Smršť
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460467/bmid_smrst-muB-460467.jpg
3
836
836
Noční jízda autem, okolo jen tma a liduprázdná pustina. A za tebou se žene vražedný, děsivý přízrak stařeny v pohřebních šatech, který je blíž, kdykoli zastavíš. Stačí chvíle, a máš ji zase v patách. Fenomén halného větru je v Polsku dobře známý a zdokumentovaný. Když fouká, stoupá počet násilností, nehod, vražd i sebevražd. Jak ale tento vítr souvisí s nebezpečným silničním úsekem na úpatí Západních Tater? A má něco společného s přízrakem stařeny v černém svrchníku, sukni a se šátkem na hlavě, který se tam zjevuje? Hrdinové nového mysteriózního thrilleru zažívají tu nejhorší noční můru. V pustém regionu polsko- -slovenského pohraničí je pronásleduje větrný démon, před kterým není úniku... celý text
Přidat komentář
Mysteriózní horror, který mě rychle vtáhl do děje, ponurá atmosféra si mě podmanila a brzy mě začala děsit "ta v černém." Stařena, která se objevuje u krajnice... a když fouká vítr z polského Podhalí, stoupá počet nehod, sebevražd a vražd, může se přihodit leccos... První polovina skvělá, konec mi bohužel pokazilo pro mě nadbytečné filosofování.
Hrdinové mysteriozního thrilleru zažívají tu nejhorší noční můru v pustém regionu na pomezí slovenska-polska.Za mě je to napínavé ,nenechá mi to na pokoji dokud nečtu dál...,mě prostě styl knih pana Kariky sedí a těším se na novou knihu Hlubinu.
Další z autorových knih, která mě oslovila a připoutala ke stránkám knihy silou, kterou by ani žádná Smršť nepřetrhla.
Tentokráte se jedná o krapet jinou knihu, než často srovnávaný Strach či Trhlina. V této knize je hybatel událostí téměř od začátku jasný a děs a hrůzu přináší jeho přítomnost, nikoli nepřítomnost či jeho neviditelnost.
Náhodný nález kamery rozjede sled událostí, na jehož konci stojí odhalení fenoménu, který vstupuje do osudu lidí, kteří se jedním pohledem odsoudí k smrti v šílenství.
Autor opět umně pracuje se ztrátou lidskosti v okamžiku blížící se smrti, která je neodvratná, viditelná, děsivá. Její blízkost po vrstvách strhává ze své oběti to dobré, aby se dostala na dřeň toho zlého.
Mnohými zmiňovaný závěr knihy nebudu hodnotit. Nějak jsem se s ním popral. Nemohu posoudit, jestli jsem správně navnímal autorovo sdělení. Ale přijde mi nespravedlivé tvrdit, že právě závěr mi zkazil dojem z knihy jenom proto, že jsem ho správně nevstřebal.
(SPOILER) Srovnatelné s Tmou, ale na Strach to za mě nemá. Opět velmi zajímavý a poutavý příběh, velmi nepředvídatelný. Přízrak ženy na mě zapůsobil víc než možný vrah ve tmě...takže asi tak. Opět taková velmi sympatická kniha v tomto žánru, která se u konce trochu přibrzdí snahou o vysvětlování. Cením tu snahu a odlišný přístup, ale na mě už to bylo trochu moc...ale to je Karika a patří to k němu.
Tato kniha je pro mě na koment oříšek, protože se pořád nemůžu rozhodnout, co to vlastně je. Je to horror? Nebo pojednání o relativitě času a životě potom? Na horror skvělé téma, to ano, ale aby z toho byl příběh, kvůli kterému nevystrčíte nos z domu, jakmile zafouká vítr, by to chtělo mnohem víc. Nebo naopak mnohem míň a byla by to super povídka. Stejně tak co se týká závěru, který to celé poslal někam do paralelních vesmírů. Možná kdybych mohla souznít aspoň s hlavním hrdinou, jenže ten mě ztratil už někde na začátku příběhu tím, jak v se v pravidelných intervalech až sebelítostně opakoval. Nepomohlo ani to, že se děj odehrává v místech, které jsme nedávno projeli a kam bych se moc ráda vrátila. Nebylo to špatné. Aj zimomriavky boli. Ale celkový dojem rozpačitý.
