Smršť
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538057/bmid_smrst-663b6b539c723.jpg
3
839
839
Nočná jazda autom, naokolo tma a ľudoprázdna pustina. Za tebou prízrak stareny v pohrebných šatách, ktorý je bližšie zakaždým, keď čo i len na chvíľu zastaneš... Fenomén halného vetra je v Poľsku dobre známy a zdokumentovaný. Keď fúka, stúpa počet násilností, nehôd, vrážd aj samovrážd. Ako však tento vietor súvisí s prekliatym cestným úsekom pri Západných Tatrách a s prízrakom stareny v čiernom, ktorý sa tam zjavuje? Hrdinovia nového Karikovho mysteriózneho trileru zažívajú tú najhoršiu nočnú moru. V pustom regióne poľsko-slovenského pohraničia ich prenasleduje veterný démon, pred ktorým niet úniku.... celý text
Přidat komentář
Viděla jsem film a rozuzlení a dojem z něj mě dostal. Po pár měsících jsem si na něj s příchodem podzimních plískanic vzpomněla a sáhla po knize. Chvíli jsem byla zmatená, že jde o jiný příběh, než mi došlo, že v knize jde o příběh prolínající filmem. A musím říct, že v téhle kombinaci, kdy jsem znala film a knihu teprve četla šlo o dokonalý zážitek, kde se kniha stala pro film jakýmsi prequelem. Sama o sobě by mi ve svém závěru asi nedávala úplně smysl, ale ve spojení se znalostí filmu, který rozhodně můžu doporučit na sto procent, se z obou věcí stal parádní celek.
Sedlo mi to. Až nečekaně. Konec října, poslední listy padající ze stromů a mlha a chlad zalezajici za prsty mě zahnaly ke kamnům a ubývající denní světlo podnítilo sáhnout po letech pro Kariku v domácí knihovně, zcela náhodně k Smršti. Čtivé jako blázen, zhltla jsem to za dva dny. Konec stále neumím vnitřně vyhodnotit - zda se víc kloním ke kladně, nebo záporně. Možná mi pomůže sílící vítr za okny...
(SPOILER) Knihu považuji za výborný horor, skoro tak dobrý, jako je autorova Trhlina (pro mne dnes vůbec nejlepší současný horor). Ovšem přiznám se, že konec po prvním přečtení mi zcela nesedl, na rozdíl od skvělého začátku knihy se mi zdál poněkud zbytečně zdlouhavý a vlastně i nejasný (co chtěl autor tím vším říci). Teprve dodatečně mi to došlo: autor o tom výslovně nepíše, ale celý ten záhadný jev „halného vetra“ zosobňuje postava, bytost, která není nic jiného, než tulpa. Tulpa, o které (v knize dostupné i v češtině) píše cestovatelka Alexandra David-Néelová: Mystikové a mágové Tibetu. Tedy materializovaná představa v podobě lidské bytosti (vzniklá duchovní činností znalce východních mystických praktik při jeho intenzívní koncentraci). Pan Karika je totiž kromě činnosti spisovatelské (v žánru hororu i třeba kriminálních případů současného Slovenska) – znalec magie a mystik. Takže jistě tulpu zná, i když ji zde výslovně nezmiňuje. A závěr knihy, který mnozí (i v komentářích zde) považují mylně za jakési nepatřičné „filozofování“, není nic jiného, než návod, jak tuto bytost (zde osamostatnělou od svého tvůrce, vymknuvší se jeho kontrole a bezpochyby zlou) dematerializovat a tím zneškodnit a zničit. Zcela jak to popsala Alexandra David-Néel, které se jí samou vytvořená tulpa tibetského mnicha také vymkla z kontroly a bylo pro ni velice nesnadné a namáhavé ji (ho) zase dematerializovat...
Achjo, škoda, že Karika na posledních stranách začal filozofovat. Přála bych si, aby byl konec tak úderný jako zbytek knihy. Leč, bohužel. Za to jednu hvězdu dolů; když si odmyslím poslední strany, bylo to skvělý čtení!
Při čtení Trhliny jen těžko hledáme, kde kde je realita, co je fikce a co skutečnost a to nám s mrazivým pocitem zalézá až do morku kostí. Zato u Smršti není pochyb, že je to čirá fikce, které navíc po úderu poloviny děje rychle dojde dech.
Ve slibném rozjedu houstne napětí z hrozby, motiv je skvělý a zdařile pojatý. Autor je navíc mistrem v tvorbě toxické atmosféry mezi jednotlivými postavami a vytváří tak nepříjemné ovzduší, které jen podtrhuje tíži celkové situace. Jenomže od poloviny už se zdá, že není co nabídnout a my jen s vědomím toho, jak to nejspíš dopadne, čekáme na to, až to tak dopadne. Škoda.
