Slunečnice

20.08.2019

Tento příběh je velmi svázaný s dobou svého vzniku - dnes si sotva lze představit, že vzdělaná psycholožka dobrovolně přistoupí na bydlení u žárlivé a rozkazovační tchýně; že potíže s otěhotněním se budou "řešit" výhradně opakovanými lékařskými vyšetřeními manželky, neboť se automaticky předpokládá, že problém u muže je přece naprosto vyloučený; že manžel odjede do ciziny na kongres a manželka nemá jedinou "páku", jak se s ním spojit; že psychoterapeutka přijme pozvání na venkov od otce svého klienta a tráví dovolenou ve společnosti kluka, kterého by měla léčit ... atd. atd.
Ta "příběhová" rovina je opravdu velmi zastaralá, a pro dnešného čtenáře pravděpodobně až nepochopitelná.
Co mě však zaujalo, byly velmi zasvěcené pohledy do psychoterapie těch let - epizody průbehu sezení s klienty, náplně vědeckých kongresů a hlavně: co psychoterapie, denní kontakt s narušenými lidmi, sdílení jejich problémů, dovede udělat s citlivou terapeutkou.
Fascinující byly popisy vnímání přírody, venkova v očích hlavní postavy.
O žádné milostné dobrodružství, o jakém se píše v anotaci, v této knize vůbec nešlo.