Smeťák- šílenej život obyčejnýho cvoka
Jeremy Strong
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22689/smetak-silenej-zivot-jednoho-pubertaka-22689.jpg
4
31
31
Čtrnáctiletý Simon, přezdívaný Smeťák (protože nosí v hlavě spoustu vcelku zbytečných informací), se snaží zorientovat ve změnách, které mu převracejí život naruby. Jeho poddajný otec si domů nastěhuje novou přítelkyni Tracey i s dcerou Natashou, Simonovou vrstevnicí, a poněkud naivně doufá, že obě děti si budou rozumět. Situace se vyhrotí Traceyiným těhotenstvím. Zdá se, že oba dospělí i Natasha táhnou za jeden provaz a radují se z očekávaného přírůstku, který má stmelit novou rodinu. Jen chudák Smeťák si připadá jako vyvrhel. Při tom všem se ještě zmítá v neujasněných citech ke své dosavadní "lásce" Delfíně a okouzlující nové spolužačce Sky. Četné pokusy o útěk z domova se nedaří, a Smeťák se snaží uniknout z reality do světa komiksů, které nejen rád čte, ale i sám tvoří. V tom jej podporuje i jeho učitelka, s jejíž pomocí začne Smeťák vydávat svůj komiks na pokračování anonymně ve školním časopise. (Smeťákovo vyprávění je v knize proloženo jednotlivými díly komiksu). Satirickou formou se v nich vypořádává se všemi zmatky a potížemi, které mu ve skutečném životě přerůstají přes hlavu. Postupně zjišťuje, že nic není jen černé nebo bílé. I "úžasný" kamarád Pete má své chyby, "dokonalá" Sky zase prozradí těžkosti s dyslexií, a dokonce i nepřátelství s Natashou se vysvětlí jako neporozumění a z ní samé se vyklube spojenec s podobnými názory.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2006 , JotaOriginální název:
Stuff - the life of a cool demented dude, 2005
více info...
Přidat komentář
Potřebovala jsem nějakou oddychovou knížku, abych vstřebala poslední přečtený thriller, a tak jsem sáhla naslepo do knihovny a vytáhla tenhle poklad. Knížka je určena puberťakům, ale to mi rozhodně nevadilo. Vzhledem k tomu, že doma mám jednoho stejně "postiženého" syna, tak to vlastně mohlo sloužit jako naučná knížka pro rodiče. Každopádně jsem se u knížky fakt bavila a tak jsem ji po dočtení rovnou propašovala do knihovny toho mého výrostka.
Skvělá! Směju se u ní pořád a to mi je 20 :) Mám ji přečtenou několikrát a nelituji. Vždy zvedne náladu.
Jedna z mých prvních přečtených knih :-) Takové knihy děti přesvědčí o tom, že čtení je fajn.
Perfektní! Knížku jsem koupila své třináctileté dceři, ta ji přečetla za dva dny. Já jsem jen tak ze zvědavosti nahlédla na první stránku a už jsem se od ní neodtrhla :D.
Štítky knihy
humor útěk dospívání tajemství rodinné vztahy komiksy strašidelné domy nešťastná láska pro dospívající mládež (young adult) puberťáciAutorovy další knížky
| 2006 |  Smeťák- šílenej život obyčejnýho cvoka |
| 2023 |  Pásovec, Zajíc a řada nečekaných návštěv |
| 2007 |  Babkin slávny útěk |
| 2008 | Bratov svetový zadok |
| 2008 | Pozor, mama vybuchne! |
Tato kniha o teenagerech pro teenagery je těmi "teenagery" bohužel poněkud opomíjena. Je to škoda, určitě stojí za povšimnutí a nepohrdne jí ani rodič takového budoucího puberťáka. Svou roli hraje zřejmě fakt, že vznikla o něco dříve než v současnosti tolik populární série podobného ražení. Mládež, jíž tu autor líčí, je trochu jiná než jakou ji známe dnes: mladí při řeči nekoukají do displejů všemožných "ufounovitých phonů", rukama nervózně nesjíždějí obrazovky chytrých přístrojů, necvakají miliony seflíček, natož aby všude pípaly došlé sms.
Nenajdeme zde žádné moderní vymoženosti jako internet, facebook, instagram a spoustu dalších sítí, marně bychom zde hledali "chytré" telefony či přístroje řízené odkudsi zdaleka: je to svět naprosto jiný, přestože se děj odehrává minulosti ne tak vzdálené, o 20 let dříve. Technické vymoženosti se mění, mnohé časem i zastarávají - avšak duše teenagera zůstává stejná: pořád bude řešit podobné problémy, s nimiž se v jeho věku potýkali už jeho praprarodiče.
Autor měl doma také syna v pubertě - a aby mu připomněl, že jeho potomek rozhodně nebude jiný, rozhodl se mu napsat tuto knihu. Určitě muselo být velmi náročné sestoupit do hlubin dospívající mysli a dobrat se samotné její podstaty, ale svého úkolu se zhostil se ctí - ve výsledku se při čtení budou skvěle bavit nejen puberťáci, ale i jejich rodiče. A to je hlavní smysl této nenáročné a vskutku zábavné knížky: zasmát se světu, sobě, své vlastní hlouposti a aspoň chvíli nazírat na svět kolem sebe s potřebnou dávkou humoru a nadsázky.
