Smích?... Přejde
Miroslav Sedláček
S úmyslem prosvítit deštivý víkend, napsal autor knížku, v které se hlavní hrdinové na střední škole rvou se zákeřnými profesory plnými zášti. Určitě nechtěl, aby jste při čtení ve vlaku přejeli více než několik stanic, když Veronika s Rosťou budou zjišťovat , kde všude ji to píchá . To Čeněk pro čtenáře riskuje život, když ho otec vyhodí z domu a on znovu zazvoní u dveří a zeptá se táty: „Tys na mě chtěl jen udělat dojem, že? Bylo to od tebe takové zkratovité jednání, viď.“ Krve se vás nedořežou ve chvíli, když na vesnické zabíjačce prase vyletí jako šílený a povleče za sebou tetu, babičku a stréca z Topolan na provazech, co mu omotali kolem nohou. Ona to není žádná sranda pro to prase, když mu řezník vystřelí těsně u ucha. Není to zamilovaný román, ale je to rachot, když Borek balí holky. Přesto, když se dívka zeptá: „Můžu…můžu ti dát pusu …na nos? Pro štěstí ?“ nevěřte, že je to láska. Není ovšem marné se naučit užitečné výmluvy od Růženky „Já jsem ještě nezletilá,soudru-hu esen-bé. Nechtěli mi občanku dát, abych ji nespolk- la.“ Pokud se tedy rozhodnete ponořit do nekonečných vteřin bezedné tmy lží před příchodem rána, zbývá ke knížce dodat obvyklé : Nic z toho nezkoušejte doma. Běžte oba do přírody.... celý text
Přidat komentář
Hodně náročná kniha na čtení....hodně moc popisná, až přehnaně...jedině konec se lépe čte....
pro mě hodně smutný příběh jednotlivých hrdinů a popis nedávné doby....a nemohoucnost se proti určitým věcem ve vztazích nějak bránit