Smršť
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460467/bmid_smrst-muB-460467.jpg
3
836
836
Noční jízda autem, okolo jen tma a liduprázdná pustina. A za tebou se žene vražedný, děsivý přízrak stařeny v pohřebních šatech, který je blíž, kdykoli zastavíš. Stačí chvíle, a máš ji zase v patách. Fenomén halného větru je v Polsku dobře známý a zdokumentovaný. Když fouká, stoupá počet násilností, nehod, vražd i sebevražd. Jak ale tento vítr souvisí s nebezpečným silničním úsekem na úpatí Západních Tater? A má něco společného s přízrakem stařeny v černém svrchníku, sukni a se šátkem na hlavě, který se tam zjevuje? Hrdinové nového mysteriózního thrilleru zažívají tu nejhorší noční můru. V pustém regionu polsko- -slovenského pohraničí je pronásleduje větrný démon, před kterým není úniku... celý text
Přidat komentář
Nepříjemná, plíživá věc. Jo, je to zase podle Karikovy šablony (mladej tragéd, co se snaží utéct minulosti - podivnou náhodou odhalený tajemství vykecaný technikou - pár dalších lidí do party - rychlý teoretický pátrání - akce - krize, co odhalí, co v sobě dotyční mají - fujzávěr. Klasika.
Ale je to dobrý. Vtáhla mě atmosféra ponurejch vrchů, kde vyfukuje a kde se dějou divný věci, to prostě Karika umí. A pak se do pátrání pustí ti tři... a začne jízda o život. Pozitivem je, že se tady pracuje spíš s úzkostí, než s fyzickým popisem hnusu a bolesti. Knížce to je značně ku prospěchu.
Jo, některý věci mě tam sejří, hlavně stupidně iracionální chování hrdinů - aspoň některejch. Ještě před začátkem poslední jízdy jsem přestala počítat, kolikrát bych už Gaba stihla poslat navždy do pr... . Karika má talent vytvářet strašný zmetky, kterejm člověk fakt ani nic moc dobrýho přát nedokáže.
Ale jako celek to funguje. Od chvíle, kdy se větrnice objevila a vydala se na svou pouť... brrrr.
A mně se vlastně líbil i ten filozofickej přesah i ten závěr. Musím si to přečíst znovu, to ano, ale nerušilo mě to. I to je svým způsobem vysvětlení... a nikoli nepodnětný. Dobrá práce.
Jedno se nedá Smršti upřít a to, že se jedná o zajímavě zpracovaný příběh s částmi, díky kterým čtenář pocítí strach na vlastní kůži. Halné větry, Větrnice a záhadné dopravní nehody v jednom úseku - super kombinace. Do toho je knížka úzká a čte se rychle.
Autor umí. Umí navodit hrůzu nahánějící atmosféru. Ale... filozofické úvahy hlavního hrdiny prostě kazí temnotu a čtenáře znudí.
Celkový dojem z knihy především kazí hlavní hrdina. Ten je nejenom nesympatický, ale chová se jako vůl a jeho názory jsou více než padlé na hlavu.
Veliká škoda konce. Zkazil hororový dojem a kvůli tomu jsem knihu po dočtení zavřela a na nějakou Větrnici jsem už nemyslela. A to jsem si myslela, jak mě konec rozseká a budu hledět s otevřenou pusou. Nestalo se.
Režisér Peter Bebjak se pustil do stejnojmenného mysteriózního thrilleru právě na motivy této knihy. Film a kniha mají rozdílné příběhy, takže je na každém, jestli se první pustí do knižního či filmového zpracování. Já doporučuji kouknout na film, který je od dubna v kinech a knížku si taky přečtěte. Aspoň si uděláte vlastní názor.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí recenzního výtisku
Poslouchala jsem jako audioknihu a upřímně musím říct, že jsem doposlechla jen díky skvělému přednesu Vasila Fridricha. Jinak kniha jako taková mě příliš nezaujala. Budiž ještě první polovina, ta byla docela zajímavá. Ale ty filozofické řeči na konci knihy byly za mě úplně zbytečné a pro děj neměly za mě žádný význam.
