Slzy mé duše
Kim Hjon-Hi
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18865/bmid_slzy-me-duse-3Vp-18865.jpg
4
101
101
Zkáza letu 858 jihokorejských aerolinií otřásla před léty celým světem. Kniha je poutavým vyprávěním dívky, která sehrála v celé tragédii klíčovou roli, zvláštní agentky Kim Hjon-hi. Byla to vyškolená agentka, která nepřemýšlela o možném dosahu svého teroristického činu, jímž poslala na smrt 115 nevinných lidí.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2009 , Naše vojskoOriginální název:
The Tears of My Soul, 1993
více info...
Přidat komentář
Nevím do jaké míry je příběh v knize úplně pravdivý a nakolik byl vypointován úmyslně. Těžko uvěřit, že by se slečně rozsvítilo až tak na poslední chvíli. Západní způsob života, uvolněnost a svobodu poznala daleko dříve, než na samém konci, v Soulu. Nejspíš by dřívější pochybnosti vůči KLDR nevypadaly tak efektně a 'hepáč' s Bohem na konci rovněž. Přesto, nebo právě proto, je kniha neskutečně čtivá, napínavá a fascinující jako všechny ty, které se zabývají tématem totalitní tyranie.
Kniha, kde pojem nesvoboda dostává ještě úplně jiný rozměr, než vzpomínáme i my pamětníci na dobu před rokem 1989.
Orwellovo 1984 v přímém přenosu - ostatně právě tato kniha je ve vyprávění Kim Hjon Hi několikrát zmíněna - oprávněně.
Přiznám se, že mě snad nikdy nepřestane fascinovat a současně děsit, jak je možné, že takový režim může až takto dlouhodobě fungovat. Na druhé straně - lze toužit po něčem a chtít něco, o čem vůbec nevíme, že existuje? Vlastně ne. Uzavřenost KLDR je tak dokonalá a vymývání mozků už od narození určitě svoje ovoce nese. Myslím, že většina obyčejných lidí žijících v tomto státě opravdu ani netuší, že život může vypadat i docela jinak a ty svoje "Kimy" snad opravdu milují a nadřazují nade vše, i nad vlastní potřeby a svoji rodinu. Ale právě proto můj mozek pořád nedokázal pochopit hlavní postavu Kim, která před oním odporným činem v rámci výcviku agentky hodně cestovala po světě a pod převlekem běžné turistky navštívila celou řadu svobodných zemí a tento svobodný život si sama vyzkoušela. Ostatně i sama několikrát přiznala, že nepoznala stát, kde by se žilo hůř jak v KLDR. A přesto ji to nedokázalo včas probudit. Výsledkem bylo 115 mrtvých nevinných lidí, protože věřila, že takovým činem pomůže ke sjednocení Korei.
Opravdu velice těžko pochopitelné.
Kniha se čte velice dobře. Je docela útlá, žádná velká beletrie, ale spíš dokumentárně, věcně a poutavě zachycený příběh ženy, která se svým způsobem stala 116. obětí jednoho zrůdného totalitního režimu.
Na existenci této knihy jsem narazila jen náhodou a jsem za tu náhodu ráda. Je už staršího data, taková nenápadná, dokonce jsem ji nenašla ani volně k půjčení v knihovně, ale musela jsem si ji vyžádat až ze skladu. Ale k přečtení určitě doporučuji. Myslím, že se naprosto vyrovná i těm současným bestsellerům o životě v Severní Korei.
Kdyby člověk nevěděl, že za tímto teroristickým činem bylo 115 mrtvých, tak má pocit, že to snad ani nemůže být skutečnost. Po přečtení knížek Niny Špitálníkové mě toto téma začalo dost přitahovat a je to hrůza, když si člověk uvědomí, že je to skutečnost a výchova směřuje k zločinu páchaném na zlobě celého národa. Od dětství je s lidmi manipulováno a nemají možnost vidět, jak žije ostatní svět. U nás ta nesvoboda byla až do roku 1989, ale přecejen to nebylo tak kruté jako v KLDR. I když 50. léta tady byly politické zločiny, ale terorismus tady snad nebyl. Naděje, že se ty dvě země někdy spojí, tak je asi v nedohlednu.
