Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551697/bmid_smesne-lasky.jpg
4
2214
2214
Mistři mluveného slova čtou mistrovské literární dílo Milan Kundera, jeden z nejproslulejších literátů tohoto století, brněnský rodák, s manželkou Věrou žil od roku 1975 ve francouzském exilu, své romány od osmdesátých let psal francouzsky. Jeho knihy i následující exilová tvorba patří k základnímu fondu českého i světového umění. První povídku z cyklu Směšných lásek, Já truchlivý Bůh, napsal Milan Kundera během dvou dnů v roce 1958. V následujících letech vytvořil dalších 7 povídek, které vyšly společně pod tímto názvem Směšné lásky. Nahrávka v brněnském studiu v režii Antonína Přidala objevila a uchovala kouzlo vyprávění tak, jak je asi „slyšel“ svým vnitřním sluchem Milan Kundera sám. Osudy Milana Kundery i jeho rozsáhlé dílo jsou zrcadlem dějin střední a západní Evropy druhé poloviny 20. století. Jejich význam daleko přesahuje svět literatury. Povídky Já truchlivý Bůh, Zlaté jablko věčné touhy, Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh Nahráno v Českém rozhlase Brno v roce 2008.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Směšné lásky, 1970
Interpreti: Jan Kolařík
více info...
Přidat komentář
Nikdo se nebude smát, Falešný autostop a Eduard a Bůh se mi líbili nejvíc. Dobře zpracované povídky, které řeknou o životě v 50. a 60. letech v Československu víc než ledajaká studie.
Pan Kundera má neobyčejnej styl vypravování. Takovej lehkej, nevyzpytatelnej, místy filosofickej, laskavě humornej, prostě jinej. Hrozně příjemná knížka.
Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).
Má nejoblíběnější povídka - Falešný autostop, neskutečně psychologicky propracované.
Od Kundery se mi nejvíce líbila právě tato kniha. Vybrala jsem si ji skrze povinou četbu k maturitě. Knížka je jednoduchá na čtení, ale občas některé fráze mi přišly zbytečně moc zdlouhavé. Nejvíce se mi líbila povídka - Falešný autostop. Doporučiju spíše jako oddechovou knihu. Neurazí - nenadchne.
Tak sem se zase jednou pustil do Milana Kundera a dopředu můžu říct, že pocit ze čtení je převážně spokojený. Vynikající Žert sice překonán nebyl, ale to sem ani neočekával a navíc jsou Směšné lásky mnohem zábavnější než opěvovaná a pro mě nemastná-neslaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Většina povídek v této knize má celkem jednoduché zápletky, dominují úvahové pasáže, v nichž se jak známo Kundera vyžívá. Jeho postavy a jejich dialogy, neotřelé přirovnání, vyzdvihování banalit, to dohromady tvoří poměrně ojedinělý zážitek. (Přestože některé dialogy/monology znějí, jak kdyby si je postavy měsíc připravovaly.)
Mám kamaráda, kterého mám velice rád, nicméně se s ním nemůžu vídat dennodenně, protože bych se z něj mohl po čase zbláznit. Přesto je každé naše setkání velmi příjemný zážitek. To jsou pro mě Kunderovy knihy.
Bohužel mě ze čtenářského blaha občas vytrhávalo repetitivní opakování charakterů. Chlapy jsou většinou děvkaři s vysokou úspěšností a ženy jsou často naivní, hloupoučké slečinky, které slouží jako ozdoba muže a stejně tak se s nimi i jedná. Trošku z tebe smrdí šovinismus Kundero, ale já ti to odpouštím. Vlastně sem se během čtení několikrát přistihl, že díky kurevnickým charakterům si uvědomuji, jak moc si vážím lásky, jakou máme s přítelkyní. Takže díky. Navíc, přestože se spoustou tezí v knize nesouhlasím, nemění to nic na tom že je zábavné nakouknout do hlavy lidem, s kterými bych v reálném světě nedokázal navázat společnou řeč.
Za vrcholnou povídku považuji rozhodně Falešný autostop. Jak tohle toho chlapa napadlo?
Moje první a rozhodně ne poslední setkání s Kunderou. Povídky jsou hravé, hořko-sladké a rozhodně nutí k zamyšlení.