Po knize jsem nadšeně skočil a zhruba do poloviny jsem oceňoval přímočarost a ve své podstatě jednoduchost hororové zápletky a mimořádný spád děje. Když se kniha přehoupla do druhé poloviny, postupně vycházelo na jevo, že příběh už žádné pokračování nemá, že napětí a stísněnost situace, do které se hlavní hrdina a jeho přátelé, poněkud nerozvážně dostali, se postupně vyčerpala a na konci už nezbylo nic, než se uchýlit k samoúčelnému filozofování, které do příběhu nepřineslo nic - ani děj, vysvětlení nebo pointu. Trhlině jsem byl ochoten odpustit poněkud otevřenější konec, protože atmosféra byla perfektní a otázky na konci byli na místě a fungovaly. Ve Smršti nezbylo nic. Začátek příběhu - zápletky a pak jen jízda autem , než dojde benzín. A ten došel zhruba v polovině knihy.
Moje pátá kniha od Kariky a nemohu říci, že jsem zklamán. Drží si úroveň, i když někdy zbytečně zabíhá do filozofování a pitvání, ale na druhou stranu dovede navodit temnou atmosféru a někdy i člověku přejede mráz po zádech.
Rýchle strhujúce čítanie. Prvá polovica knihy veľmi dobre napísaná, v druhej polke mi vadilo prevažovanie filozofických myšlienok nad samotným dejom. Hoci chápem, že k deju to určite patrí, prišlo mi to prehnané. To je však samozrejme vec pohľadu. Inak za mňa dobrá kniha s výborným námetom. Karika proste vie ako osloviť.
„Vzduchem létaly slovní šrapnely. Každé škrábnutí zamenalo gangrénu. Sněť, nekrózu, mokvavý rozklad … vztahů i duše.“
Halný vítr, valí se z hor, hučí, skučí a burácí, záhadný fenomén nepřivál démony ani strašidla – ale, a především, znepokojivé otázky, skryté hluboko v myslích, vlastně nejhlouběji co to jde, až tam dole, v podvědomí – a tahá je silou vichřice ven!
Bizarní a s každou další stránkou houstnoucí atmosféra znepokojivých a podivných událostí je originální kulisou, která je pro mě rozhodně zajímavá (bavila mě a znepokojovala v Trhlině, a podobně tomu bylo i při čtení Smršťi, této linie se ve svých příbězích Karika za mě dost úspěšně drží), to hrůzu nahánějící ale nebyla děsivá či hororová atmosféra příběhu, ale to skryté v nás, co autor dost originálně a přesvědčivě nechává vyplout na povrch – a tak se ve větrném víru točí pocity a emoce – osamělosti, hnusu, zmaru, křivdy, nepochopení, agrese, sebelítosti, sebereflexe – pro které hledáte porozumění, vysvětlení, vyrovnání se a nalezení příčiny – to ale v pointě nečekejte!
Přesně tak to ale mělo být!
… „chvíli jim trvalo, než slovíčka v hlavách zformovala svůj smysl … nedobrý, jako rezavý hrot šípu.“
PS: Tatry mám ráda, ale na tatranskou meluzínu si přeci jen dám radši pořádný pozor :-).
Tato kniha si mě získala a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. S každou další stranou jsem více potřebovala vědět, jak to celé vyklíčí a dopadne. Téma Větruše, halného větru i rozbor vědomí a podvědomí mě bavilo nesmírně. Tím spíš, že o halném větru se opravdu můžete dočíst i jinde. Pomalu rozvíjející se psychologie postav, na které zmíněné vlivy působily narůstající zádumčivostí, panikou i agresivitou, byla jen třešničkou na dortu. Napětí by se dalo krájet. Určitě se pustím i do jiné autorovy knihy.
Také se řadím do skupiny, se kterou tato kniha ani nezamávala.. Jen jsem čekala, co se z toho vyklube a u poslechu mě držel výborný Vasil Fridrich, jinak bych knihu asi odložila. Po výborném "Strachu" jsem asi očekávala něco na stejné vlně, ale bohužel žádné wau se nekonalo. Za chvíli ani nebudu vědět, o čem kniha je, bohužel..
Knihy Jozefa Kariky mám ráda a tuto jsem si přečetla po shlédnutí filmu. Bylo to sice trochu něco jiného, ale kniha se mi líbila.
