Smiech

27.06.2018

Různá povolání žádají různé oběti. Vždy jsem si myslel, že nejpodivuhodnějšími zaměstnáními co se týče obsahu jsou koštér vín, piv, jídel a především člověk, který testuje bezpečnost a "splavnost" tobogánů tím, že je sjíždí. Po přečtení "Smíchu" jsem pochopil, že i životní dráha filosofa-znalce společnosti si žádá své oběti, u Henriho Bergsona konkrétně přečtení či zhlédnutí tisíce komedií a pravidelné chození do cirkusu (nevím, co by klauni řekli, kdyby zjistili, že jsou předmětem vědeckého bádání a jejich stálý zákazník v první řadě s blokem a tužkou není jejich věrný fanoušek - jen a pouze koná svoji práci - je totiž filosof).
Bergson píše tak, že je jeho text záživný pro každého, což u vědecké literatury (v tomto případě se zaměřením na zkoumání společnosti) není zas tak běžné. Bergson píše pro každého, i přes svoji inteligenci si je totiž vědom, že my, čtenáři si většinou chceme při čtení spíš odpočinout než cokoli jiného. Svůj výklad protkává metaforami a obrazy zpříjemňujícími a zjednodušujícími náročnou teorii. Hovoří se čtenářem, občas jsem měl pocit, že odpovídá, shrnuje, připravuje na příští téma a smysl některých odstavců je často jen ponechání trochy zaslouženého odpočinku po vstřebání náročných myšlenek.
Znamená to, že teorie smíchu je náročná na pochopení? Možná, ale lepšího průvodce po světě smíchu než autora této knihy by člověk nenašel. Ke všemu teoretickému přidává množství příkladů (jak jsem již naznačil na začátku), opakuje jinými slovy a dělá vše proto, abychom přijali jeho myšlenky a ne jen černobílé listy slov.
V komentáři jsem jen lehce naznačil způsob, kterým Bergson píše a jak vypadá forma jeho "Smíchu", není to ode mě příliš čestné, ale obsah nechávám na Vás, čtenářích mého komentáře. Pokud se chcete ponořit do hlubin myšlenek a pochopit vznik toho, co (jak pevně doufám) vás provází ve vašich každodenních životech, pochopit komično, teorii komedie, která ve své podstatě zobrazuje obecno (na rozdíl od tragédie, která zobrazuje jedinečnost), pochopit smích jako postoj společnosti k ztuhlosti či mechaničnosti jednotlivce (tímto se odcizujícím společnosti)... no dobře, už jsem se trochu rozepsal a mohl bych o tom psát dál a dál, protože teorie je opravdu rozsáhlá a neomezuje se na jednoduchou formuli... přečtěte si Smích a nebudete litovat (možná se i trochu zasmějete).