Slzy púšte
Halima Bashir
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242752/slzy-puste-242752.png
5
111
111
Dráma lekárky, ktorá prežila vojnové peklo v Sudáne. Genocída, násilie a vraždenie ako výsledok etnických nepokojov v provincii Darfúr očami jednej z obetí.Knihu Slzy púšte napísala Sudánka Halima Bashir s pomocou spisovateľa Damiena Lewisa. Aj ona sa musí skrývať za vymyslené meno. V prípade odhalenia identity by jej rodine žijúcej v Afrike stále hrozili kruté represálie. Halima žila ako dieťa spokojným životom v milujúcej rodine, jej nadanie ju predurčilo, že ako jedna z mála zo svojho kmeňa dosiahla vysokoškolské vzdelanie a stala sa lekárkou. Už v škole sa stretáva so zvláštne napätými vzťahmi medzi pôvodnými černošskými obyvateľmi Sudánu a Arabmi, ktorí sa v krajine považujú za privilegovanú vrstvu. Napätie prerastie do rasových nepokojov, Halima ako lekárka v nemocnici rovnako ošetruje ranených z oboch táborov, vláda ju však za trest posiela pracovať na kliniku do malej dediny v oblasti zmietanej najostrejšími bojmi. Tam sa stáva svedkom nerovného boja medzi dobre vyzbrojenými Arabmi a čiernymi povstalcami, pomôcť však musí aj desiatkam dievčat v školskom veku, ktoré v škole znásilní horda ozbrojencov. Halima podá správu zástupcom Spojených národov, vzápätí po ňu prídu ozbrojení muži. Skutočnosť je ešte strašnejšia, než si predstavovala.... celý text
Přidat komentář
Slzy púšte. Aký príznačný názov má táto kniha, ktorá je náročná na čítanie, ale poskytuje reálny obraz o dianí v sudánskom Darfúre za posledné desaťročia.
Najskôr ma fascinovali opisy jednoduchého a v niektorých smeroch až primitívneho života v tejto oblasti, a zároveň som obdivovala, ako málo stačilo ľuďom ku šťastiu, alebo ako si dokázali pomáhať, či prejavovať vzájomnú úctu a uznanie.
Zdanlivá idyla sa medzi členmi jednotlivých kmeňov začala rúcať vládou podporovanou brutalitou a násilim, ktoré prerástli až do genocídy...
Táto kniha je svedectvom jednej statočnej ženy, ktorá dokázala pomáhať obetiam prenasledovaným režimom a zabojovať za svoje presvedčenie aj na vzdory tomu, že sa sama stala jednou z množstva prenasledovaných obetí. Pri čítaní som i ja vyronila slzy nad slzami púšte.
Na jednoho člověka příliš mnoho utrpení. Přeji Halimě s rodinou už jen šťastný život mimo Afriku.
Nesmírně silná kniha, která se nedala odložit. Četla jsem ji v ruském překladu.
Strhující příběh neustálého příkoří a nespravedlnosti. Vyhrocená politická situace v Súdánu očima poškozené menšiny. Knížka se lehce dotýká druhé strany mince migrační krize.
Silný zážitok.pri čítaní tejto knihy. Moje ❤ bolo smutné a utrápené. Hrôza čo sa deje vo svete. Budme vďační za to čo máme a kde žijeme.
Ďalšie moje recenzie na knihy istagram: majusikboxxy ♡
Příběh plný utrpení obyčejných mužů, žen i dětí, kteří se ocitli uprostřed občanské války. Děsivé, děsivé.
V knize se stupňuje drama až do úplného konce. O hrůzách (nejen) v Dárfúru sice víme, ale číst skutečný celý příběh každého jedince je skutečně silný kafe. Sílu knihy ale nevidím pouze v čtení o hrůzách války/genocidy, ale také o právě síle člověka a toho co všechno dokáže snést, překonat, zvládnout...když musí...
Šílený co se ve světě děje. Ze začátku pohodový příběh, který se ke konci mění v totální hrůzu. Doporučuji.
Nemôžem dať viac hviezd, pretože to znásilnenie detí (8-ročných dievčatiek) neviem predýchať. Je to príšerné a zvrátené! A aj to, čo sa stalo potom (jej samej). A aj obriezka predtým. Celé zle.
