Slzy utopené do ticha
Jiří Zídek , Jenifer Zídková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500938/bmid_slzy-utopene-do-ticha-4CN-500938.png
4
16
16
Léto 1981 Československo žije tragickou smrtí populárního zpěváka Jiřího Schelingera. Na západě republiky u Jesenické přehrady, poblíž okresního města Cheb, je pohřešována mladá dívka, recepční v autokempu Dřenice. Další den přehrada vyplaví mrtvé tělo utonulého neznámého muže. Případu se ujímá nezkušený mladý kriminalista Jiří Horák, který postupně začíná nahlížet pod povrch zdánlivě obyčejného, všedního života reálného socialismu. A je to pohled, ze kterého člověka, i během parného léta, opravdu mrazí! Kniha Slzy utopené do ticha v sobě mistrně kombinuje retro atmosféru začátku osmdesátých let s prvky drsného thrilleru. Jedná se o nekompromisní sondu do hlubin lidské bolesti, knihu odhalující to nejhorší v nás. Knihu, která vás pohltí jako temné vody, stáhne pod hladinu a nepustí až do hořkého konce. Jiří Zídek a Jenifer Zídkovi patří mezi osvědčený rodinně-tvůrčí tandem. Jsou podepsáni pod knihami Bídníci, Ta naše písnička česká a Delirium nevinnosti, ve kterých se zabývají temnými stránkami lidské povahy, využívající a zneužívající možnosti moci, která jim byla dána. Přestože jednotlivé tituly můžete číst nezávisle na sobě, společně tvoří pozoruhodné universum mapující na pozadí atraktivních thrillerových a kriminálních případů temné stránky naší nedávné minulosti.... celý text
Přidat komentář
Možná půjdu proti proudu, ale tohle bylo na mě prostě moc. Až moc sprostoty, hnusu, lidské špíny. Taky jsem se občas ztrácela v časových liniích a musela jsem se dívat, ve kterém roce jsem byla předtím a kde teď. Ke konci už jsem spíš přelétala očima řádky, jen abych to už dočetla. Zakomponování skutečných osob je osvěžujcí nápad, pobavil.
Dvě hvězdy dávám ze svého subjektivního pocitu z příběhu spíš než jako výraz ohodnocení kvality autorů či knihy. Ale prostě chválit nemůžu.
Hodně drsné. Byly tam perfektně zakomponované reálné osoby. Jinak naprosto souhlasím s Leonou333
Tak tahle kniha mě vážně dostala. Je dokonce o něco lepší, než Delirium nevinnosti...
Autor, jakoby mávnutím kouzelného proutku, čtenáře vtáhne do příběhu - doby..., ne všem již zapomenuté.
S neuvěřitelnou vypravěčskou břitkostí a ostrostí čerstvě nabroušeného nože, je nám ukrajováno, nabízeno hutné drama lidské bolesti, beznaděje, brutality a i falše.
Po dočtení, nebojím se napsat thrilleru z Husákovy éry, mě dlouho nepřestávalo mrazit v zádech.
Po přečtení téhle knihy jsem trochu v depresi. Je totiž špinavá. Špinavá svým nekompromisním popisem lidských povah, který ukazuje to, co se lidé snaží skrýt a co občas vyplave na povrch. Ale taky špinavá takovým tím dráždivým způsobem, kdy jako voyer nahlížíte do temných zákoutí lidské duše a když si říkáte, že horší už to být nemůže, Zídek vždycky přijde s dalším zvratem, který to temno ještě prohloubí. Je to prostě zvráceně geniální a já jsem si užil každou stránku.
Tolik sexu a vraždění není snad ani v amerických filmech.
Zlatý Jaroslav Foglar.