ich zvykoch, nových japonských výrazoch, alebo zaujímavých miestach, ktoré raz dúfam navštívim. Kniha ma teda naplnila nielen dobrým pocitom, ale získala som aj veľa nových a užitočných informácií. Pre mňa je to rozhodne jedna z najlepších kníh s japonskou tématikou.
Úvodem přiznávám, že S duší Japonky je mé první setkání s paní Denisou Ogino. Nemám tedy žádné srovnání s předchozí, soudě dle hodnocení, úspěšnou knihou Suši v duši (je aktuálně k nesehnání). Myslím, že život hlavní hrdinky propojený s Japonskem může být pro českého člověka rozhodně zajímavý. Alespoň pro mne tedy byl. Autorka má o čem povídat a to se cení. Každá mince má ovšem dvě strany. V tomto případě má ta druhá (odvrácená) strana mnoho vad na kráse. Příběh není vyprávěn plynule. Vyznačuje se nelogickými skoky v časových rovinách a jako celek nepůsobí nejlépe. Recepty obsažené v knize jako takové neodsuzuji, ale opět bohužel nedošlo k jejich přirozenému zapracování do textu. Tak nějak to na mě působilo dojmem, že jsou tam čistě pro nabobtnání rozsahu knížky. Nerada končím pesimisticky, a tak dodávám, že se mi moc líbí obálka a při čtení jsem se nenudila. Knížku jsem navíc zakoupila v Levných knihách, takže i s poměrem kvalita a cena jsem spokojená.
Denisa Ogino v této knize nepokračuje ve vyprávění, ona pouze rekapituluje! Neustále a pořád dokola (jako kolovrátek) omílá to samé.
Při čtení jsem si několikrát položila otázku, kde se ve mě bere ta síla a výdrž k dočtení této knihy.
O Japonsku jsem se nedozvěděla vůbec nic nového (vlastně ani o Slovensku).
Opět se mi potvrdilo, že si soužití dvou lidí různých národností po odeznění první várky hormonů a zamilovanosti koleduje o malér.
A kam se v tomto díle poděla "milující" rodina?
Vážně přemýšlím jestli 1* nebo 2*
Těšila jsem se na pokračování ze života,ale v některých okamžicích jsem byla zklamaná,protože zde byly pasáže,které jsem už četla v první knize od autorky.Jinak se mi ale kniha líbila,jen tohle mi tam nějak nesedělo
Přečetla jsem ji, byla jsem zvědavá, jak se odvíjel další život autorky, což jsem se i dozvěděla. I něco nového o životě v Japonsku, ale celkově mě kniha nenadchla. Suši v duši je o mnoho lepší.
Úplně zbytečná kniha. Autorka nelogicky preskakuje v časech, na začátku vysvětluje zbytečně pomalu celou první knihu znovu. Působí to na mě jako snaha pouze vydělat další peníze knihou.
Předchozí díl jsem zatím nečetla, do rukou se mi dříve dostala tato kniha. I přesto jsem si udělala představu a předchozím dílu a lehce jsem se chytla. Kniha byla čtivá, přinesla mi další zajímavé (a nové) informace o životě v Japonsku a místy byla autorka hodně emotivní (to nevyčítám, naopak autorka uměla popsat dojmy velmi dobře).
Co mi naopak vadilo byl styl psaní, ve smyslu že se některé pasáže (někdy až zbytečně) opakovaly a místy se přeskakovalo z minulosti do současnosti tak, že jsem se ztratila.
Nedávno jsem ze stejné série četla Deník japonské manželky (zde jsem mohla porovnat šťastný i nešťastný život s Japoncem), který mi přišel lepší, ale i tak bych knihu doporučila přečíst.
Zajímavé povídání o Japonsku, určitě jsem se díky této knížce nenásilným způsobem dozvěděla víc :)
Byla jsem na tuto knihu zvědavá, co na knihu, ale na další osudy paní Denisy. Zase ji řadím k oddechové literatuře, napsáno čtivě. Nicméně Suši v duši se mi zdálo být napínavější, v této knize mě jakožto ženu čtenářku hřeje, ten dobrý konec. Jedině co se mi moc nelíbí, jsou recepty, ty podle mě do knihy nepatří, jakoby s nimi autorka jenom nabírala na stránkách. Paní Denisa je určitě zajímavou ženou a já určitě vyhledám nějakou literaturu, zabývající se japonskou kulturou. Obě knihy ve mě vzbudily zvědavost.
Bezvadná knížka, plná zajímavých informací o japonské kultuře a životu v Japonsku, jak to vidí cizinka, konkrétně Slovenka. Moc hezká kniha, doufám,že budou i další.
Dá se to číst, ale jen pokud jste fanoušci prvního dílu. Což může být zároveň trochu kontraproduktivní, protože tím pádem si ho asi i pamatujete a některé zážitky jsou ve dvojce popsány znovu, jenže jinak. Takže čemu pak věřit? Taky celkový děj je už poněkud méně zajímavý, odehrává se totiž skoro celý na Slovensku, což není žádná velká exotika.
Je to prostě už trochu nastavovaná kaše.
Pokud jde o Denisu O. (nyní Cabadajovou), doufam, že je stále spokojená, dle knihy mi přijde, že její druhé manželství je spíš "z rozumu", ale to vlastně není až tak důležité. Držím jim všem třem palce.
Jak už zde bylo napsáno, kniha Suši v duši byla mnohem lepší. Tuto jsem přečetla jen díky tomu, že mám ráda knihy o životě v Japonsku.
Suši v duši jsem četla poměrně dávno, takže pokud tam jsou celé pasáže, které se opakují, nerušilo mě to. Je ale pravda, že tato psaná jinou autorkou se mi stylem líbila mnohem méně.. Škoda, že znovu nespojila síly s paní Urbaníkovou.
Tato kniha není až tak hrozně moc čtivá a napínavá jako první díl ale i přesto není vůbec špatná. Z části se v ní autorka neustále vrací k svému životu v Japonsku. Ale já jí chápu. Když se zamilujete si do cizí země, tak je po té návrat o to těžší. Ještě navíc když je nedobrovolný, bez věcí a nic moc vás toho doma nečeká. Oba dva díly jsou dobrá sonda do duše Japonců. I když věřím, že autorka měla spíš smůlu a i mezi Japonci se musí najít věrní lidé.