Smäd po živote
Irving Stone (p)
Za pouhých deset let, do nichž se vejde celá umělecká dráha malíře, který nemohl tušit, že se stane velikánem moderního malířství, vytvořil Vincent van Gogh 750 obrazů a 1600 kreseb. Nevydělal na nich téměř nic, celý život jej finančně i morálně podporoval ne o mnoho existenčně zajištěnější, avšak oddaný bratr Theo. O jeho obrazy dnes na aukcích svádějí boje japonští investoři s americkými průmyslovými magnáty a vydávají za ně desetimiliónové dolarové částky. Jejich autor se ve vrcholící deziluzi, nedůvěře v sebe sama a na pokraji šílenství zastřelil. Neúspěšně, dva dny pak umíral v nemocnici.Žádný z těchto paradoxních závěrů a úvah se do románu Žízeň po životě nevešel. Ani nemohl, protože jde o učebnicový příklad životopisného románu a v takovém není na podobné extrapolace místo. Avšak tyhle i jiné napadají čtenáře naprosto zákonitě, neodbytně a všechny s sebou nesou i příchuť smutku. Kniha detailně líčí malířovu vytrvalost, která soustavně narážela nejen na nepochopení okolí, ale i na vlastní nešťastně utvářené psychické dispozice. Od dětských let, přes pohnutou epizodu studií v bohosloveckém semináři a nevydařenou misijní činnost mezi horníky v Belgii – už zde je počátek života, který se pro van Gogha proměnil v tvrdý střet snů a skutečnosti. Nakonec ho po dvou šťastných měsících opustil i přítel Gauguin, s kterým si nejvíc rozuměl...„Jednoho dne najdete způsob vyjádření a tím bude opodstatněna vaše existence“, řekl mladému začínajícímu malíři jeho učitel.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Lust For Life, 1934
více info...
Přidat komentář
V životě čtenáře jsou knihy a knihy. Jedny člověk přečte, poškrábe se na vnitřní horní straně stehen, a jediné, na co si z nich (těch knih) vzpomene je fakt, že zahrnovaly stoletého Forresta Gumpa a tvářilo se to jako humoristická literatura.
No a pak jsou knížky, které jeden nezapomene ani po tom, co nad ním kněz vyřkne „prach k prachu a popel k popelu“. Solaris, Kmotr, Komu zvoní hrana, 2001, Pán prstenů, Vítr ve vrbách, Na západní frontě klid, Stopařův průvodce, Jak jsem vyhrál válku, a teď i Žízeň po životě.
Autor mezi obálku vkládá portrét těžce zvladatelného člověka, který (dle knihy) měl náběh na stalkerství, nechal se vyživovat mladším bratrem, hrál si na Mesiáše mezi horníky, skoro přizabil spolupracovníka, odřízl si ucho (část levého, a nikoliv pravé, jak praví kniha), způsobil poprask v rodině pomenším nátlakem na sestřenici, a obrátil proti sobě celou vesnici.
Byť kniha líčí všechny zmíněné peripetie, hlavní a tou nejkrásnější složkou je ona žízeň, kterou Stone líčí zevrubně a vskutku vášnivě od prvních hrubých skic horníků, přes Hvězdnou noc až po Kostel v Auvers a Vrány nad obilným polem. (Tady by mne docela zajímalo, kolik na té knize –vzdor autorově poznámce– bylo pravdy, tedy především pokud se jedná o veřejnosti méně známé etapy jeho života)
Autorův čtivý styl oživuje dávno zemřelé stejně podivuhodným způsobem, jak to dělá třeba Šulc ve Dvou proti říši. Co mi kapku vadilo (a za co bych srazil min. půl *, kdyby kniha nebyla TAK dobrá) byl často přepjatý (nebo snad upjatý) styl, zvláště dialogů. S Vincentem jsem sice na korbel nechodil, ale nechce se mi věřit, že by mluvil jako tiskový mluvčí ministerstva školství... Ale ani to nic nemění na skutečnosti, že kapitolu s Vincentovou smrtí a pohřbem jsem musel číst na několikrát.
