Sluncem oděná
Václav Renč
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409639/mid_sluncem-odena-D98-409639.jpg
4
11
11
Meditace básníka na invokace loretánské litanie.
Přidat komentář
Modlitba-meditace, tak blízká v porozumění pro lidské bolesti a touhy, tak zářivá v okouzlení plností toho, co je nám přislíbeno.
Oroduj za nás
v tom údolí, kde stálý průvan hučí
(vždy něco bere, něco nese vstříc),
kde každým novým nálezem jsme chudší
o jeden sen, jenž čekal mnohem víc;
kde každá nová tvář je hvězda spadlá
dřív, než k nám dálkou došel její svit;
kde lásky prchavé jsou zaklínadla,
jež příval smrti touží zastavit.
Štítky knihy
křesťanství modlitby Panna Marie litanie mariánský kult
Autorovy další knížky
| 2000 |  Popelka Nazaretská |
| 2012 | Perníková chaloupka |
| 1992 | Kůzlátka a hloupý vlk |
| 1994 | Jeden skřítek jménem Vítek |
| 2008 | Loretánské světlo |
Rozjímání nad loretánskou litanií, které vznikalo dlouho a jistě i bolestně v leopoldovské věznici.
Jeden zajímavý postřeh: Na dvou místech ve své skladbě nazývá Václav Renč Pannu Marii "kněžkou". Že by to bylo prorocké slovo básníka k budoucnosti jeho církve?
Stále aktuální:
SVATÁ MARIA,
ty, kterou Pán měl před počátkem díla
co píseň v srdci ustanovenou!
Než moře vzdul, již zrozena jsi byla,
než tryskly první trylky pramenů,
od věků svatá v mysli Stvořitele,
ty vlno Dechu, jímž se vesmír vzňal
z nebytí v jsoucno láskou rozhořelé,
od věků živá vodo v srdci skal,
ORODUJ ZA NÁS,
když k tobě tichnem, ať tvé jméno přezní
svým stříbrem hluchou vřavu vězení,
kde lží a křivd a vlastních hříchů vězni,
až pod práh života jsme stištěni.