Těmi "telecími léty" jsme si přece museli projít všichni, řešili jsme stejné problémy - a pokud to někdo náhodou popírá, nalhává něco i sám sobě: vždyť kdo s hrůzou nesledoval beďary na své tváři, kdo neměl šoky z toho, že se ztrapní před svým idolem, kdo nebojoval s pocitem méněcennosti a dalšími citlivými faktory, které z dospívání dělají tak složité období.
Autorovo pojetí představy o teenagerovské duši, kterou ztvárnil v podobě čtrnáctiletého Simona, je obdivuhodně realistické. Zároveň komika celého románu stojí na hyperbole - nejde jen o problémy, které zveličuje sám hrdina: najdeme zde i motivy, parodizující scény laciných románů, od slavných gangsterek a westernů ve chvílích, kdy těm učiněným "klaďasům" šlo o život, po červenou knihovnu: "Tohle je poslední varování, ty vřede mrňavej," vrčel a kroutil mi vázanku od uniformy tak, že jsem sotva dejchal. "Jestli tě ještě jednou uvidím balit tu holku, tak se bojím, že ti budu muset přeorganizovat všechny zuby, jeden po druhým. A natrvalo. Rozumíš?"... "Tak zítra?" zeptala se a hleděla na mě tklivýma očima oddané laně...."
Simon je věčný smolař s geniálními nápady, jejichž realizace spouští řetězce nečekaných událostí, s nimiž nemohl nijak počítat. A o úsměv není nouze, přestože nám je hrdiny tak trochu líto. Nemá to zrovna lehké: jeho domov "okupuje" nová otcova přítelkyně s dcerou, s níž Simon vykope válečnou sekeru hned od první chvíle. Chodí s holkou, ale spíš si uvědomuje tu pořádnou "nakladačku", kterou mu může uštědřit její bratr, pokud se s ní rozejde. Neskutečně se mu líbí nová spolužačka, jenže je tak těžké se k ní přiblížit... Není divu, že řešení své "děsivé existence" vidí - v útěku. Zatímco však jeho smělé plány krachují, daří se mu utíkat pouze do světa vysněného, který sám vytvořil: své problémy vtipně komponuje do formy komiksu a jeho anonymní kresby ve školním časopise mají nebývalý úspěch.
Čeká ho ještě dlouhá cesta, plná tápání, hledání, váhání... své štěstí musí nejprve objevit - a poté jej i obhájit. A nebude to mít věru lehké, zvlášť když si uvědomí, že svět nemusí být takový, jak si jej představoval. Ač jsou některé zápletky poněkud průhledné a konec si odvodíme ještě před závěrečnou scénou, příběhu to na čtivosti nijak neubírá. Použité přirovnání a výrazy možná již nepatří do slovníku současných puberťáků, ale i tak jsou neotřelá a stojí za povšimnutí: "A má fousy, dlouhý. Plancají mu z tváří jako mrtvej jezevec... Chodíme spolu už děsně dlouho - aspoň měsíc... Teď si bude myslet, že jsem fakt hotovej vaďas... To nás kluky teda fakt rozbrnkalo."
Metoda zapisování zážitků a myšlení puberťáka v ich-formě ve spojení s humorným komiksem je velmi působivá a v současnosti značně populární. Knihu lze zařadit mezi série typu Deník malého poseroutky, Velkej frajer Nate, Tom Gates, Dostaňte mě odsud a další.
Při čtení jsem se nesmírně bavila. A o to šlo především. Pevně doufám, že kniha si k těm svým "tápajícím" teenagerům přeci jen cestu najde. A nejen k nim.
"No já jsem si teda myslel, že táta je chlap."
"Simone, vždyť on čte komiksy."
"Ale mami, to nejsou komiksy, to je klasika."
"Simone, Nadějné vyhlídky jsou klasika. Ostrov pokladů je taky klasika. Stříbrný surfař a Batman jsou komiksy."
"Tak to jsou klasický komiksy."
Máma mě tehdy zpražila pohledem. "Komiksy," opakovala, "obrázkový příběhy. On je ještě malej kluk."...
...Méďu mám odjakživa. Zažili jsme toho spolu fůru. Učil jsem ho plavat v žabím jezírku. Nebyl z toho nadšenej a víc se mu líbilo nasáknout a klesnout ke dnu. Učil jsem ho dokonce i lítat. Vzal jsem duši z kola, přitloukl jsem ji hřebíkem k okennímu rámu a vystřelil jsem ho ven. Doletěl až do sousedovy zahrady. Kdyby mával tlapkama, určitě by dolítl ještě dál. A jednou jsem ho pohřbil. Chtěl jsem vědět, jaký to je stát u hrobu a plakat, jak jsem to párkrát viděl v telce. Tak jsem Méďu pohřbil a stál jsem tam, ale brečet se mi vůbec nechtělo, tak jsem ho zase vyhrabal a šel jsem domů a divil jsem se, proč z toho dělají takovej nervák...