Příběh vyvolává, když ne rovnou strach, tak alespoň nepříjemné mrazení. Správně dávkované a stupňující se napětí. Přímočarý děj a temná hororová atmosféra. Navíc se mi líbilo, jak jsou vykreslené jednotlivé postavy. Díky tomu mě autor zcela vtáhnul do děje. Ten je sice velmi jednoduchý, ale jednoduchost v ději, je zárukou kvalitního hororu. Což autor pokazil zbytečným filozofováním na konci příběhu. Moc se to sem nehodilo a já díky tomu nemohu dát plný počet hvězd. Audiokniha, kterou načetl jeden z mých nejoblíbenějších narátorů Vasil Fridrich, je načtena naprosto dokonale.
Proti davu nepůjdu....do tří čtvrtin kniha dokonalá, ale ten závěr mě prostě zklamal. Nic proti filozofování, ale čeho je moc, toho je příliš. Přijde mi, jako kdyby se autor tak trochu ze závěru knihy "vylhal", nevěda kudy dál. Celkově ovšem pecka!!
Začnem tým horším a potom prejdem k pozitívnemu, aby ma Jozef Karika opäť nepoctil cameom vo svojom budúcom bestselleri ako v Trhline, za čo mu ďakujem. Smršť obsahuje všetko, čo ma česť výnimkám v posledných rokoch irituje na tvorbe Jozefa Kariku. Temer nulové opisy hôr, prírodných javov, počasia atď., v čom Karika kedysi expresívne vynikal a teraz na to kašle, alebo sa už proste vypísal a nemá k tomu viac čo dodať. Obyčajní ľudia bez vysokoškolského vzdelania, ktorí nie sú vedci, filozofi, ani nič podobné, majú neuveriteľné myšlienkové pochody (Kantova koncepcia, mimosvetská cudzota, zhluk elementárnych častíc a foriem, mentálne reprezentácie, snová matéria, ónyxový plameň). Kedysi sa Karika tieto svoje hovadinky aspoň snažil vysvetliť. Kostrbato, ale snažil (viď. obskúrna scéna v Tme, kedy sa z hrdinu stal expert na vlkov, lebo o tom nedávno náhodou videl dokument). Občas chýba čiarka (OK, stane sa, aj keď v takom obrovskom vydavateľstve ako Ikar by sa fakt stávať nemalo). Mnohé dejové momenty šumia do prázdna. Aký malo zmysel pokúsiť sa pitvať postavy skrz školskú šikanu a korupciu, keď z toho pre príbeh nič nevyplýva? Keď už to tam tak veľmi chcel mať, tak dobre, ale poukázať na to, že halný vietor útočí na psychiku zlomených ľudí. Ale nič také tam nie je zakomponované, takže ukážková slepá ulička. Prítomné sú kuriózne slová, ktoré by mali byť zakázané zákonom (ufujazdil). Postavy, ktoré nie sú puberťáci, sa smiešne vyjadrujú ako tínedžeri pod vplyvom jedného Kelta v piatok večer v parku (mal som na háku, fajne, chcel som vyšplechnúť, ľuďom prepína, nerieš moja). Podotýkam, že takto sa vyjadruje aj 60-ročný pán na vozíku. Nesmú chýbať otrasné dialógy, ktoré vlastne ani nie sú dialógy („Prečo tam nejsť?“ – „Všeličo.“ s. 140). Pri finále som síce ocenil, že nás autor neotravuje tupou akčnou scénou, v ktorej hrdina bojuje proti nadprirodzenému zlu poviem príklad strelnou zbraňou, ale na druhej strane pokus o vysporiadanie sa so zlom pôsobí dojmom, že autor nevedel, ako to ukončiť a tak to ukončil takto. „Baví“ ma, ako tieto jeho „filozofické“ vsuvky nikomu nevadia a pritom im nikto nerozumie, len sa to bojí povedať nahlas. A teraz plusy. Po veľmi dlhom čase Karika prichádza s hlavnou postavou, ktorá nie je úplný kretén, úbožiak a morálne odvrhnutia hodná osoba, ale v rámci možností normálny („len“ enormne nudný) chlap. Dej sa od