Smečka
Petr Vágner
Boj o moc v poststalinském vedení SSSR v širším kontextu. „Pokusme se, bez ohledu na značné heuristické potíže, zrekonstruovat běh událostí, který přivedl k moci Chruščova a ne Beriju. Co by znamenal jeho příchod k moci lze jen stěží přesněji odhadnout. Podle některých úvah by se SSSR pod Berijovým vedením, ať již přímým či zprostředkovaným, vydal cestou ekonomických reforem, cestou pragmatických kroků likvidujících nejhorší výstřelky komunistického pojetí řízení společnosti. V přímém rozporu s těmito úvahami stojí názor, že by Berija pokračoval ve stalinském stylu vlády a SSSR by se ještě více ponořil do bažin policejního státu. Rovněž na otázku, jaké vlastně měl Berija plány, budeme v této knize hledat odpověď."... celý text
Přidat komentář
Autor rozebírá důvody, které vedly (či mohly vést) k tomu, že se ostatní soudruzi ve vedení SSSR úspěšně zbavili Lavrentije Beriji a použili proti němu jeho vlastní zbraně. V podstatě by tytéž byly použitelné i proti nim. Poměrně úsměvně pak působí popis toho, jakým způsobem byly odstraňováni i další z nich, byť i méně krvavě, z vedoucích funkcí, tedy účelová argumentace něčím, zpravidla nepravdivým, co u někoho jiného a v jiné době odůvodnilo vzestup do funkce a nahrazení předchůdce, a tak pořád dokola. Čekal jsem asi podrobnější vykreslení rolí ostatních osob, než ve větší míře Beriji a Chruščova a v menší Malenkova.
Třídní boj je hovno proti soudružským vztahům.
Název opravdu trefný, informace zajímavé ( množství citací přímých účastníků ) - co více si přát ?
Pro zajímavost - srovnání osobních vztahů, atmosféry či řešení sporů za Lenina x Stalina jasně dokládá jedno. Byl to báťuška, kdo revoluci pohřbil ( a s ní de facto celou Bolševickou gardu ). Plejádu větších či menších gangsterů v čele SSSR na chvíli zastavil až Gorbačov.