Akože klobúk dole pred týmto dielom ktoré bolo pre mňa napínavejšie ako Trhlina. Myšlienka mysteriozneho halného vetra mi prišla ako super nápad a celá tá ponurná atmosféra pridala knihe na napätí. A to nie som žiadnym fanušíkom hororov ani mystery kníh, ale toto sa ozaj podarilo.
Nejprve se musím přiznat, že horory nemusím, čtu je zřídka, ale po přečtení posledního komentáře zde, který mě zaujal (a knihu přesně vystihl), jsem si řekla, že tuto knihu zkusím. Slovensko mi je blízké, tak jsem se na knihu vrhla i s tím, že se tam i tímto způsobem moc ráda podívám a když toho na mě bude příliš, knihu odložím.
Odložení této knihy se nestalo, kniha "Smršť" mě dostala, četla jsem jí se zatajeným dechem. Napětí, momentů překvapení v ní bylo rozhodně dost. Nemůžu srovnávat, jak jsem zmiňovala, nemám horory "načteny", ale tato kniha mě zaujala a líbila se mi natolik, že si moc ráda přečtu od tohoto autora i další knihy.
Podle pověsti, když duje halný vítr z polské strany Tater, tak se zjevuje Větrnice a ten kdo jí pohlédne do tváře ..... zemře. Vše začíná náhodně a nevinně nálezem autokamery a zvědavostí, kdo a proč jí pohodil na odpočívadle až po pátrání s přáteli po tragédii jedné dopravní nehody. Ovšem nevěřit na pověsti se nevyplácí, protože při jízdě oblastí, kde duje halný vítr, může přijít smršť a pak okolnosti naberou velký spád, kdy nevíte co je realita a co fikce. Karikovy hororové knihy mě obrovsky baví, skvělá atmosféra zasazená do reálných oblastí Tater, kdy příběh vás hned pohltí a vy se řítíte tmou a cítíte halný vítr. Moje první kniha přečtená v originále ve slovenštině
Když duje halný, stoupá počet sebevražd, násilí, vražd a agresivity. Jenže to nezpůsobuje vítr, ten není zlý, ale iniciační.
Ne tak dobré jako ostatní Karikovy knihy. Poněkud nudné a předvídatelné. Také mě dvakrát nenatchly toxické vztahy postav.
Brodivá a únavná cesta strachem.
Styl "Trhliny" jímž autor už tak nepřekvapí.
Ani se nedivím, že si autor vybral k takovému příběhu tuto trasu. Vždy mi bylo ouzko při cestě od Mary do B.B. svahy a serpentiny, nečas a rušná doprava dají zabrat i bez přízračných postav.
Hold Slovensko se svými "záhadami".
Moderní horory příliš nečtu, moje první volba padla čistě náhodou na tuto knihu. Což o to napsána je dobře, dokáže vtáhnout čtenáře do děje, přesto mě však nebavila po celou dobu. Začátek byl napínavý a děj postupně gradoval, pak jako kdyby došel dech a moje racionální já se muselo ptát, proč ta hlavní postava jedná tak jak jedná.
Po přečtení jeho knihy Na smrt, se mi najednou vše jeví jako odvárek... Ale jeho styl vyjadřování a psaní mě hodně baví:)
Smršť stejně jako Trhlina odhaluje tajemno na Slovensku... Kniha se četla sama, napětí se stupňovalo.... Ale ten konec.... Ten byl stejně jako u Trhliny zbytečný a kazil dojem z celého příběhu... Škoda
'Život je v podstatě klouzání k bodu singularity, zpoza něhož není návratu - k smrti.'
'Smršť, Trhlina a Strach' sú výborné autorove knihy a je jedno, či ich čítam prvý alebo dvadsiatykrát, vždy je to so zatajeným dychom a jemným mrazením :)
'Smrt je všude. Mohou jí být světla vzdáleného auta, která se objeví daleko na kopci. Chvíli jsou vidět, potom zmizí ve tmě, jako by se vypařila. Zanedlouho se ale objeví na vrcholku dalšího stoupání a znovu se ztratí. Jsou to světla na čele smrti. Smrt si je nasadí jako klobouk a cvalem vyrazí, dohání nás, je pořád blíž a blíž. Občas světla vypne, ale nikdy se nezastaví.'
