Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551697/bmid_smesne-lasky.jpg
4
2214
2214
Mistři mluveného slova čtou mistrovské literární dílo Milan Kundera, jeden z nejproslulejších literátů tohoto století, brněnský rodák, s manželkou Věrou žil od roku 1975 ve francouzském exilu, své romány od osmdesátých let psal francouzsky. Jeho knihy i následující exilová tvorba patří k základnímu fondu českého i světového umění. První povídku z cyklu Směšných lásek, Já truchlivý Bůh, napsal Milan Kundera během dvou dnů v roce 1958. V následujících letech vytvořil dalších 7 povídek, které vyšly společně pod tímto názvem Směšné lásky. Nahrávka v brněnském studiu v režii Antonína Přidala objevila a uchovala kouzlo vyprávění tak, jak je asi „slyšel“ svým vnitřním sluchem Milan Kundera sám. Osudy Milana Kundery i jeho rozsáhlé dílo jsou zrcadlem dějin střední a západní Evropy druhé poloviny 20. století. Jejich význam daleko přesahuje svět literatury. Povídky Já truchlivý Bůh, Zlaté jablko věčné touhy, Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh Nahráno v Českém rozhlase Brno v roce 2008.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Směšné lásky, 1970
Interpreti: Jan Kolařík
více info...
Přidat komentář
Milan Kundera je můj úplně nejoblíbenější autor a to kvůli jedné věci: nikdo neumí vytvořit takové věty jako on. Jeho díla nečtu pro děj, ale pro to, JAK píše. Takže možná že příběhy Směšných lásek byly nudné, já nevím, já si prostě vždycky užívám jen toho jazyka, stylu, vět, výběru slov, výběru metafor...krása.
Falešný autostop patří k mým nejoblíbenějším povídkám .
V tomto souborném vydání se mi líbily všechny i celkem jsem tomu rozuměl .
Z Kunderových knih nejsem tak moudrý !
Ke Kunderovi jsem se dostala přes povídku Falešný autostop, kterou jsem si četli ve škole. Velmi mě zaujala a těšila jsem se na další povídky. Jenomže po přečtení musím říct, že mě více zaujaly jen dvě, a to Nikdo se nebude smát a již zmiňovaný Falešný autostop. Další povídky mě moc nebavily, do čtení jsem se musela nutit, a to by se čtenáři asi nemělo stát. Nicméně nebudu nic kritizovat, protože asi nejsem ta pravá osoba, která by mohla tohle dílo posoudit.
Když jsem se v roce 1970 narodila, Kundera napsal ve Směšných láskách, že smyslem života je bavit se životem. Skvělé. Po 45 letech mě spíše baví další citát z lásek: "Žít na zemi tak dlouho a prožít tak málo - to je potupné." Takže bavme se životem, prožívejme naplno naše dny. A nebuďme tak povrchní jako hrdinové "intelektuálové" Kunderových povídek, protože nezapomínejme, že staří mrtví by měli ustoupit mladým mrtvým. Kdo četl, pochopí.Top - Nikdo se nebude smát.
Už při čtení jsem se musela zamyslet nad tím, jak bych asi knihu vnímala, kdybych byla starší. To samozřejmě nemohu vědět, ale mohu hádat.
Nebudu předstírat, že jsem ve svém věku obtěžkána zkušenostmi ze všech možných sfér lidského života, leckdo by tím pádem možná poznamenal, že knize nedokážu rozumět, že se s ní přeci nemohu ztotožnit, když nepochopím myšlenkové pochody zralých žen a mužů.
Já však musím ocenit právě to, že jsem (možná kupodivu) tyto myšlenkové pochody pochopila a při čtení (obzvláště u některých povídek) jsem se proto cítila hodně stísněně. Nejvíce nepříjemně na mě zapůsobila povídka Falešný autostop - moje podvědomí si danou situaci totiž určitým způsobem vztáhlo na sebe. Nebezpečnou hravou přetvářkou, která skončila zhnusením a odcizením, uhodil Kundera hřebík na hlavičku. Jde o povídku, která vyvolává nepříjemné uvědomění si toho, že pokud si člověk se zkusmou přetvářkou zahrává a překročí při tom určitou hranici, není již cesty zpět.
Na tuto knihu jsem přišla díky škole, kde jsme si přečetli povídku Falešný autostop, která mne šokovala, ale zároveň jsem byla zvědavá, jaké jsou ostatní povídky v této knížce. Z celé sbírky mě nejvíc zaujala asi povídka Nikdo se nebude smát, ale ostatní mi přišly zcela bezvýznamné. Asi nejsem ten správný člověk, který by to mohl posoudit, ale myslím, že by se čtenáři nemělo stát, aby se do knížky nutil, což pro mne při posledních stránkách platilo.