Dalším mínusem (u vydání od BB artu) jsou překlepy. Nejsou sice časté jako Vincentův hlad, ale přes oči čtenáře praští, ne že ne...
Kol a kolem se jedná o dosti silnou a vášnivou knihu, které prostě míň než 5 nočních * dát fakt nemůžu.
P.S. Pro milovníky Vincenta mohu doporučit snímek S láskou Vincent, na kterém se valnou měrou podíleli naši severní sousedé, nebo kulervoucí díl Vincent a Doctor z britského seriálu Doctor Who.
Kdybych věřila v Boha, pak bych uvěřila tomu, že se rozhodl nechat tu lidstvu velké umělecké dílo plné energie, napětí, emocí a neskutečných barev. Jeho oko padlo do Holandska na jednoho zrzavého chlapíka. Ukázal mu, co je bída, utrpení, víra, bolest z odmítnutí, nenaplněná touha po lásce a přijmutí a obrovská osamělost. Trochu s ním ještě zakvrdlal, aby si to v něm sedlo a pak mu dal štětce a horečnatou touhu to všechno vyjádřit na plátno. Pár let z něj všechno ve zběsilém tempu ždímal. Spolu s přibývajícími obrazy ubývalo sil, fyzických i duševních. Až se medium zcela vyčerpalo, splnilo úkol a už nebylo potřeba. Zrzavý chlapík splnil boží záměr bez nároku na vlastní život či poklidné stáří. Budiž mu zadostiučiněním, že žije dál a vždycky bude žít v díle, které má sílu promlouvat k dalším a dalším generacím.
Na jedné straně dost obtížná povaha a na druhé misce vah jeho soucitnost s chudými a stradajícími. K tomu obrovská touha až umanutost jít si za svým.
S vědomím všeobecně známého závěru života tohoto fenomenálního malíře jsou už první stránky plastickou mapou povrchu i hlubin jeho duše.
Celé je to taková impresionistická literatura. Drobné tahy stovkami a tisíci jemných citlivých slůvek tvoří nádherný obraz doby i možného malířova smýšlení.
Román si zaslouží plný počet hvězd stejně jako Vincentův bratr Theo. Ovšem hodnocení zde nejsou jen objektivní, ale zahrnují i osobní pocity. Proto ubírám o dvě hvězdy - pro mě to byla občas dost námaha vrátit se k příběhu s chutí. Asi ta sebedestrukce a krutě klopotná cesta životem mi ubírala chuť číst? Nekutečně bolestná a za mě i kontroverzní cesta ke slávě!
3/4
Databáze má milovaná, slyš bolest mou. Psát komentář po alef je stejná sebedestrukce, jakou trpěl fan choch (tak prý se to vyslovuje v nizozemštině). Na druhou stranu musím přiznat, že smekám před oběma.
Až když čtete tuto knihu, uvědomíte si, jaká to byla obrovsky silná generace malířů. Fakt síla. A to platí i o této knize. Vše ostatní si přečtete u alef. Knihu samozřejmě doporučuji!!!!!
Měl pronikavý zrak a kreslířskou ruku a téměř neskutečný talent pro sebedestrukci! Skrze studium těch nejchudších a nejubožejších se dostal až k dřeni života, aby tam našel svůj talent, sám se přitom potácejíc na hranici prostého přežití pracoval do úplného vyčerpání, a teprve potom, ne dřív, až na úplném dně, v té nejhlubší tmě, mohl začít objevovat – světlo!
„Upřeně se dívá na svá plátna … Panebože, jsou tak tmavá a ponurá.“
Skrze ně ale vyrostl van Gogh – malíř, který maluje tak, jak nikdo jiný na světě!
Malíř, který se zformoval po svém … „jsou to tvoje imprese, jsou hrubé, jsou nedokonalé a přefiltrované tvou osobností.“
Tohle všechno totiž znamená, být impresionistou.
