Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551697/bmid_smesne-lasky.jpg
4
2211
2211
Mistři mluveného slova čtou mistrovské literární dílo Milan Kundera, jeden z nejproslulejších literátů tohoto století, brněnský rodák, s manželkou Věrou žil od roku 1975 ve francouzském exilu, své romány od osmdesátých let psal francouzsky. Jeho knihy i následující exilová tvorba patří k základnímu fondu českého i světového umění. První povídku z cyklu Směšných lásek, Já truchlivý Bůh, napsal Milan Kundera během dvou dnů v roce 1958. V následujících letech vytvořil dalších 7 povídek, které vyšly společně pod tímto názvem Směšné lásky. Nahrávka v brněnském studiu v režii Antonína Přidala objevila a uchovala kouzlo vyprávění tak, jak je asi „slyšel“ svým vnitřním sluchem Milan Kundera sám. Osudy Milana Kundery i jeho rozsáhlé dílo jsou zrcadlem dějin střední a západní Evropy druhé poloviny 20. století. Jejich význam daleko přesahuje svět literatury. Povídky Já truchlivý Bůh, Zlaté jablko věčné touhy, Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh Nahráno v Českém rozhlase Brno v roce 2008.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Směšné lásky, 1970
Interpreti: Jan Kolařík
více info...
Přidat komentář
"Hořkobolné" příběhy o vztazích mužů k ženám, z nichž musí novodobým feministkám vstávat vlasy na hlavě. Poprvé jsem některé z nich četla na střední škole v 60. letech a děsně jsem se bavila. Teď mi z nich bylo spíše smutno. Prostě - hry lásky šálivé...
Směšné lásky se mi líbily, třebaže musím přiznat, že některé povídky mě bavily více a jiné zase méně.
Co mě ale asi nikdy nepřestane bavit je Kunderova výstižnost a jeho talent shrnout v jednom souvětí to, na co já bych potřebovala celý odstavec.
,,...neboť věděl, že radost z dětí nemůže nahradit jiné radosti, nehledě k tomu, že radost obtížená povinností zaskakovat za jiné radosti stane se brzo radostí příliš unavenou."
,,Představ si, že se potkáš s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. Budeš se s ním hádat? Budeš se před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve? Budeš mu říkat do očí, co si myslíš? No řekni!"
Výborné, Kundera se vším všudy, jeho definice "směšnosti" je na hranici zoufalství, absurdity, nesnesitelnosti, ironie atd...trošku "macho" přístup, hlavní postavy muži střelci, kterým se snad stačí jen na dívky podívat a mají to "v kapse"..někdy to ale neustojí psychicky ani morálně, povinná četba
Prečítal som si to druhý krát s odstupom asi dvadsiatich alebo tridsiatich rokov, to je jedno. Zbierka poviedok, niektoré sa mi páčili viac, niektoré menej.
Po Žertu má druhá kniha od Kundery. Čte se dobře, ale jeho knihy mi prostě blízké nejsou. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a zase si o něco rozšířila obzory v oblasti české literatury. Ještě se chystám na Nesmrtelnost, tak jsem zvědavá, zda mě zaujme více než předchozí 2 knihy.
Mě první setkání s autorem a je to setkání překvapivé. Zajímavý náhled do mužské duše se spoustou poetických a svobodných myšlenek. Nad spletitosti povídek jsem se usmívala, nad jazykovým vyjádřením žasla. Ne nadarmo je tento náš spisovatel světový.
Hrdina jedné povídky je nazván “sériový cynik”. Cynik je i Kundera. Cynismus je způsob, jak si získat sebezáchovný odstup. A to je na Kunderovi také zajímavé, je nad věcí a popisuje vnitřní život svých hrdinů bez špetky citu a účasti. Zobrazuje soukromí člověka vynesené na povrch, aby ho racionálně zkoumal a ještě jako noetik hledal, kde je pravda a co člověk prožívá zdánlivě a co doopravdy. Na jednu stranu je to dost hnusné zmocnit se takového postavení a tvářit se jako nadčlověk, který do všeho vidí. Na druhou stranu Kundera opravdu dokáže postihnout různé inspirující momenty a povznést nás čtenáře do svých egosfér, abychom nahlédli...
