Slunovrat
Josef Hora
Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela. Editorem sbírky je Vladimír Justl.... celý text
Přidat komentář
Hora se mi nikdy neomrzí a pokaždé mě nadchne svými rýmy a vyobrazeními.
Josef Hora "Otevři, neotvírej" (1927)
Zaťukal někdo na dveře.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Jaro to nemohlo být,
je podzim již.
Láska to nemohla být,
ta neodešla.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Zaťukal někdo po druhé.
Hlas pravil mi: Otevři, otevři!
Snad je to pozdrav z daleka,
dech palem a pomoří.
Snad je to přítel, jenž usměje se:
Buď zdráv!
Hlas pravil mi: Otevři, otevři!
Zaťukal někdo po třetí,
hlas pravil mi: Neotvírej!
Láska, ta plachá je, odchází
a pravý přítel neruší,
tak vytrvalé je na světě
jenom neštěstí.
Hlas pravil mi: Neotvírej!
Ticho přikrylo dveře zas.
Musel jsem, musel jsem otevřít.
Na schodech dozníval kroků hlas,
slyšel jsem někoho ze vrat jít.
Štěstí to nemohlo být,
není-li ve mně.
Jen vzduch se ještě po někom třás.
Krásně poskládaný výbor jednoho z mých oblíbených básníků. Číst Horovy básně je jako ponořit se pod hladinu a nechat se unášet stále novými a neotřelými obrazy kamsi do hlubin... Preferuji jednoznačně jeho méně angažované básně, ale vzhledem k době, v níž Hora žil, chápu i ty lehce polopatičtější nebo zatížené patosem. Tak zase někdy na shledanou.
Nádherné básně zachycující pocity, které každý zná. Zřejmě proto se mě tak dotkly. Nejsou o něčem zcela neobvyklém, o nějakém hrdinství, boji, oběti. Jsou prostě o životě. Velkého básníka nedělá mimořádné téma, ale mimořádné pojetí.
Nač mluvit! Líp se dívat němě,
jak neznatelně vadneme.
Proud světla vlichotil se ke mně
a polil stříbrem ruce mé.
Mé ruce! Jak dva listy zhnědlé
se na pokrývce sesuly;
dvě schnoucí růže leží vedle,
vždyť je to vše čas minulý!
Skvělé! Citlivě sestavený výbor z Horovy poezie, jeden z nejlepších, které kdy vyšly (vedle Hrubínova výboru "Čas, bratr mého srdce"; dalším poměrně povedeným výborem jsou "Prsty bílého hvězdáře").
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1986 |  Milostný listář |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1927 | Struny ve větru |
| 1931 | Tvůj hlas |
Přiznám se, že dílo Josefa Hory jsem dosud neznala a tento výbor byl pro mě příjemným překvapením.
Bouraný dům
Století milovali se tu
a v tichu hodin odlehlých
stavěli na stůl vázy květů
a do tmy lampy lásek svých.
A dnes, dnes krumpáč v tvrdé dlani
obnažil malbu pokoje.
Dávno usnulo milování
a ještě nad ním modro je.