Knihu jsem si přečetla na doporučení třídní... a musím pochválit styl psaní, slovní obraty a širokou slovní zásobu (někdy až moc :D ). Povídky jsou realistické, někdy až drsné.. z Falešného autostopu mi bylo až špatně. :D Ale jsou zde krásně vystiženy charakteristiky různých typů lidí. :)
Příjemné překvapení. Chytré a vypointované. Naštěstí pro mě jen literatura a úleva, že jsem se podobným cynickým vejlupkům v životě vyhnula. Ani jednoho z těch chlapů bych nechtěla potkat. A bohužel mi autor s každým jedním hrdinou lehce splývá. Proto 4 hvězdičky.
Kniha se mi vcelku líbila. Hlavně se mi líbilo, že povídky byly reálné a to oceňuji. I když to byla povinná četba, tak mě opravdu bavila.
Kundera má skvělé myšlenky, v jeho knížkách se v nějakém střípku musí najít skoro každý, ale jeho přístup k životu s jeho názory mi sympatický není. Postavy mi jsou vždy protivné a připadají mi i nerealistické. Mluví sofistikovaně, inteligentně a vzdělaně, ale jejich chování je většinou pravý opak. Kundera zkresluje pohled na lidi. Jeho postavy jsou důkladně rozebrané, liší se, ale stále tvoří ze stejného základu, tudíž na konci splývají v jednu.
Poměrně zajímavé a vcelku vtipné čtení, které mě mile překvapilo, když uvážím, jak skeptická jsem k povinné četbě.
Některé povídky se mi moc líbily, ale některé jsem naopak četla jen zběžně. Je to první kniha od Kundery, kterou jsem četla, ale troufám si říct, že v určitých postojích je vcelku pěkným příkladem mužského šovinismu.
Zamilovala jsem si Kunderovu češtinu, reálnost povídek a jak už někdo níže psal, i jejich tragikomedický nádech.
Na povídkách se mi nejvíce líbilo to, jak byly reálné. Do knihy jsem se opravdu začetla a hltala ji od začátku do konce.
Četla jsem ji kvůli povinné četbě, ale kupodivu mě moc zaujala a pobavila jsem se:)
Na niektoré knihy treba dozrieť, vedieť sa vcítiť do pocitov postáv tejto knihy, treba mať už niečo v živote za sebou. Ja som mal to šťastie že si ma kniha našla v ten správny čas.
Tragikomické povídky jsou typicky kunderovské a skrývá se za nimi jak smích nad lidskou malostí a každodenním pokušením, tak i tragika nad zbytečně zničenými vztahy a neschopností a strachem dvou lidí komunikovat. Všechny povídky jsou psány lehkým jazykem, s nadsázkou, jejich podtón je ale trošku temnější (Falešný autostop je ke konci vysloveně temný a depresivní; Eduard a Bůh je něco podobného) a vybízí k zamyšlení. Kunderovou výhodou je, že umí to podstatné napsat stručně, není příliš popisný a rovnou jde k jádru věci. Navíc je znalec lidí a jejich rozpoložení zprostředkovává důvěryhodně, přitom nikterak složitě, k dobru se musí připočítat i to, že zvládá ženské postavy, což také není úplně obvyklé. Možná je škoda, že tu není vícero povídek a některé jsou zbytečně krátké, mám ale dojem, že přesně tak to Kundera chtěl a nelze mu to vyčítat. Vzhledem k tomu, že je to vlastně dílko o vztazích a ne úplně o politice, která je ale jeho nedílnou součástí, jde o nadčasovou záležitost, na níž se dá demonstrovat, že ať se mění vládnoucí režimy, doba a rozšiřují se možnosti poznání, člověk zůstává pořád stejný a ve vztazích to moc neumí, ale snaží se být dokonalý. 85%
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Soubor povídek Směšné lásky je první kniha, kterou jsem od Milana Kundery četla a musím říct, že mě absolutně nadchla. Styl, jakým jsou povídky psané, mi neskutečně sedl a sleduji s podivem, když někteří ze čtenářů tvrdí, že jednotlivé povídky mají slabý děj. Podle mě je děj tak akorát příznačný tomu, čeho chtěl Kundera dosáhnout.
Navíc přeci nelze soudit dílo jen podle toho, kolik v sobě skrývá dějových zvratů.
Vedle mě teď leží další jeho kniha - Život je jinde - a nemohu se dočkat,až ji otevřu.:)