Smetiště

20.03.2024

Deníkové zápisky jsou psány stručně, úsečně. Často se opakují a soustředí se především na nákupy a (ne)úspěchy ve sběru. Literární kvality jsou nevalné, ale autorka chodila jen dva roky do školy, takže jí to lze těžko vyčítat.
Osobně jsem očekávala od knihy hlubší a detailnější náhled do života ve favele, ale i tak jde o zajímavou knihu, která rozhodně stojí za přečtení.

12.10.2022

„Nejhorší věc na světě je hlad!“

Obecně mám rád příběhy lidí z okraje společnosti, mám rád určitou syrovost, ale na ploše delší, než pár stránek je potřeba dát tomu aspoň nějaký základní příběhový rámec, do kterého se člověk může ponořit. A tenhle rámec v knize napsané formou deníkových zápisů chybí, protože je to vedené jako strohý popis denních činností občas doplněných nějakou úvahou.

Taky neuškodí, když je spisovatel trochu nadaný v práci s jazykem, ne že by strohost byla v takto realistické knize na škodu, ono to k reáliím brazilské favely sedí. Ale na druhou stranu tu strašně moc chybí aspoň základní popis prostředí. Pak je trošku těžší si představit, jak to tam vypadá a nechat se do toho trochu víc vtáhnout.

S tím souvisí moje třetí výtka. Protože je Carolina docela umírněná puritánka, tak tu absentuje občas důležitý sugestivní popis drsných věcí, které se dějí na pozadí. Carolina se tu doslova sebecenzuruje a nenechá čtenáře nakouknout do toho nejhoršího, co její sousedi prováděli sobě navzájem a prožít ty nejdrsnější momenty víc fyzicky.

Nejfyzičtějším pocitem tak zůstává všudypřítomný hlad jako prvek nekonečného pesimismu, který do díla Carolina vkládá.

Ačkoliv je kniha od půlky velmi repetitivní, tak se jí nedá upřít strašně silná a nadčasová výpovědní hodnota. Strohým způsobem ukazuje, jak strašně těžký život na okraji (smetišti) společnosti vypadá. Jednotvárně. A proto se většina dní dá popsat jednou větou. Carolina každý den natočí vodu, jde sbírat papír a udělá jídlo anebo žehrá, že papíru nebylo dost, aby mohla udělat pořádné jídlo, a tak má hlad.

A tak kniha končí tam, kde začíná. V tom jsou její slabiny jako literárního díla, ale zároveň její síla jako autentickýho dokumentu z favely.

A bylo by super, kdyby podobný deník svobodné matky z ghetta vydávaly v každým civilizovaným státě světa, aby mohli některý lidi odtržený od reality vidět, proč vždy bude pro populisty snadný získávat slušný volební výsledky.

22.10.2019

Velmi zajímavá kniha. Je otázka, jaké bylo zasahování vydavatele do knihy. Jak moc jí ,, uhladil".

09.05.2019

Jedná se o deník C. M. de Jesus, obyvatelky favely na okraji Sao Paula. Úspornost ve vyjdřování dodává popisu života v chudinské čtvrti na autentičnosti. Textem se prolíná nit prosté moudrosti, která je nezbytná k zachování si zdravého rozumu na takovém místě a dlouhodobě udržitelného způsobu existence. Tento dobrý vklad pisatelky ovšem nevyúsťuje v žádné rozuzlení nebo happy end.

Deníky byly v Brazílii vydány a autorka získala značnou popularitu, ovšem jejímu plnému zadostiučinění bránily společenské předsuky založené na barvě pleti a společenském původu. Také zřejmě proto se na sklonku života vrátila zpět do favely. Zaznívaly též hlasy zpochybňující její pisatelské zásluhy a přisizující značný vliv editorovi deníků. Proto jsem si zakoupil v anglčtině vydanou needitovanou verzi (Unedited diaries of Carolina Maria de Jesus). Neshledal jsem rozdíl ve stylu vyjadřování nebo cokoli přikrášleného. Nutno ovšem říci, že česky vydanou knihu jsem si díky překladu Vlasty Havlínové mohl lépe vychutnat.