Impresionismus Vincent právě objevil, a tak ho můžete potkat ve společnosti zvučných jmen a věčných lůzrů, stejných, jako je ON. Právě slaví, s lahví šampaňského a litry absintu, na který nemají … „Vincente, slavíme dnešní veliký den, kdy se Paříž sešla s Vincentem van Goghem!“ Toulouse – Lautrec, ten mrňavý flamendr právě volá „většina lidí mě má za blázna, že maluju tanečnice, klauny a děvky. Ale právě u nich člověk najde výrazný charakter.“
A jsou tu další, Degas, Celnik-Rousseau, Cezánne, většina z nich bez peněz, živíce se jen svou vášní … „jejich obrazy se nepodobaly ničemu, co kdy viděl … ty tam byly všechny detaily“.
Dívejte se pozorně „na ty lomené barvy … tyhle obrazy se nespoutaně opájely sluncem, světlem, vzduchem a kypícím životem“. Je v nich totiž všechna zralá barevnost léta, tady je Monet, Manet a Gauguin, a jejich práce štětcem, která se nestydí – vidět! … každý tah!
Zapálené hledání pravdy – podstaty věcí.
Teprve setkáním s impresionisty může Vincent objevit světlo, vzduch a slunce. A to ho naprosto pohltí, je to až zoufalé hledání … „byl pouhý mechanismus, malující automat, do něhož se nalilo jídlo, pití a barvy a večer z něho vypadl obraz“ … do úplného vyčerpání.
K životu mu stačilo málo … „byla to ubohá místnost s hliněnou podlahou, ale Vincent v ní našel jakýsi klid a krásu a snažil se to zachytit na plátně“.
Klid ovšem potřeboval, celý svůj osamělý život se míjel s láskou, trpěl, zarputile vstával a urputně bojoval, tvrdohlavě nevyzpytatelný, dětsky naivní, a stále pátrající, po tom, „co v pomíjivosti nepomíjí“!
Ubohý pošetilec!
Pro impresionisty mám slabost, navíc mě van Goghův příběh zajímá, jen těžko totiž u někoho dalšího najdete krkolomnější životní cestu, zvlášť když si ji sám sobě dost často brázdíte krkolomnými pády, abyste se pak na chvíli vzepjali a vzpamatovali, abyste pak vydrželi další drásající pád na ústa, to všechno za jediným cílem – najít v sobě talent! V případě van Gogha to znamená trpět a nestěžovat si a stále jen „téměř vyhrávat“! … až do úplného konce, kdy už to nešlo snést!
Stone vypráví Vincentův životní příběh hodně podrobně, a přitom je to vyprávění v podstatě velmi prosté, takže se čte velmi lehce. Je vlastně stejné jako van Goghův život - rozehraný do detailů, působivá show, jako studie posedlostí – Vincentovy velmi složité povahy …
… neschopný žít, všehoschopný se štětcem v ruce, … nepřehlédnutelný pobuda, všemi zapomenutý (až na bratra Thea) nešťastný malíř, … nerozhodný v životě, umanutý v tvorbě.
A stále jen hledající vášeň … na plátně i v životě. Toužící a soužící se … odevzdaný v životě, nevzdávající se v touze malovat!
Bouře protikladů!
Divous, pruďas i beránek a taky, beznadějný budižkničemu.
Bylo to téměř bolestné čtení, ovšem porovnám-li s Feuchtwangerovým Goyou, nebo Schulzovým Michelangelem (Kámen a bolest), jejichž vyprávění mě naprosto pohltilo a já mu propadla od prvních řádků, nemůžu jinak než jednu * ubrat.
A tak 4* za neskutečně dojímavý, prostě vyprávěný a jen opravdu o malinko méně působivý příběh.
Zbývá jediná otázka: Proč to všechno, Vincente?
„Pro úspěch? To už ho dávno přešlo. Maloval, protože musel!“
Malířství a umění moc nerozumím, k přečtení mě přivedly zdejší vysoká hodnocení a matná vzpomínka na film, který jsem kdysi dávno v mládí viděl.
Román velmi pěkně, citlivě a poutavě vypráví o životě Van Gogha a jeho tvorbě.
Nejvíce se mi líbily části kdy Van Gogh pracoval jako kazatel v hornické oblasti, nebo žil s Christinou anebo jak se scházel a diskutoval s impresionisty.