Jakoby, nečetla se mi vůbec špatně, ty zápletky v povídkách měli zajímavý námět, ale Kundera píše hrozně nezajímavě. Má takový svůj styl, který mi úplně nesedí. Ale přečíst se to dá v pohodě.
Knihu jsem horko těžko dočetla do půlky, ale bylo to spíše trápení, proto jsem ji odložila. Kunderův styl asi nebude nic pro mě. Jak bylo psáno níže na povídkách mi nepřišlo nic vtipného a nedaly mi ani závdavek k nějakému přemýšlení nebo přiblížení se k postavám, prostě mě to minulo.
Po mnoha letech jsem se opět vrátil ke Kunderovi. Došlo mi, že již nejde o současného autora, ale popisuje dobu překonanou. Dobu, ve které bylo nutné zlidštit pojetí lidské sexuality. Nešlo ani tak o obhajobu, jako spíše o prostý popis jakéhosi nového pojetí vztahů, oproštěných o lacinou moralizaci. Dnes jsme ale v trochu jiné situaci. Sex již není možností, ale rozkazem, jasně daným imperativem. Zatímco hrdinové v Kunderově díle bojují proti zkostnatělým moralistům, dnes je sex naprosto všude a ve všem. Člověk je neustále pod tlakem dvou slov, užívej si! Problémem je, řečeno spolu s Žižkem, že jakmile se něco stane příkazem, vytrácí se onen prožitek slasti a nutně pociťujeme zklamání. Ono užívej si nás naopak od slasti oddaluje... Odpovědí pak může být naprosté odmítnutí.
Zpět ke knize. Jde o hodně příjemné studie lidských charakterů, občas je ale autor příliš doslovný. Přesto Kundera přesvědčivě zachycuje atmosféru jedné éry.
Jsem ráda, že jsem Kunderu nečetla k maturitě, ale až nyní o pár let později. Myslím, že v maturitním ročníku by mě jeho styl neoslovil a povídky bych nepochopila. Tato knížka je určitě skvělá a hodí se na léto, příběhy jsou jednoduché a krátké, o to víc je pak věnována pozornost hlavní postavě a jejímu psychickému rozpoložení. Určitě je to kvalitní kniha od kvalitního autora, která ač při pouhých eroticky laděných povídkách dá člověku větší rozhled a myšlenku než v dnešní době oblíbený Hartl.
Já Kunderu prostě nedávám... četlo se mi to mizerně (tyhle jeho oblíbené závorky mne nestkutečně rušily a nešlo mi se soustředit na děj). Nejlepší mi přišla ta doktorská povídka. Ale víckrát už fakt nee... Navíc mi na těch příbězích nic směšného nepřišlo....
já asi prostě nedokážu ocenit Kunderu. jeho směšné lásky snad byly zajímavé, ale těm příběhům něco chybělo.
Cetla jsem poprve v puberte a tehdy me autor vylozene stval. O dvacet let pozdeji- genialni. K cetbe teto knihy je treba jiz mit neco odzito. Nic pro idealisty.
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
To je ale pitomost. Vítězství hmoty, pudu nad duchem.
Citát - Myšlenky neznamenají nic proti chtění. Povídka Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, část 11.
Všechno je špatně - Komunisté, zvláštní vzhledem k minulosti MK, Bůh, křesťanství, desatero, panna Alice, věrná žena, ženy jako tupoučké bytosti určené k jediné činnosti, kolegové a spolubydlící jsou hlupáci... Jedině hlavní hrdina ovládaný svým pudem, neustále lže, chová se jako zbabělec a sobec, ničí životy svému okolí a považuje se za inteligenta.
Směšné lásky. Směšný je hlavní hrdina povídek. Chtíč a tupý pud bych láskou rozhodně nenazýval.
Za mě hloupá kniha.