Určitě stojí za to, vyhledat si na internetu o této ženě a její rodině další informace.
Ač se sanžím knihy posílat dál a uvolnit místo v knihovně, tuto si nechám a přečtu mnohokrát. Nesdílím názory, že je to fikce. Přečetla jsem tolik knih s podobným tématem a věřím tomu, že "hlavní hrdinka" mluví pravdu.
Velice čtivá kniha, skutečný příběh agentky KLDR. Ukázka, jak lze s lidmi velice dobře manipulovat. Až tak, aby provedli něco, co by sami od sebe nikdy neudělali.
Do jaké míry je to autentické, to samozřejmě těžko říct, žijeme v divných spirálách propagand a šumu všech stran. Ale působivé to je. Výhodou literatury je možnost prožít životy, které byste reálně nechtěli.
Velice čtivá kniha, kde autorka popisuje výchovu severokorejského agenta i život v této zemi až do fatálního činu.
Asi největší dilema celé knihy je, Jak se postavit k jejímu omilsotnění.
Těch pohledů bude spousta a každý to bude cítit trochu jinak.
Zase trochu jiný pohled na to, co se dělo a děje v Severní Koreji. Rozhodně doporučuji všem, kteří vyhledávají knihy s touto tématikou, přečetla jsem jedním dechem a ještě dlouho nemohla příběh dostat z hlavy.
Hjon-Hi nie je žiadna spisovateľka, ale aj tak dokázala zaujať. Hlavne svojim príbehom, ktorý určite trošku vyšperkovala, aby sa dobre čítal. A v podstate ani štýl nebol marný, dalo sa. Miestami to pôsobí ako zo špionážno-akčného filmu, miestami sa človek dozvie o živote v SK, ale aj JK. Mňa osobne najviac bavila časť s jej vypočúvaním ... to ako ju usvedčili a aj prechádzky Soulom. Zaujímavé a sčasti poučné čítanie.
Podľa rozhovoru pre BBC z roku 2013, ktorý sa dá na nete dohľadať, zostávajúci príbuzní v SK boli zatknutí a poslaní do pracovného tábora.
Právě jsem dočetl a zrovna v této době je téma politického režimu KLDR tak aktuální viz vražda Kim Čong-nama, nevlastního bratra diktátora Kim Čong-Una. I po 30 letech se režim nezměnil, stále věrný vládnoucímu rodu a stále používá prostřednictvím svých zaslepených agentů nemilosrdné metody k utužení svého postavení. Obdivuji tehdejší představitele Jižní Koreji, že dokázali udělit agentce milost navzdory veřejnému mínění. V jiné zemi by to snad možné nebylo. Jsem rád za zemi, kde jsem se narodil, a kde žiju.
Kniha je patrně v originále dvojdílná, a Slzy mé duše jsou pouze prvním dílem dvojdílného díla, jehož název by se snad dal přeložit "Teď chci být znovu dívkou". Ačkoliv autorka vydala několik knih, do angličtiny byla bohužel přeložena jen tato jedna, a to bohužel jen první díl. A z angličtiny následně i do češtiny (čímž někdy překlad trochu trpí).
Doufám, že někdy budu mít možnost přečíst si u druhou část "이제 여자가 되고 싶어요 제2부:꿈꾸는 허수아비".
Kniha je již starší (cca 1991) a autorka opustila KLDR ještě o několik let dříve, v době, před koncem zahraničních subencí a zhroucením hospodářství, navíc patřila minimálně ke střední třídě. Dnes je realita KLDR zas někde dost jinde. Nejen ekonomicky, ale i společensky - autorka zemi opustila, když byl režim u moci "jen" 42 let. Takže třeba její babička ještě pamatovala jiné časy (i když o tom nemluvila) Dnes je režim u moci 74 let, což v zemi kde se lidé průměrně dožívají jen něco málo přes 60 let znamená, že nikdo nic jiného ani nepamatuje.