Jeho bratr Theo, který jej celý život podporoval, by zasloužil korunu slávy.
Skvělé a kvalitní dílo.
Na jeho obrazy už se nebudu dívat nikdy stejně. Vincent byl osobnost ve všech ohledech přerůstající svou dobu. Geniální.
Vincent van Gogh. Jeden z mých oblíbených malířů…a tolik jsem toho o něm nevěděl. Ta mučivá touha po lásce, přátelství, porozumění. Prostě žízeň po životě. A také velké přátelství dvou bratrů. Po přečtení knihy ještě stoupl můj obdiv k němu. Jak jsem zjistil, jde o hodně přesný životopis, napsaný velmi poutavou formou. Ani chvíli jsem se u knihy nenudil. Mohu jen chválit. Doporučuji nejen milovníkům Vincenta van Gogha, ale i těm, kteří si prostě chtějí přečíst výborný román.
Nanejvýš uspokojivé.
Toto je má nejoblíbenější kniha, skvost. Pěkně se čte a život Vincenta byl velmi zajímavý a rozhodně to nebyl lehký život.
Knihu velmi doporučuji
Tuhle knihu jsem četla už před lety a znova se mi líbila. Často to tak je, že geniální umělec je vlastně "blázen" .
Četlo se to dobře, ale myslím, že zvlášť ta Paříž mohla být provedena lépe.
Ona jsou to příliš velká jména na to, aby po sobě ty postavy jenom tak helakali (bez ohledu na to, co ti slavní malíři ve skutečnosti dělali, když právě nemalovali :-)
Jinak ale je třeba ocenit, že to autor docela udržel, protože ten příběh je až nebezpečně klišovitý: V chudobě živořící malíř, jehož jméno zná dnes každé malé dítě a jehož obrazy mají ceny jako z jiného světa (pokud tedy se vůbec někde najde nějaký blázen, který je prodává) ...
Tuhle knihu jsem dostala do rukou velkou náhodou a od prvních stránek jsem nelitovala. Celý příběh jsem zhltla jedním dechem. Prožívala jsem každou vypjatou chvíli a vždy přála Vincentovi jen to nejlepší. Je to jiný pohled do života úžasného a za své doby nedoceněné malíře.
Čítalo sa to skvelo, autor sa neminul povolaním, vie navodiť sugestívnu atmosféru - na všetkých 9 miestach (uhladený Londýn; uhoľný Borinage; Etten u "maminky"; Haag v chudobe a napätí; Nuenen s pod krkom držanou Margot; zhýralý, tabakovo-absintový, kaviarničkový, umelecký Paríž; slnečný a mistrálový Arles, kde prišiel Vincent o ucho; ústav choromyseľných v St. Rémy; a napokon Auvers, kde našiel smrť), so všetkými zúčastnenými (Ursula, Kay, mama a otec, súrodenci, Christina, Margot a jej sestry a mama, nie celkom normálni impresionisti a pointilisti, otec Tanguy, dr. Gachet a iní). Malo to spád, napätie i vtip, pekný štýl... a všade farby, plátna a štetce.
No ťaživosť osudu Vincenta van Gogha bola pomerne silnou kávou. Život nevyvážený, vysiľujúci, na hrane, s nezdravou životosprávou (hlad, horúčky, absint, tabak, zlá strava, úpaly), v sústavnej chudobe, v nenaplnení sna o vlastnej rodine a o obojstrannej, nezištnej láske v manželstve, v odmietaní (jeho tvorby) a odopieraní si (pre chudobu)... a na druhej strane tvorba (vášnivá, až sebazničujúca), maliarstvo, večné učenie sa, hľadanie štýlu, farieb, spôsobu vyjadrenia (sa)...
Aspoňže slnečné lúče, ktoré Vincenta viedli a hriali počas celého života, žiarili z Thea. Milujúceho, vnímavého, rozumejúceho a chápavého brata, živiteľa, opory. Z Thea, ktorý pri Vincentovi vždy stál. Dobre, že jeho ostatky Johanna presunula k Vincentovým do Auvers. Určite to tak obe spriaznené duše chceli. Byť spolu, navždy.