Povídky jsou hravé a zábavné. Líbí se mi styl i promyšlenost Kunderova humoru. Je tu i pár myšlenek k zamyšlení. Pro příklad uvádím tuto: ,,Pravá hodnota člověka je v tom, co ho přesahuje, čím je v jiných a pro jiné. "
Co dodat, Kundery styl psaní mě prostě okouzlil. Některé byly trošku oddychovější, jiné mě donutily více přemýšlet. Nejvíce mě zaujal Falešný autostop a Eduard a Bůh.
Směšné lásky mě moc směšné nepřišly. Víceméně mě nijak zvlášť nezaujala žádná z povídek.
Velmi pěkné a čtivé příběhy. Některé mě příliš nebavily (například povídka s doktorem Havlem) a jiné mi ještě doteď zůstali v hlavě - například tu hodně vyzdvihovaný Falešný autostop nebo pak Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Povídka s názvem Já truchlivý bůh, jenž mi v mém vydání zrovna chybí, nám s přítelem byla předčítána v divadle (na Směšné interpretaci brněnské Husy na provázku - doporučuji) a nemělo to chybu.
Vtipné, dobře se čte. Až na Falešný autostop, dějově není špatná. Hlavní hrdina mi ale až moc připomíná mne. Mám pocit, že bych se zachoval stejně a z toho nemám moc dobrý pocit.
Četla jsem jen povídku Falešný autostop a mám tedy na ni odlišný názor, než všichni ostatní. Buď se mi nešlo vcítit do role holky, nebo jsem tak bezcitná, ale vůbec bych ji nelitovala a ani mi nepřišlo, že by to týpek nějak přehnal. Holka si začala sama, měla prostě říct dost a ukončit to. Možná to je i tím, že já jsem úplný opak jí. Nenechala bych se takhle ponížit a když už, tak bych našla slabinu muže a zaútočila bych mu na ni. Třeba, až se mi to časem rozleží, nebo si povídku přečtu za pár let, změním názor...
Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.
Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.
Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).
Z povídek mám smíšené pocity, některé i spíše zklamaly. Bohužel jsem v řadě z nich onu komičnost, kterou anotace slibovala, nenašla, ale to je možná pro to, že jsou to komické zážitky hlavních hrdinů, mužů. Ženy jsou pak, víceméně v celé knize, zobrazeny jako pouhé erotické objekty, kterých je ideálně nejlepší prozkoumat co nejvíce. Také mi chyběla ve vztazích reálnost.
Na druhou stranu Kundera skvěle vystihl mezilidské vztahy v tehdejším režimu, i jeho úskalí. Také zápletky jednotlivých povídek byly většinou zajímavé, bez nějakých větších zvratů, ale nepředvídatelné.
Knihu jsem četla na doporučení kolegyně. Šlo o moje první setkání s Milanem Kunderou a musím říct, že zklamaná jsem určitě nebyla. Jazyk, kterým píše, mi byl velmi příjemný, a tak se povídky hezky četly. Pokud jde o náměty, zaznělo zde, že některé z povídek byly zbytečné. Dovoluji si s tímto nesouhlasit. Nešlo o žádná velká témata, ani nepřišel žádný "wow moment", to je pravda, ale nemyslím, že je to špatně. Považuji Směšné lásky spíše za takovou sondu do běžných vztahů. A přesně o takových si taky ráda občas čtu.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla si ji, nicméně věrnou fanynkou autora se přesto asi nestanu. Za mě poctivé 3*
Mám pocit, že tu šlo o dvě věci. Jednak si tak trošku vystřelit ze svého mladšího já (podle povahy většiny hlavních hrdinů asi nebude těžké uhodnout, jaký býval Kundera za mlada) a zároveň předat, i přes odlehčenou formu, nějaké závažnější myšlenky (třeba Eduard a Bůh a i Symposion, z toho jsem byla zvlášť nadšená). A z hlavně toho druhého poslání jsem měla obrovskou radost. Vzhledem k věcem, které jsem v té době řešila i ve svém osobním životě, sedly Směšné lásky jako prdel na hrnec a už dlouho se mi nestalo, abych se děsila, že nějakou knížku dočtu.
Velmi zábavné a poutavé povídky. Některé lepší než jiné ale celkově má člověk z knížky jako celku dobrý pocit.
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Třetí sešit je jednoznačně nej. Symposion, tak napínavá hra s příběhem, který se dramaticky mění úhlem pohledu (věku i pohlaví) jednotlivých postav...