Slovenský kras

předevčírem

Slovenský kras mě okouzlil svou atmosférou. Člověk se tu může celé dny potulovat po planinách liduprázdnou krajinou podobnou rozlehlému anglickému parku pokrytého množstvím obřích závrtů.
Ve své knihovně mám několik turistických průvodců Slovenským krasem. Tento je z nich nejstarší a je to znát. Mnoho turistických cest tehdy vedlo jinak než dnes. Například cesta po Koniarské planině vedla po jejím východním okraji, kde se dnes už běžný turista legálně nedostane. V samotném průvodci je uvedeno, že tehdejší značení není na několika místech jasně stanoveno a člověk by si proto měl sebou vzít kompas a dostatečné zásoby vody…
Je zde popsáno celkem 39 tras. Součástí je abecední místopisný seznam. V něm je několik zajímavostí. Hloubka propasti Brázda je tu uváděna 205 metrů. Dnes se oficiálně uvádí 181 metrů. Tento rozpor se vysvětluje nepřesným měřením, ale je také možné, že vznikl zavalením přístupu do hlubší části (o tom kdysi psal Pavel Glozar). O Farárovej jame je zde psáno jako o ponoru. Tato zmínka pravděpodobně pochází z období těsně před jeho ucpáním, které zde na konci šedesátých let vytvořilo nádherné jezírko, ale v tomto průvodci není zmíněno. Naopak jezírka Jaštěrčie, Smradlavé a Lúčanské jsou tu uváděna ještě s vodní hladinou. Dnes již v podstatě zanikla.
Další změny krajiny jsou mnohem lépe dokumentovány na fotografiích, ale těch je tu bohužel jen pár.