Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551697/bmid_smesne-lasky.jpg
4
2214
2214
Mistři mluveného slova čtou mistrovské literární dílo Milan Kundera, jeden z nejproslulejších literátů tohoto století, brněnský rodák, s manželkou Věrou žil od roku 1975 ve francouzském exilu, své romány od osmdesátých let psal francouzsky. Jeho knihy i následující exilová tvorba patří k základnímu fondu českého i světového umění. První povídku z cyklu Směšných lásek, Já truchlivý Bůh, napsal Milan Kundera během dvou dnů v roce 1958. V následujících letech vytvořil dalších 7 povídek, které vyšly společně pod tímto názvem Směšné lásky. Nahrávka v brněnském studiu v režii Antonína Přidala objevila a uchovala kouzlo vyprávění tak, jak je asi „slyšel“ svým vnitřním sluchem Milan Kundera sám. Osudy Milana Kundery i jeho rozsáhlé dílo jsou zrcadlem dějin střední a západní Evropy druhé poloviny 20. století. Jejich význam daleko přesahuje svět literatury. Povídky Já truchlivý Bůh, Zlaté jablko věčné touhy, Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh Nahráno v Českém rozhlase Brno v roce 2008.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:
Směšné lásky, 1970
Interpreti: Jan Kolařík
více info...
Přidat komentář
Směšné lásky jsou fantastická povídková sbírka, a kdybych ji chtěl jen velmi stručně a zkarikovaně komentovat, napsal bych nejspíš, že to je knížka o tom, jak se souložilo v socialistickém Československu. Čímž bych v podstatě mohl skončit, protože ač to zní poměrně hloupě, Kundera by se za takovou interpretaci – aspoň doufám – nezlobil.
Co mě však v kontextu Směšných lásek a celoživotního boje Kundery za své autorské dílo zaujalo, je různorodost pohledů, jak lze na dílo nahlížet. A zatímco Kundera vidí v Láskách i po nich následujících románech pouhé příběhy o lásce, autorovi fanoušci, literární kritici i jiní, ti je rádi zkoumají jako díla politická, společenská. Což upřímně, přes veškerou snahu autora tyto aspekty díla upozaďovat, je poměrně těžké, i s ohledem na osud Kundery a jeho peripetie s nedemokratickým režimem v Československu. Lze tuto rovinu možná přehlídnout u této sbírky, ale u následných románů? Jen velmi stěží.
Tato sbírka je taky možná nejdůležitějším autorovým dílem, co se Kunderovských postav týká. A slyšel jsem názor, že Směšné lásky jsou v podstatě jejich „laboratoří“, protože velká část postav dalších románů jsou už jen jakési variace na ty ze Směšných lásek. Kundera je podle mě taky velkým znalcem lidské povahy a jako jeden z mála autorů vidí do ženské hlavy, což nevím, jak můžu já jakožto muž zhodnotit, ale mám zkrátka ten pocit. Některé postavy se možná dotýkají hranice uvěřitelnosti, ale na půvabnosti to sbírce neubírá, a jistá komičnost (neřkuli tragikomičnost) k této úmyslně nadsazené kolekci směšnosti patří. Nečtěte tento můj komentář, čtěte Směšné lásky!
Pravděpodobně si budu muset knihu znovu přečíst až trochu více dospěji. Nepochopila jsem zřejmě úplně, co těmito povídkami pan Kundera zamýšlel. Velmi mi pomohl ale doslov pana Jiřího Opelíka a samotné poznámky pana Kundery.
Ovšem jedná se vskutku o další zajímavá díla z Kunderovy tvorby, které pojednávají o člověku, jeho činech a případných následcích.
Skvělé i úsměvné a výstižné povídky. Skvěle se čtou a některé slova vedou i k zamyšlení a vytváří realistický obrázek o dnešní době.
Kunderovy Směšné lásky se mi líbí z jeho díla nejvíc, ale nedokážu vysvětlit proč. Mám při jejich čtení příjemný pocit.