Príbeh lekárky Halimy Bashir zo Sudánu, ktorá ako jediná z jej rodiny vyštudovala univerzitu a chcela len pomáhať svojim, ma však chytil za srdce. Jej rozprávanie je plné spomienok o detstve, rodine, starej mame a otcovi a mame, o bratoch, o jedlách a živote doma, v škole, a v dedine... Jej sa podarilo utiecť a nájsť azyl a manžela v Anglicku, ale vojna a genocída v Darfúre pokračovala, o svojej rodine stále nič nevie...
Zde více než kdekoliv jinde (bohužel) platí, že nejlepším vypravěčem je život sám. Doporučuji každému, aby si ji přečetl, jednoduše proto, aby věděl, pochopil a minimálně se zamyslel. Nad sebou, svým životem, životem lidí okolo i celým světem . Nečekala jsem jednoduché čtení, a jsem velmi ráda, že jsem na tuto knihu zcela náhodně narazila. Zaslouží si mnohem více pozornosti, než se ji dostalo.
Většina knih, které jsou skutečnými příběhy, začíná tím nejhorším příkořím nebo alespoň ty co jsem četla. Tato kniha začíná šťastným dětstvím, pochopením u otce a vlastně by nikdo neřekl, že se život dokáže takto otočit a to co autorka prožila je opravdu otřesné. Nejsmutnější je, že tato zvěrstva se odehrávají stále, i když to je v různých státech. Na konci jsem se neubránila slzám.
Velmi silný příběh. Jednomu se až nechce věřit, co se v některých částech světa děje. Nechápu, jak člověk může tak ubližovat jinému člověku. Myslím, že můžeme být rádi, že žijeme v Evropě.
Krásná kniha se smutným příběhem, .... kéž by to jen všechno nebyla pravda...
Emočně náročná kniha.
Skutečný příběh mladé lékařky Haliny začíná jejím téměř idilickým dětstvím v kruhu milující rodiny v malé vesničce v Súdánu a postupně se mění v obrovskou válečnou tragédii genocidy, znásilňování a hrůz páchaných Araby na černošském obyvatelstvu.
Dlouho jsem u knihy nebrečela, teď ano.
A jsem ráda, že můžu žít v této svobodné a civilizované zemi.
Silná kniha, navíc dobře napsaná. Je fajn, že vyprávění súdánské lékařky podpořil reportér Lewis, protože předchozí kniha na podobné téma v mém hodnocení dopadla hůře jen kvůli tomu, že autorka nebyla v psaní tolik zběhlá (Slzy v písku). Pořád si lámu hlavu, jestli je pro mě dobré tyto knihy číst - pomoci nedokážu, pouze mě to zneklidní. Jenomže strach svazuje a to, co dělá člověka člověkem, je odvaha vzepřít se zlu, nespravedlnosti, tmářství. Proti tomu všemu bojuje hrdinka knihy Halima a má veškeré moje sympatie. Je strašné, když není slyšet hlas rozumu, protože ho přeřvává hrubé primitivní násilí.
Nádherná kniha. Po přečtení jsem měla příběh Halimy dlouho v hlavě. Při představě, že se toto na světě opravdu děje, je to hrůza. Vřele doporučuji přečíst.
Kniha by se dala rozdělit na dvě hlavní části, kde první vypráví o idylickém dětství a dospívání hrdinky v Zagháwské vesnici. Krásné vyprávění o zvycích, jednoduchém, ale smysluplném životě plném rodinné lásky a soudržnosti, úcty k sobě navzájem, ke zvířatům a přírodě.
V druhé půlce se ale staneme svědky zvěrstev, které jsou páchány Araby za podpory súdánské vlády na původním černošském obyvatelstvu. Tato část je emočně velice náročná, o to víc, když si člověk uvědomí (po dočtení knihy a trochu googlení), že situace dodnes není stabilizovaná a ani postoj zbytku světa (nebo spíš jen jeho části) s tím nedokáže nic udělat.
I přes vážnost tématu a tragická fakt je kniha napsaná lehkou rukou a skvěle se čte.
Rozhodně doporučuji.