Knihu bych nechápal jako 100% přesné objektivní svěděctví, což ze své podstaty ani být nemůže. Takovéto dílo musí vždy myslet i na ochranu některých jiných osob, autora, i know-how tajných služeb. Knihu chápu jako spíše soukromé svědectví v osobním rozměru, kde popisuje takové podmínky, za kterých by asi většina lidí konala stejně, a v rozměru osobních tragédií a bídy. V tomto směru nevidím na knize nic nedůvěryhodného.
Veriť udalostiam tak ako sú v tejto knihe popísané môže fakt len strašne naivný človiečik.
To že so samotnou "autorkou" sa ani nedá urobiť rozhovor hovorí za všetko.
Beriem to ako dobrý fiktívny román, nie ako skutočný príbeh.
Při čtení se mi několikrát vybavila knížka "Smrt je mým řemeslem" (R. Merle). Toto vyprávění však tolik nepůsobí na city, naopak poukazuje na neskutečnou tragédii lidí v KLDR. Téma je navíc stále aktuální, vezmeme-li si v potaz například konflikt na Blízkém východě. Vlastně se docela divím, že si Kim Hjon-Hi skutečně nedoběhl nějaký severkorejský tajný agent...
Čistě objektivně vzato je vyobrazení Boeingu 707 vedle dvojice stíhaček na obálce knihy poměrně hloupé. Letecký konflikt zde nečekejte :)
Po této knize jsem sáhl díky předchozí "severokorejské" knize Není co závidět, kde na ni autorka odkazuje. Pěkný a dramatický příběh vyprávěný dívkou, která místo zavržení ve vás vyvolá sympatie. Není se čemu divit, byla jako robot naprogramována, aby udělala jistou věc, kterou pak udělala. Nic víc nic míň.
V knize opět nahlédneme do života tohoto komunistického skanzenu, kde životní podmínky spíše připomínají středověk.
Velice čtivé, zachycující KLDR zase z jiného pohledu (přečetla jsem téměř vše, týkající se této bizarní země). Nesouhlasím s tím, že je to psáno jednoduchým jazykem. V závěru však je patrná jistá stylizace a až jakoby kýčovité melodrama, oslavující Jižní Koreu a zároveň snaha odpustit hrdince-vražedkyni. Trochu uměle na mě působí její obrácení na křesťanství. Ale důležitý je ten příběh - bezpochyby pravdivý(informace jsou na netu běžně dostupné) - a je jedno, kdo ho ve skutečnosti napsal. Čest památce všech nevinných obětí !
Vynikajúci, silný príbeh ženy zomletej ohromnou politickou mašinériou Severnej Kórei, ktorá bola prinútená spáchať veci, aké si ani nedokázala predstaviť... Strhujúca autobiografia, dopodrobna vykresľujúca politickú a spoločenskú situáciu a pomery, svet pod diktátorským útlakom, verbovanie do armády, vojenský výcvik, generálny riadiaci aparát, tajné misie, vyhrážanie, únosy, politické procesy, vraždy, atentáty, väzenie a všetko, čím vôbec môže komunistická krajina, ovládaná na najvyšších miestach nenávisťou voči Južnej Kórei oplývať. Niektoré veci sú podľa všetkého, ako to už zo spomienkami a ich vykreslením býva, pravdepodobne trochu prehnané, ale celok je surovo realistický a pravdivý, a jeho výpovedná hodnota je nezmerná. Predpokladám, že sa raz táto kniha stane predlohou pre film o agentke, ktorá bola donútená spáchať teroristický útok na aerolinku 858. Potenciál na to má - a obrovský. Kniha, ktorú si jednoducho musíte prečítať. 100%
Skutočný šokujúci príbeh tajnej agentky Kim Hjon-Hi, ktorá sa stala obeťou režimu v Severnej Kóreji. Čitateľ si na základe tejto knihy dokáže utvoriť veľmi dobrý obraz toho, ako to tam fungovalo a vlastne aj funguje. Zarážajúce a neuveriteľné, čo všetko je možné. Štýl písania je veľmi jednoduchý, za to obsah celej knihy až neskutočne smutný.
Čtivé. Závěr velmi (severo)korejský, nekriticky černobílý, z mého pohledu jen těžko uvěřitelný. Z pozice autorky je ale asi celkem pochopitelný.