Slunce zapadá už ráno. Sborník současné ženské romské prózy
Iveta Kokyová , Irena Eliášová , Eva Danišová , Jana Hejkrlíková
Romové na území dnešní České republiky se prostřednictvím psaného slova vyjadřují zhruba od konce 60. let 20. století. Počátky jejich písemnictví byly motivované snahou prokázat svou rovnocennost s okolní společností a charakterizovala je obrozenská témata formující společnou paměť a vědomí romské pospolitosti. V dnešní zralejší fázi už se autoři začínají věnovat látce obecnější, s jakou se mohou identifi kovat nejen romští čtenáři. Sbírka prozaických textů Ireny Eliášové, Jany Hejkrlíkové, Ivety Kokyové a Evy Danišové ztělesňuje tento nový trend a současně je ve dvou ohledech výjimečná. Především v ní promlouvají pouze Romky, které jsou vůči své komunitě výrazně kritičtější než jejich protějšky a refl ektují pro muže neobvyklá témata, jako je mateřství, partnerství a erotika, byť stále pojímaná prudérně a žánrově. Leitmotivem většiny textů je nerovnoprávné postavení žen v patriarchální romské společnosti. Svým řazením navíc texty vytvářejí unikátní historickou i tematickou perspektivu. Novela Ireny Eliášové je situována do slovenské romské osady v 50. letech; autobiografické vyprávění Jany Hejkrlíkové se odehrává v 60. letech v západních Čechách v soudržné komunitě romských přistěhovalců ze Slovenska; střepy rodinného života v povídkovém cyklu Ivety Kokyové ze 70. let už vypovídají o traumatu vykořeněnosti a novela Evy Danišové, svou datací zcela současná, už nemá žádné přiznané romské hrdiny a dotýká se univerzálního tématu stárnutí a osamění žen. Tvorbu Ireny Eliášové a Ivety Kokyové přinášíme v dvojjazyčném česko-romském provedení. Úměrně k tomu, jak romština coby primární komunikační kód mezi českými Romy ustupuje, narůstá její prestiž v tomto literárním poli. Obě autorky se k ní přiklonily pod vlivem starších autorů, kteří romské literatuře odvážně klestili cestu.... celý text
Přidat komentář
Čtyři příběhy, každé trochu jiné, dva z nich přeloženy i do romštiny. Nejvíc mě zaujal hned první příběh o nesnázích života hlavní hrdinky Marie, přičemž děj se odehrává nedlouho po konci druhé světové války. Druhý příběh jsou vzpomínky na dětství a na to, jak důležitou roli má v životě dospívající dívky babička a posléze ten správný učitel. Třetí příběh mě zaujal asi nejmíň, ale rovněž důležitou roli zde hrála babička. Poslední příběh byl krátký vhled do života sociální pracovnice v dětském domově a jejím poslání nikoliv povolání.
Celkově se mi knížka hezky četla, každý příběh byl něčím originální a za jedno odpoledne knížku stihnete přečíst v klidu celou, takže doporučuji.
Velice čtivá knížka. Nejvíce mne zaujal první příběh, kde Marie popisuje utrpení a chudobu. Přišlo mi velice zajímavé, že kniha je psána v dvojjazyčném, česko - romském provedení :)!
Zajímavá knížka, která člověku umožní se trochu ponořit do romské kultury. Nejvíc se mi asi líbila poslední povídka (i když ta se možná zabývala romskou kulturou nejméně).
skvělé, skvělé, skvělé...Irena Eliášová se po "Oheň přestal plápolat" předvedla v mnohem lepším světle. Její "Slunce zapadá už ráno" byla silná, hluboká a skvělá povídka, psaná také i v romské verzi (kdo umí, nebo se učí, může potrénovat)...podobně mě hodně oslovila próza od Evy Danišové...a jako třetí se umístila povídka Jany Hejkrlíkové... Kratší, dvojjazyčné dílko Ivety Kokyové mi přišlo trošku slabší , zejména proto prvním dvěma.
Co měly povídky společného ? zejména tu bolest. To čekání na lásku. Po přečtení mám pocit, že snad všechny romské ženy a děti si projdou násilím , již v primárních rodinách..a pak to pokračuje dál, chlapci vyrostou v muže, tlučoucí děti a ženy, holky jsou jen ty otloukané..kde jen je ta nadějě na změnu ? traumatizace z rodin, traumatizace původu. A přeci je tam něco divokého, nespoutaného, soudržného.
Skvělá, doporučuji k přečtení. Více takových ! a holky, držím pěsti ;)