Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151867/bmid_smesne-lasky-8Co-151867.jpg
4
2196
2196
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).
Přidat komentář
Po Žertu má druhá kniha od Kundery. Čte se dobře, ale jeho knihy mi prostě blízké nejsou. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a zase si o něco rozšířila obzory v oblasti české literatury. Ještě se chystám na Nesmrtelnost, tak jsem zvědavá, zda mě zaujme více než předchozí 2 knihy.
Mě první setkání s autorem a je to setkání překvapivé. Zajímavý náhled do mužské duše se spoustou poetických a svobodných myšlenek. Nad spletitosti povídek jsem se usmívala, nad jazykovým vyjádřením žasla. Ne nadarmo je tento náš spisovatel světový.
Hrdina jedné povídky je nazván “sériový cynik”. Cynik je i Kundera. Cynismus je způsob, jak si získat sebezáchovný odstup. A to je na Kunderovi také zajímavé, je nad věcí a popisuje vnitřní život svých hrdinů bez špetky citu a účasti. Zobrazuje soukromí člověka vynesené na povrch, aby ho racionálně zkoumal a ještě jako noetik hledal, kde je pravda a co člověk prožívá zdánlivě a co doopravdy. Na jednu stranu je to dost hnusné zmocnit se takového postavení a tvářit se jako nadčlověk, který do všeho vidí. Na druhou stranu Kundera opravdu dokáže postihnout různé inspirující momenty a povznést nás čtenáře do svých egosfér, abychom nahlédli...
Jakoby, nečetla se mi vůbec špatně, ty zápletky v povídkách měli zajímavý námět, ale Kundera píše hrozně nezajímavě. Má takový svůj styl, který mi úplně nesedí. Ale přečíst se to dá v pohodě.
Knihu jsem horko těžko dočetla do půlky, ale bylo to spíše trápení, proto jsem ji odložila. Kunderův styl asi nebude nic pro mě. Jak bylo psáno níže na povídkách mi nepřišlo nic vtipného a nedaly mi ani závdavek k nějakému přemýšlení nebo přiblížení se k postavám, prostě mě to minulo.
Po mnoha letech jsem se opět vrátil ke Kunderovi. Došlo mi, že již nejde o současného autora, ale popisuje dobu překonanou. Dobu, ve které bylo nutné zlidštit pojetí lidské sexuality. Nešlo ani tak o obhajobu, jako spíše o prostý popis jakéhosi nového pojetí vztahů, oproštěných o lacinou moralizaci. Dnes jsme ale v trochu jiné situaci. Sex již není možností, ale rozkazem, jasně daným imperativem. Zatímco hrdinové v Kunderově díle bojují proti zkostnatělým moralistům, dnes je sex naprosto všude a ve všem. Člověk je neustále pod tlakem dvou slov, užívej si! Problémem je, řečeno spolu s Žižkem, že jakmile se něco stane příkazem, vytrácí se onen prožitek slasti a nutně pociťujeme zklamání. Ono užívej si nás naopak od slasti oddaluje... Odpovědí pak může být naprosté odmítnutí.
Zpět ke knize. Jde o hodně příjemné studie lidských charakterů, občas je ale autor příliš doslovný. Přesto Kundera přesvědčivě zachycuje atmosféru jedné éry.
Jsem ráda, že jsem Kunderu nečetla k maturitě, ale až nyní o pár let později. Myslím, že v maturitním ročníku by mě jeho styl neoslovil a povídky bych nepochopila. Tato knížka je určitě skvělá a hodí se na léto, příběhy jsou jednoduché a krátké, o to víc je pak věnována pozornost hlavní postavě a jejímu psychickému rozpoložení. Určitě je to kvalitní kniha od kvalitního autora, která ač při pouhých eroticky laděných povídkách dá člověku větší rozhled a myšlenku než v dnešní době oblíbený Hartl.
Já Kunderu prostě nedávám... četlo se mi to mizerně (tyhle jeho oblíbené závorky mne nestkutečně rušily a nešlo mi se soustředit na děj). Nejlepší mi přišla ta doktorská povídka. Ale víckrát už fakt nee... Navíc mi na těch příbězích nic směšného nepřišlo....
já asi prostě nedokážu ocenit Kunderu. jeho směšné lásky snad byly zajímavé, ale těm příběhům něco chybělo.
Cetla jsem poprve v puberte a tehdy me autor vylozene stval. O dvacet let pozdeji- genialni. K cetbe teto knihy je treba jiz mit neco odzito. Nic pro idealisty.
Na začiatku mi to prípomínalo Dahla, ale tieto príbehy boli čisto Kunderovské. Surové a silné. Nič pre naivné povahy. Za mňa najjednoduchšie Kunderovské čítanie, ale zároveň hlboká pointa.
Nenávidím všechny muže, kteří v povídkách vystupovali. Pokud to byl autorův záměr, pak říkám, že je génius. Pokud ne a na svět, vztahy, sex a ženy skutečně pohlíží takto, je mi z toho zle. To ovšem nic nemění na tom, že je génius.
Ze Směšných lásek mi utkvělo v paměti dvé:
1/ že má rád Slovenky proto, že jsou méně emancipované (!) a ve chvílích rozkoše říkají "joj"
2/ povídka Falešný autostop, kvůli které jsem Kunderu odložila "na smetiště dějin" a už nikdy nic od Kundery nečetla, ani číst nehodlám.
Čtivé. Kunderovské. Ale všechny ty příběhy mě uvrhly do vztahového pesimismu a vykreslily jejich křehkost.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Prečítal som si to druhý krát s odstupom asi dvadsiatich alebo tridsiatich rokov, to je jedno. Zbierka poviedok, niektoré sa mi páčili viac, niektoré menej.