istého momentu odvíja v dá sa povedať reálnom čase, čo je sympaticky priamočiare, dynamické a v dobrom sa to na nič nehrá. Pripomína to Karikov návrat k jeho počiatkom (t.j. k hororovým poviedkam). Žiaľ, zostáva pri pokuse. Niektoré jeho staré hororové poviedky boli fest (fajne, aby som použil jeho slovník) nepríjemné. Zo Smršti na vás nič z toho nedýchne. Občas príjemne mrazivý závan a atmosféra je celistvá, ale jednotlivé strašiace scény nie sú desivé. Navyše som pri zápornej postave neustále mal pred očami Polednicu z filmu Kytice – a mať pred očami pri čítaní hororu Bolka Polívku (nech už sa mi jeho svojrázny výkon v Kytici akokoľvek páčil) asi nie je úplne to pravé orechové. Navyše to, že pred zlom neutečiete, je nepríjemné, ale s pomalým zlom, pred ktorým môžete utekať, ale skôr alebo neskôr proste MUSÍTE zastaviť (a vtedy vás dostane), prišiel už v 60. rokoch George A. Romero vo svojej kultovej, notoricky známej zombies sérii. A jednak samozrejme v r. 2014 horor Neutečieš. Za mňa je Smršť uchádzajúci horor, ktorý mal na viac, než napokon dokázal ponúknuť. Každopádne, za mňa oproti Tme a Trhline určite zlepšenie. Filmová adaptácia s Maštalírom v podstate nie je adaptácia knihy, ale skôr sequel, avšak s postavami, ktoré sa nevyskytovali v jednotke... ktorá de facto sfilmovaná nebola... ehm! Ale film je to vcelku dobrý, zrejme o chlp (dva) lepší, ako kniha.
Kdybych tuto knihu začala číst už v knihovně, tak mě budou muset na konci půjčovní doby jednoduše vyhodit. I když ten konec byl pro mě už trochu náročnější, tak přesto se mi to hodně líbilo.
Ajaj, tohle bylo do půlky docela fajn, ale pak už jen velký špatný. Vlastně jsem pak už jen přeskákala na konec, protože se ze skvěle rozjeté knížky stal úplný blábol. Souzním s komentářem od "lennyd", mám to velmi podobně.
(SPOILER)
Kariku jsem si velmi oblíbila. Smršť mě tedy zatím přišla jako jedna z těch slabších, přesto se mi líbila. Jen jsem měla trochu problém s poslední kapitolou. Musela jsem si ji přečíst několikrát, abych ji pořádně pochopila.
Knihu jako takovou jsem četla podruhé, ale z důvodu, abych si ji oživila předtím, než vyrazím na film, i když od něj nemám přílišné očekávání.
(SPOILER) Nechápu nízké hodnocení této knihy, podle mně je to zatím to nejlepší, co jsem od autora četl. Kniha strhne čtenáře od prvních stránek a vyplivne vyždímaného až na konci. Děj nemá žádné vycpávky, hluchá místa, prostě jízda. Hodně lidí vyčítá autorovi příliš filozofický závěr, ale copak vy víte, jaké to bude, až se sami budete dostávat na druhou stranu? Za mě pecka, 10 bodů z 5 :-)
2,5 hvězdičky... Perfektní vykreslení prostředí, postav. Já jsem s těmi postavami na místech, kde jsou ony, cítím to napětí... Ale tady mi vadilo to přílišné filozofování, jako bych se najednou teleportovala z beletrie do nauky o bytí.
Hlavní hrdina při jedné ze svých cest nalezne na opuštěném odpočívadle odhozenou kameru z auta, na níž najde záběry dvou rybářů, kteří se při jedné cestě začnou chovat velmi podivně - zničehonic začnou zběsile jezdit z jedné strany okresu na druhou. To mu přijde podivné, a do pátrání po tom co se děje, zapojí i svoji kamarádku a jejího manžela - čímž všichni započnou cestu, z níž není návratu ...