Karika si mě zaháčkoval už po pár prvních stránkách. Začátek byl podobný Trhlině, ale to mi vůbec nevadilo. Mám takový styl vyprávění ráda. Líbily se mi postupné gradace, atmosféra, panika a beznaděj. Odhalí se pravá povaha člověka a jde se na samé dno až nadoraz. A tohle Karika opravdu umí. Nemůžu říct, že bych se při čtení bála, ale právě ta atmosféra, kterou umí vytvořit, je návyková. Četla jsem a seděla v autě s nimi. Bezcílnost a oddalování nevyhnutelného. Závěr dobrý, ale 4*
Karikovy knihy mám moc ráda a tato mě opět nezklamala. Vše začalo záhadnou nahrávkou autokamery, děj nabíral na intenzitě a měl skvělý spád. Ale co byla pro mě opravdová smršť, to byl samotný závěr, který mě vytrhl z vlastní reality a vzal mě na filosofickou krasojízdu relativismem. To bylo skvělý.
Karika si pro další novelu vybral opět téma tajemných míst a (nejen) přírodních sil a vlivů, které mohou být nebezpečné. Ve Smršti jde o halný vítr, o němž asi většina čtenářů nic neslyšela, o to je to celé atraktivnější. Začátek je vynikající, protože autor rovnou uvádí do děje a strhujícím způsobem navodí temnou atmosféru a naláká k dalšímu čtení. Postupem času atmosféra houstne a kniha je dost čtivá, jenže je tu několik lehkých problémů. Prvním je to, že hrdinové nejsou úplně sympatičtí a v některých chvílích až dost protivní a nejde se s nimi úplně ztotožnit. Dalším pak některá trochu nelogická rozhodnutí, která ale k žánru patří a dají se prominout. Tím nejzásadnějším je ale asi samotný závěr, který je hodně zvláštní a zbytečně filozofický (ona už sama teorie jakéhosi "odhmotnění" Větrnice je lehce podivná) a poslední kapitola už je de facto proud vědomí, který nedává moc smysl, především se ale k němu moc nehodí zvolená ichforma, která působí nedůvěryhodně a tak nějak zvláštně, když si čtenář uvědomí, že hrdina už by měl být mimo sebe. Smršť tak určitě není špatná kniha, jen v kontextu Karikovy tvorby působí vesměs průměrně a lehce zaměnitelně. 60 %
PS: Chápu, že české nakladatelství chce mít jednotný vzhled obálek Karikových "tajemných" románů a novel, ale zrovna u Smršti by se hodila podobná, jakou mají na Slovensku s fotografií skutečného místě.
Moc pěkně rozjeté tajemno a napětí. Posledních pár stránek vše zabilo. Škoda. Někdy méně je více.
Štítky knihy
zfilmováno Slovensko, Slovenská republika horory paranormální jevy slovenské horory nadpřirozené jevyAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Čtení na den, ocenila jsem jednoduchost zápletky bez zbytečných odboček a komplikací. Dostatečně strašidelné, dobré přechody mezi duševními stavy - člověk je v normálu, a znenadání je pod vlivem tý můry, jako když je na drogách, myslí si, že jedná racionálně, a přitom je v tu chvíli posedlej. Dobrej koncept. A konec příběhově fajn.
Nicméně styl psaní je občas dost otravnej, třeba stokrát se tam opakuje variace fráze "nedávalo to žádnou logiku," nebo "jsem nudný účetní." Rozhovory hlavních postav znějí, jako že se tam všichni nesnášejí. Nechápu, proč týpek pořád oslovuje holku Ninuško, když spolu nic nemají. Ale aspoň má ženská postava nějakou osobnost. Jejich teorie v autě a teorie Vojtěcha F. bych si klidně odpustila, moc smysl stejně nedávaly. Filosofování na konci bylo na jednu stranu zajímavé, jen trochu moc dlouhé a opakující se.