Bala jsem se toho, ze kniha bude suchoparna, jak nekdy podobne romanove biografie byvaji. I proto jsem ji pomerne dlouho (i pres vyborne hodnoceni) odkladala. Dostalo se mi velice intimniho vypraveni, kdy jsem mela pocit, ze (jak pise Danka) "Vincent je vedle vás a vy mu vidíte až do žaludku". Skvele je popsan zivot maliru obecne a utrapy kterym museli celit.
Rozervany Vincent - stale se zenouci za smyslem sveho zivota - se k malirstvi dostava vlastne docela pozde (i kdyz predtim sam pracuje v galerii). V knize je skvele vystihnute to, ze at uz se vrha jakymkoliv smerem, jeho tempo je sebeznicujici. Jiste sebemrskacstvi ho nuti veci hnad do krajnosti, at uz se jedna o jeho misi v Borinage (o teto casti jeho zivota jsem priznam se nemela tuseni), jeho lasky a nebo o snahu byt dokonalym malirem. Jeho "vrozene silenstvi" (i jini clenove jeho rodiny trpeli ruznymi poruchami a spachali sebevrazdu) je umocnovano jeho "urputnou zizni po zivote". Ta vede k malovani do uplneho vysileni, hladu - protoze vsechny penize utrati za barvy - a vedomym nicenim sama sebe (malovani na slunci bez klobouku, privadeni se do stavu vycerpani) - protoze tak lepe vnima a tvori.
Bratrska laska mezi Vincentem a Theem potom prostupuje celou knihou.
Kratka zminka se dostala i memu oblibenemu obrazu Slunecnice (je jich vlastne vice verzi, ale to jsem zjistila az v dospelosti, v detstvi jsem nekde videla reprodukci jedne z nich a obraz jsem si naprosto zamilovala).
Opravdu doporucuji k practeni a rozhodne si prectu jeste autorovu knihu Agonie a extaze.
Vincenta mně bylo velice líto. Nikdo ho nechápal, nemiloval, neuznával ani nevážil, byl terčem posměchu i pro děti. Jeho krátký život bylo jedno velké trápení, proto ve mně zůstává jakýsi pocit smutku.
Upřímně však můžu napsat, že čtení románu bylo pro mě potěšením. Autorovy znalosti o malířství i malířích, nádherný sloh, lehkost vyjadřování, empatie - to všechno dělá z této knihy literární poklad. Určitě si ji za čas přečtu znovu.
Bohužel, i když toto vydání knihy obsahuje obrazovou přílohu, až příliš často jsem musela vyhledávat, jak vypadají obrazy, o kterých je v knize řeč, chtěla jsem se dozvědět mnohem víc také o zmiňovaných malířích. Když už mám být hodně upřímná, musím se kajícně přiznat, že když jsem uslyšela jméno Vincenta van Gogha, vybavila se mi stará zaprášená zasklená reprodukce slunečnic, která visela kdysi dávno na školní chodbě. Díky tomuto románu jsem si rozšířila povědomí o tomto géniovi.
"... Vincent není mrtev. Nikdy nezemře. Jeho láska, jeho génius, veliká krása, kterou vytvořil, půjde dál a bude obohacovat svět. Nemine hodina, abych se nepodíval na jeho obrazy a nenacházel na nich novou víru, nový smysl života. Byl to velikán... veliký malíř... veliký filozof. Padl jako mučedník své lásky k umění." (str. 432)
Štítky knihy
malířství umění životopisy, biografie Holandsko zfilmováno Francie životopisné, biografické romány Vincent van Gogh smutekAutorovy další knížky
| 2009 |  Žízeň po životě |
| 1987 | Řecký poklad |
| 1963 | Námořník na koni |
| 2010 | Vášně mysli – román o životě Sigmunda Freuda |
| 2012 | Původ |
Klasika, plná tísně, která spěje k beznaději. Moc dobře napsaná kniha o člověku s duševní poruchou.