Od pana Kariky jsem četl Trhlinu, která se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších knih. Tajemno, které se vyskytuje nedaleko domoviny (tzn. není to něco "daleko v Americe"), a koneckonců i celá myšlenka byla úžasná. S touto myšlenkou jsem přistoupil i ke Smršti, a zhruba do poloviny knihy jsem byl podobně nadšený jako při čtení Trhliny (dokonce jsem si místopisné okolí připsal podobně jako Tribeč na seznam míst, kam se nikdy nechci podívat :) ). Jenže od půlky knihy se to celé nějak zvrtlo, toho tajemna bylo tak nějak moc, a šlo to trochu jiným směrem než u Trhliny. Takže jsem sice knihu dočetl ( - rozhodně se panu Karikovi nedá upřít čtivost - ), ale na rozdíl od Trhliny jsem si jistý, že po této knize již znovu nesáhnu. A pokud ano, tak pouze do její poloviny..
Ke Karikovi mě přivedla dcera a nikdy jsem nelitovala. Moje nej je sice Trhlina, ale Smršť ji dohání v těsném závěsu. Byla jsem až naštvaná, jak jsem se nedokázala odtrhnout a četla a četla, písmenka se ztrácela a nahrazovaly je představy, moje vlastní fantasma...Ten pocit, že někdo tak dokonale popsal moje myšlenky, moje pocity, vnímání mého vlastního JÁ, ten pocit byl až děsivý. Přestože Trhlina vede(možná proto, že byla první), Smršť mě naprosto uchvátila. Z pěti bodů dávám deset
Za mě skvělá "oddechovka".
Četlo se to skvěle, za jedno odpoledne hotovo (jasně v noci probíhalo klasické "ok ještě jedna kapitola a jdu spát"...).
Mělo to nápad, mělo to spád a člověk od ní opravdu nemohl odejít dokud nezjistil jak to dopadne (i když jinak vlastně dopadnout nemohla...)
A ať už je to davová psychóza, duchařina, nebo kvantová fyzika, nebo cokoli jiného, některé věci se prostě nedělají... co sakra čekali, že se stane??? :D
Jak v některých komentářích dostává finální filozofování "čočku" mě se to vlastně líbilo, nejde o to, jestli tomu věříte nebo ne, vy jako čtenář, jde o to, že postava tomu v tom momentě věřila. Takže kniha splnila vše, co jsem on ní očekávala, super a těším se, až mi zase jednou přistane v ruce něco od tohoto autora.
Tedaaaa taký prudko filozofický a metafyzický záver som fakt neočakávala! Vynikajúce :)
Myšlenka skvělá. Strašidelné momenty krásně vykreslené, až mi z toho na pár okamžiků běhal mráz po zádech. Atmosféra určitě zasluhuje 5 hvězd.
Kniha svižná, taková lahůdka na jeden večer.
ALE! ...
Ten konec, těch posledních pár stran - mno, nevím... Podle mě čeho je moc, toho je příliš...
Můj pocit, moje podvědomí, moje fantasma.
Líbilo se mi rozhodně víc než Trhlina. Příběh je napínavější a uvěřitelnější, lepší mi přišla i psychologie postav.
Je možné, aby sa prakticky celý,, hororový" príbeh odohrával v aute? Je. Ak ste počuli o fenoméne halného vetra, známeho hlavne v Poľsku, tak si ho neprajte zažiť na vlastnej koži . Pretože sa vám môže zjaviť prízrak stareny v pohrebných šatách, ktorému neujdete a stane sa vám to, čo hrdinom tejto knihy.
Po prečítaní románu "Smršť" som si uvedomil, že v každom človeku je čosi, čo nepodlieha žiadnym zákonitostiam. Niečo, čo je nadradené času a priestoru. Niečo, čo tvorí všetky svety aj všetky rozmery. Absolútna individualita, alfa a omega.
Štítky knihy
zfilmováno Slovensko, Slovenská republika horory paranormální jevy slovenské horory nadpřirozené jevyAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Jako přízrak nedovolil hrdinům v knize zastavit, nedovolila kniha mně přestat jí číst. Filozofické pasáže lehce nudí, a konec je zklamáním.