Slzy púšte
Halima Bashir
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242752/slzy-puste-242752.png
5
111
111
Dráma lekárky, ktorá prežila vojnové peklo v Sudáne. Genocída, násilie a vraždenie ako výsledok etnických nepokojov v provincii Darfúr očami jednej z obetí.Knihu Slzy púšte napísala Sudánka Halima Bashir s pomocou spisovateľa Damiena Lewisa. Aj ona sa musí skrývať za vymyslené meno. V prípade odhalenia identity by jej rodine žijúcej v Afrike stále hrozili kruté represálie. Halima žila ako dieťa spokojným životom v milujúcej rodine, jej nadanie ju predurčilo, že ako jedna z mála zo svojho kmeňa dosiahla vysokoškolské vzdelanie a stala sa lekárkou. Už v škole sa stretáva so zvláštne napätými vzťahmi medzi pôvodnými černošskými obyvateľmi Sudánu a Arabmi, ktorí sa v krajine považujú za privilegovanú vrstvu. Napätie prerastie do rasových nepokojov, Halima ako lekárka v nemocnici rovnako ošetruje ranených z oboch táborov, vláda ju však za trest posiela pracovať na kliniku do malej dediny v oblasti zmietanej najostrejšími bojmi. Tam sa stáva svedkom nerovného boja medzi dobre vyzbrojenými Arabmi a čiernymi povstalcami, pomôcť však musí aj desiatkam dievčat v školskom veku, ktoré v škole znásilní horda ozbrojencov. Halima podá správu zástupcom Spojených národov, vzápätí po ňu prídu ozbrojení muži. Skutočnosť je ešte strašnejšia, než si predstavovala.... celý text
Přidat komentář
Skvelá kniha, ešte lepšie čítanie skutočného príbehu, ktorý je vo svojej hlbokej podstate tak smutný, že ma miestami dojímal k slzám :-/
Krásná kniha, v první části téměř idylická...popisuje život na africké vesnici, pospolitost rodiny a sousedů, zvyky (i hrůznost obřízky). Ovšem druhá část už je hrůzostrašný masakr. Jenom při čtění měly na mě popisované zážitky takový vliv, že jsem brečela jak malý dítě. Je to něco nepředstavitelného, ale při tom nadosah. Krátkou dobu jsem žila v Southamptonu (kam autorka ze Sudánu utekla), bylo to dokonce přibližně ve stejnou dobu, takže jsem ji klidně mohla potkávat na ulici. Člověk by si měl vážit svobody a bezpečí, které v Evropě máme. Co mě však hodně naštvalo byl přístup anglických úřadu ve věci deportace Sudánců zpět do jejich válkou zmítané země. Když si člověk uvědomí, že je za tím vším politika, tak je to bezcitná sprosťárna!
Působivé svědectví o ženě,která si musela sáhnout na dno fyzických i psychických sil, aby přežila a o síle rodiny, bez které by se jí záchrana vyhnula. Kniha mě donutila vyhledat si informace o válce v Súdánu.
Skvelá kniha o živote ženy - lekárky počas vojny v Darfúre. Po tomto som rada, že žijem na Slovensku!
Slzy pouště zaznamenávají příšernosti války, kterým je těžké uvěřit a přece nejsou nemožné. Pro mě velmi emotivní příběh jedné mladé ženy, která měla vlastně nakonec docela štěstí.
Fantastická knížka o strašlivém životě. Autorka knihy je nesmírně velká silná osobnost, která si zaslouží veliký obdiv.
Příběh Súdánky ,která po utrpení a ztrátě svých nejbližších je velice silný a nutí mě zamýšlet se nad tím kdo vlastně jsme. My lidé,nejchytřejší,nejvyspělejší forma na této planetě.Obávám se,že nad naší inteligencí stále vítězí touha po moci,bohatství a nadřazenost nad ostatními.Bezcitnost , zvrácenost a sadismus by už do 21.století nemělo patřit.Obávám se, že se tak nikdy nestane.Stačí prolétnout historii lidstva a těch válek a lidského utpení je tolik a změna nikde.Jen zbraně a způsoby mučení jsou jen dokonalejší .
Nechci tím říct,že je to vpořádku a že bychom si na to měli zvyknout.
Říkám si co je utrpení jednotlivce, rodiny a celých vesnic proti zkorumpovaným politikům, zbrojařským koncernům,všem těm těžařským společnostem toužícím po větších a větších ziscích.
Doktorka Halima žila svůj klidný a obyčejný lidský život,snila si svůj sen o pomoci svým lidem. I tento sen měl svoje noční můry.Rozdílný přístup Arabů k černým sůdáncům ledacos naznačoval.
Po všem utrpení se nakonec dostala do Británie a chtěla začít nový život.Věřila,že je zachráněna,ale jaké bylo její zděšení když jí a jejímu manželovi byl zamítnut azyl.
říkala jsem si,jak se k tomu postavit.Chápat ji? Ano. Litovat ji? Ano.Soucítit s ní a všemi ,kteří si prošli tím peklem? Jistě že ano.
Ale právě v této době kdy se do Evropy hrnou tisíce černých imigrantů si nejsem tak úplně jistá. A nakonec jsem i přímo v této knize našla odpověď
"Frances u nás byla pečená vařená.Nemohli jsme ji odmítnout pohostinnost, i když v polovině případů byla namol.Jedna moje část si o ni dělala starosti a chtěla ji pomoci. POkaždé jsme jí uvařili nějaké jídlo a snažili se jí rozveselit. Nakonec Sharif přidělal na naše dveře kukátko,abych se mohla podívat,kdo za nimi stojí.Když jsem na Frances neměla čas , prostě jsem jí neotevřela. Cítila jsem se provinile - v naší kultuře to bylo velmi špatné chování - ale její návštěvy už byly nad moje síly."