Čím víc Kunderu čtu, tím víc mi přijde stejný. Netvrdím že špatný, ale jednoduše stejný. Je to má třetí kniha a vím že víc už od něj nepřečtu. Osobně bych spíš vyzdvihla Nesnesitelnou lehkost bytí, protože povídky v této sbírce jsou jedna jako druhá.
Přečetla jsem pouze povídku Falešný autostop, námět by zajímavý a určitě originální, ale není to žánr, který bych přečetla celý.
Dokonalý popis smýšlení a myšlenkových pochodů hlavních postav, díky Kunderovi si dokáži představit všechny postavy v knize skrz na skrz.
Četla jsem jí jen kvůli maturitě a i přesto se mi moc líbila. Nejvíce asi Falešný autostop a Symposion, ty mi asi nejvíce utkvěly v paměti.. :))
Málo kdy se u knihy směji nahlas. Některé povídky z této sbírky mě skutečně donutili se smát.
Kundera má několik slabých míst: neumí zacházet s jazykem; má velmi omezenou slovní zásobu, některá slova se nesčetněkrát opakují na minimu stránek, tematicky je to prašt jako uhoď, stále rozvíjí jedno a totéž téma a podobné motivy, jenže k jeho škodě rezignuje i na variace. Dobré momenty opustí, nebo je utne, nejhorší varianta je, když zaniknou pod prapodivnou monologickou slátaninou. Sbírka povídek se slije po krátkém čase v matné vzpomínky. Souhlasím s Kachorou, že pohled na lidi a vztahy jsou jeho plusem, bohužel mohl by s tím udělat mnohem více. Pro mě dvě hvězdičky a čtení spíš z musu.
Mně tenhle styl psaní a tenhle pohled na lidi a jejich vztahy prostě seděl. Chvílemi jsem přikyvovala; jako by Kundera popisoval některé mé známé a jak to oni "mají". Podle mě dost realistické, i když si chvílemi člověk až říká, jak je vlastně ta realita někdy smutná a prázdná...
Nejzajimavější falešný autostop,jinak docela miš maš kniha :-D tak když chlap píše o myšlenkách chlapů :D docela zábavné, jako žena jsem se občas cítila divně :-D
Mé první setkání s Kunderou nedopadlo z mého pohledu příliš dobře.Nějak si nemohu zvyknout na autorův styl psaní a v podstatě mi po celou dobu louskání této knihy dělalo problémy se pořádně začíst.Snad si ji přečtu ještě jednou až budu mít více času.
Jedna, dvě povídky byly fajn, maximálně trochu zajímavé, jinak mne ale nebavily a mnohdy jsem se přemáhala je vůbec dočíst.
Veľmi slušné. Ako to u zbierok býva, poviedky sú jedna lepšia, iná horšia, ale vyslovené zlú a nepodarenú tu nenájdete. 100% Kundera
Ja nevim proc, ale teto knize bych dal nazev Nesmrtelnost, mozna proto, ze je laska nesmrtelna, mozna proto ze M. Kundera si opet neodpustil zavitat na temata jemu blizka a ktera ztvarnuje v te knize, ackoli mozna s trochou nadsazky. Mimochodem, kdyz to ted pisu mozna bych prejmenoval i Nesmtelnost na Nesnesitelnou lehkost byti...
Nastesti to mel a ma v rukou pevne muj milovany romanopisec a napsal dalsi skvele dilo. Rozlozeni do kapitol je v teto knize velice prijemne a asi i diky tomu jsem knihu precetl na muj vkus az prilis rychle.
Povídky se mi líbily především svojí čistou ironií, s jakou je autor zobrazuje. Autor opakovaně obnažuje zrádnost a dvojznačnost pojmů jako pravda a lež (Eduard a Bůh), konfrontuje lidské sebehodnocení s obrazem, jaký si o člověku utváří jeho okolí (Nikdo se nebude smát) nebo autentičnost a odvozenost názorů i citu (Falešný autostop). Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko.
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Výborné psaní, nejvíce se mi líbil, v jinak skvěle pozitivně naladěném ději, neočekávaný zvrat a následné problémy. Kundera je opravdu mistr ve svém žánru :))