Slunovrat
Josef Hora
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3743/bmid_slunovrat-1hd-3743.jpg
5
10
10
Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela. Editorem sbírky je Vladimír Justl.... celý text
Přidat komentář
Josef Hora "Otevři, neotvírej" (1927)
Zaťukal někdo na dveře.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Jaro to nemohlo být,
je podzim již.
Láska to nemohla být,
ta neodešla.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Zaťukal někdo po druhé.
Hlas pravil mi: Otevři, otevři!
Snad je to pozdrav z daleka,
dech palem a pomoří.
Snad je to přítel, jenž usměje se:
Buď zdráv!
Hlas pravil mi: Otevři, otevři!
Zaťukal někdo po třetí,
hlas pravil mi: Neotvírej!
Láska, ta plachá je, odchází
a pravý přítel neruší,
tak vytrvalé je na světě
jenom neštěstí.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Ticho přikrylo dveře zas.
Musel jsem, musel jsem otevřít.
Na schodech dozníval kroků hlas,
slyšel jsem někoho ze vrat jít.
Štěstí to nemohlo být,
není-li ve mně.
Jen vzduch se ještě po někom třás.
Krásně poskládaný výbor jednoho z mých oblíbených básníků. Číst Horovy básně je jako ponořit se pod hladinu a nechat se unášet stále novými a neotřelými obrazy kamsi do hlubin... Preferuji jednoznačně jeho méně angažované básně, ale vzhledem k době, v níž Hora žil, chápu i ty lehce polopatičtější nebo zatížené patosem. Tak zase někdy na shledanou.
Nádherné básně zachycující pocity, které každý zná. Zřejmě proto se mě tak dotkly. Nejsou o něčem zcela neobvyklém, o nějakém hrdinství, boji, oběti. Jsou prostě o životě. Velkého básníka nedělá mimořádné téma, ale mimořádné pojetí.
Nač mluvit! Líp se dívat němě,
jak neznatelně vadneme.
Proud světla vlichotil se ke mně
a polil stříbrem ruce mé.
Mé ruce! Jak dva listy zhnědlé
se na pokrývce sesuly;
dvě schnoucí růže leží vedle,
vždyť je to vše čas minulý!
Skvělé! Citlivě sestavený výbor z Horovy poezie, jeden z nejlepších, které kdy vyšly (vedle Hrubínova výboru "Čas, bratr mého srdce"; dalším poměrně povedeným výborem jsou "Prsty bílého hvězdáře").
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1986 |  Milostný listář |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1927 | Struny ve větru |
| 1931 | Tvůj hlas |
Hora se mi nikdy neomrzí a pokaždé mě nadchne svými rýmy a vyobrazeními.