Slunce v úplňku
Lenka Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14290/bmid_slunce-v-uplnku-Gqe-14290.jpg
4
50
50
Příběh Jana Palacha Román o osobnosti studenta Jana Palacha, který se stal symbolem českého odporu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, zároveň z historicko-politického pohledu detailně líčí události i atmosféru ve společnosti až do ledna 1969. Autorka se pokouší ze skromných indicií vytvořit obraz charakteru a osobnosti člověka, pro něhož invaze a pozdější reakce veřejnosti i vlády na ruskou okupaci byly podnětem k promyšlenému burcujícímu činu, který otřásl celou společností, pomalu upadající do normalizačních podmínek. Autorka vytvořila postavu citlivého, realisticky uvažujícího a politicky vyzrálého mladého muže, který věřil, že svým sebezničujícím činem dává společnosti poslední šanci na dosažení politické změny. Palachův příběh autorka beletristicky zpracovala na základě nedokončeného dokumentu Jana Lederera z roku 1988 vydaného v samizdatu, a s ohledem na generace, pro které tehdejší okolnosti nejsou samozřejmostí, obohatila příběh chronologií okupace a informacemi z odtajněných archivních dokumentů. Knížka, doplněná v závěru o text prohlášení L. Vaculíka Dva tisíce slov, vychází čtyřicet let po Palachově tragické smrti jako svědectví i jako memento.... celý text
Přidat komentář
Kniha je hezky a poutavě zpracovaná. Myslím, že se mi díky ní trošku podařilo proniknout do problematiky té doby a hlavně mentality lidí, avšak něco mi v ní chybí. Místy nepůsobí věrohodně. Nic to však nemění na tom, že čin Jana Palacha je nesmírně odvážný a dechberoucí.
Jsem ráda za tuto knihu, dobře se mi četla a bylo to pro mě zajímavé téma, jelikož jsem se narodila den po smrti Jana Palacha.
Tato kniha mě nezaujala. Příjde mi odvážné psát o myšlenkách Jana Palacha a uvádět dialogy mezi ním a jeho matkou. Nejspíše to nelze označit za biografickou knihu. Co se týče života Jana Palacha doporučuji film s názvem Hořící keř.
Románové pojetí příběhu, na který by náš národ neměl zapomínat. Nebrat věci nynější za samozřejmost, neusnout na vavřínech. A za svobodu jako takovou bojovat. Z filosofického hlediska tato oběť nebyla zbytečná, ale kdo je ochoten dnes umírat pro vyšší dobro, nebo myšlenku vyššího dobra. Nutná apelace, bez náležité odezvy. Smutné. Děsivé. Ale z mého pohledu nikdy ne, hloupé!
O Janu Palachovi jsem četla mnoho knih. Románové zpracování mé oblíbené spisovatelky mne oslovilo asi nejvíc. Přesto - úplně se mi duši a myšlenky Jana Palacha pochopit nepodařilo.Tento národ není hoden takové oběti. Myslím na jeho maminku, která musela unést nejen obrovskou bolest, ale i následné komunistické kampaně a perzekuce.
jedna z nejlepších knih, které jsem přečetl....všem doporučuji...hlavně komunistům!!!
Bezprostředně po přečtení Ledererovy knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/jan-palach-zprava-o-zivote-cinu-a-smrti-ceskeho-studenta-128340 jsem beletristickým zpracováním příběhu velmi zklamaná. Literární kvality textu pokulhávají, námět v sobě má obrovský potenciál k dalším zpracováním, ale nemohu si pomoci: tohle si Jana Palach nezaslouží.
Mám hodně rozporuplné pocity. Na jednu stranu musím rozhodně ocenit samotný nápad ,sepsat příběh posledního půl roku života Jana Palacha románovým způsobem, na druhu stranu mi nezbývá než konstatovat, že se to Lence Procházkové příliš nepovedlo. Prokousat se prvními cca 150 stranami bylo utrpením. Přestože jsou zde popisovány významné události (především invaze vojsk Varšavské smlouvy a její důsledky viděné očima J. P. a jeho blízkých), román jakoby divně klouže po povrchu a vůbec nedokáže čtenáře vtáhnout do děje. Chybí více přímé řeči, naopak popisných pasáží (byť jsou pochopitelně leckde důležité), je příliš mnoho a jsou často zbytečně rozvláčné. Čtivější je druhá polovina knihy, kdy se Palach, částečně inspirovaný činem Poláka Ryszarda Siwiece, připravuje na svůj hrdinský čin, a zároveň do poslední chvíle pochopitelně vše před kýmkoliv tají. Na konci knihy je dodatek autorky k myšlence a okolnostem jejího vzniku, také celý text výzvy "2000 slov" a několik dobových fotografií. Možná má očekávání byla příliš velká, ale zůstala bohužel nenaplněná.
Téma jistě zajímavé, ale pořád jsem čekala, kdy mě to chytne, a ono pořád nic. Příliš zmatené, rozmělněné... oproti předchozím knihám autorky méně dialogů. Knihu jsem po cca 100 stránkách odložila.
Štítky knihy
rok 1968 normalizace (1969-1989) Jan Palach, 1948–1969 rok 1968-1989 okupace Československa
Autorovy další knížky
| 2000 |  Beránek |
| 1991 | Oční kapky |
| 1992 | Smolná kniha |
| 1995 |  Růžová dáma |
| 1991 | Přijeď ochutnat |
Tak tohle byla pro mě velká síla. Ze začátku se mi kniha moc dobře nečetla, vadil mi styl, kterým je napsána, ale postupem stránek se to změnilo. V průběhu čtení této knihy , mnou cloumali emoce. Měla jsem zlost, vztek a nakonec mě kniha rozbrečela. Neskutečně si vážím Jana Palacha jako člověka, kterým byl ve svém mladém věku dvaceti let. Děkuji ti Honzo.