Smírčí kameny
Vladimír Preclík
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109502/bmid_smirci-kameny-6iI-109502.jpg
4
19
19
Příběhy vyprávějí historii tzv. smírčích křížů, jako symbolu pokání a konečného usmíření na místě provedeného zločinu. Smírčí kříže jsou staré kamenné objekty roztrošené v Čechách a na Moravě v místech, kde došlo v dřívějších dobách k vraždě. Podle tradice bylo povinností pachatele vystavět na místě zločinu kříž jako symbol pokání a konečného smíření.... celý text
Přidat komentář
Stejně jako milary jsem se ke Smírčím kamenům dostala přes „poslouchání o sochání“, pokračovala – a nemohla se nabažit – těmi specifickými, nádhernými, procítěnými hlasy přinášejícími několik příběhů z této knížky (ach, když promluví Hrušínský, sejme ze mě plevel všedního dne a nahradí ho dojetím vyššího řádu). Poté knížka. Četla jsem ji vlastně poměrně dlouho, ze dvou důvodů. Pověsti jsou kratičké a je jich spousta, nechtělo se mi házet je do sebe po lžících, spíš jen tak uzobávat, po několika jahůdkách. Ale hlavní důvod jsou témata, logicky; vyplývají z podstaty kamenů. Připomínají násilné činy a tragédie způsobené žárlivostí, nenávistí, závistí, bolestí, zlostí, bezmocí – byla to vždycky obrovská dávka emocí, již jsem si musela v hlavě trochu zpracovat a nechat uležet. Pokud autor některé pověsti vymyslel sám (je to pravděpodobné), dodržel ráz těch původních, těžko je odlišit. Bylo to úplně něco jiného, než obvykle čtu, a obohatilo mě to fakticky i citově.
Dostalo se mi do ruky (do ucha) vyprávění pana Preclíka Jak jsem portrétoval českou avantgardu. Moc se mi to líbilo; krátká a obsažná vyprávění příběhů vzniku jednotlivých "hlav" i obrovská nestrojená pokora autorova.
A objevila jsem díky tomu i další titul, knihu Smírčí kameny, ze které (aspoň se domnívám, že tomu tak je, protože na stejné téma jsou i Preclíkovy Kameny pokání) v audioverzi pod názvem Smírčí kříže čtou mistři slova: pánové Kemr, Hrušínský, Adamíra a Lukavský.
Čtyři příběhy z dávna, čtyři kříže jako pokání za zlý čin.
Hodinka deset charismatického čtení do ucha. Úplně mě to pohltilo; přiznávám, pana Preclíka jsem doposud znala pouze jako sochaře, netušila jsem, že "sochá" taky nádherné příběhy, a to jedinečným jazykem.
Kompletní knihy přečtu, na další se těším a vděčně doporučuju.
Na první pohled se může zdát, že jde o odbornou knihu pro pár vyvolených. Není tomu tak. Jedná se o zajímavé a dojemné příběhy, takže odstup a respekt není důvodný. Fakt je, že mnoho smírčích kamenů zmizelo. I nedaleko naší obce jeden zmizel.
Pro mne byl asi nejlepší příběh s názvem "Zahrada nevěst". Pokud byste si rádi přečetli něco méně obvyklého, je to možná kniha pro vás. Osobně jsem s ní velice spokojen a doporučuji ji.
Kniha plná kamenných připomínek neveselých příběhů Theatra mundi vylovených z řeky času. Po roce 89' hojně rozkrádaných...
Poutavé téma zpracované příjemnou formou. Po přečtení - kudy chodím, tam se rozhlížím po kamenech a křížích, a když nějaký najdu, moje fantazie pracuje na představě o historii nalezeného útvaru. Malý antropolog ve mě se pokaždé zaraduje, že představivost nezahálí.
Inspirující to dílo!
Priznávam, téma je pre mňa celkom nová a som rád, že sme sa "cestou neminuli".
Autor je zručný rozprávač a k príbehom jednotlivých smirčích kamenů pridáva svoje "múdro". Cestu za nimi, hľadanie, tápanie, blúdenie, nachádzanie, ale aj cesty naprázdno, premýšľanie o ľuďoch v dobách minulých aj súčasných, motívoch a dôsledkoch ich konania aj o sebe...je to taká príjemná skoro werichovská atmosféra a zo šálky čaju stúpajú obláčiky pary... Z autora hovorí niečo, čo sa na školách neučí a vekom automaticky nenadobúda. Aj keď často cestuje sám, alebo s priateľmi v psom počasí, z jeho rozprávania sála teplo, ľudskosť a pokora. Ku koncu knihy je už trocha cítiť únavu a vyčerpanosť z témy, ale čítanie aj spoločník sú naďalej príjemné, kultivované. Tri hviezdy za autorov slovný a myšlienkový vklad, jedna za originálnu tému, pre mňa tak novú a jednu z plného počtu uberám za chýbajúce fotografie k jednotlivým príbehom, kde síce píše ako "exponuje", ale ani jeden obrázok "neukáže"...(!)
Kniha, která probudila můj zájem o smírčí kříže. Vypráví nejen o důvodu, proč byl ten který popisovaný kámen vztyčen, ale i o autorově cestách za nimi.
Štítky knihy
památky kříže kříž smírčí kameny
Autorovy další knížky
| 1990 |  Smírčí kameny |
| 1986 | Trojhlas |
| 1992 | Kameny pokání |
| 1988 |  Dřevěná knížka |
| 1989 | Tiše se přemisťovati |
kámoškou nachystaná do knihobudky..tak jsem si ji předtím ještě přečtla...každopádně neotřelý námět i celý počin páně Preclíka..úplně mi nesedl poetický styl psaní, kde (zejména v druhé půlce knihy) pomalu myšlenky a různé úvahy autora přehlušily vlastní příběh kamene a musím přiznat, že na mě působily značně rušivě. Kamenné legendy byly super..takové ty správné Erbenovské balady. Akorát u příběhů jsem postrádala informaci, z čeho vycházel..u některých je jasné, že to jsou legendy dochované ústním podáním či z archivů, ale některé působí, jako by si je autor vymyslel. Vlivem místa, působením kamene...ale třeba je to moje domněnka. Láska, nenávist, závist, lakota...stále dokola. City se lehce zvrtou opačným směrem...a nelze pak, než plakat nad smírčím křížem.. Pokud se chcete trochu ponořit do historie, tragických příběhů, zahloubat se s Vladimírem Preclíkem a zjistit, co jsou ty smírčí kameny vlastně zač, dporučuji !!!