Má druhá kniha od tohoto autora a určitě ne poslední. Je to mysteriózní thriller, který vás okamžitě vtáhne do svého temného a napínavého děje. Jozef Karika dokazuje svůj neobyčejný talent pro vytváření atmosféry, která je stejně děsivá jako fascinující.
Příběh začíná noční jízdou autem po opuštěné silnici, kdy hlavní hrdiny pronásleduje děsivý přízrak staré ženy v pohřebních šatech. Tento výjev je sám osobě natolik znepokojující, že vás nutí pokračovat ve čtení, i když se možná bojíte toho, co přijde dál. Autor brilantně využívá fenomén halného větru, který je v Polsku dobře známý a je spojován se zvýšením počtu násilností, nehod a dalších tragédií. Spojení tohoto fenoménu s nebezpečným silničním úsekem na úpatí Západních Tater a přízrakem stařeny vytváří naprosto unikátní a strhující zápletku.
Velmi efektivně se tu pracuje s prostředím polsko-slovenského pohraničí, které dodává příběhu od autentický a znepokojivý ráz. Pustý a temný region je dokonalým místem pro thriller plný tajemství a nadpřirozených jevů. Postavy jsou dobře vykreslené a jejich prožívání nejhorší noční můry je popsáno tak živě, že se cítíte, jako by jste byli přímo uprostřed dění.
Napětí je postupně stupňováno, a to až do poslední stránky, kdy nemůžete ani na chvíli polevit ve své pozornosti. Děsivé momenty jsou dokonale načasované a jejich účinek je umocněn detailními popisy a psychologickou hloubkou postav.
Pokud máte rádi mysteriózní thrillery tak je to kniha přímo pro vás - je to příběh, který kombinuje prvky hororu, psychologického napětí a místního folkloru. Máme tu dílo, které napínavé a děsivé, ale také hluboce atmosférické a nezapomenutelné.
Jediné mínus je, že příběh se dá lehce předvídat. Takže dokážete alespoň trochu odhadnout jaký bude konec. Je pravda, že jsem celou dobu doufala aby to dopadlo jak jsem si přála, ale autor mě nemile překvapil koncem. Ale i tak se to četlo skvěle a pro mě to byla jednohubka na dva dny.
Nic moc jsem nečekala a nic moc jsem dostala. Bavil mě začátek knihy, pátrání lehce připomínající detektivku, ale jakmile se objevil přízrak, pan Karika mě ztratil. Napjatá nebo vystrašená jsem nebyla vůbec, postavy byly na facku všechny tři a ten konec a přeplácané filozofování ubraly na hodnocení jednu hvězdu. Zkusím ještě jinou knihu od Kariky, ale asi to nebude můj oblíbenec.
Karika je mistr v budování napětí. Z prvních dvou třetin knížky jsem byla nadšená, psychologicky dokonale hororová atmosféra. Měla jsem velká očekávání, ale konec mě trochu zklamal. Na druhou stranu sama nevím, co by autor musel vymyslet, aby přeskočil laťku nasazenou na začátku.
Videla jsem nejdriv film, pak precetla knihu, ale me nezaujala. Bohuzel.
Stalo se mi to same s Trhlinou.
Co ted? Dat jeste autorovi sanci ?
Tento příběh není příliš velká brnkačka na nervy. Proto lépe vynikne psychické obnažování hlavních postav. Když se k vlastním démonům přidá další zvenčí, nepřekvapí jimi zvolený způsob úniku. Oceňuji pokus o vědecké odstranění přízraku. Snad autor v nějaké další knize předloží jiný nápad, který bude opravdu účinný.
Slušne budovaná atmosféra s dvoma nečakanými a brutálnymi zvratmi vyznieva v závere do stratena kvôli zbytočnej pseudointelektuálnej autorskej onanii.
Ako prvý kontakt s autorom je to veľmi slabé a tak skoro sa k starším veciam nevrátim.
Kto je z Liptova, alebo pozná popisovanú trasu, môže si smelo pridať k dvom ešte jednu hviezdičku.
Ako ja.
Nebolo to to, čo som čakal. Čakal som, že celá kniha bude ako koniec. A teda, že postava bude jazdiť a snažiť sa ujsť prízraku. Miesto toho prvú polovicu zaberá mystériozna detektívka, počas ktorej sa naši hrdinovia snažia prísť na to, čo sa na prekliatom úseku deje. A moc ma to nebavilo, i keď to malo pár hutných momentov. I keď o tie sa postaralo skôr napätie medzi párom Nina/Gabo, než tajomný úkaz.
Body za hlavného hrdinu. Nie je to drsniak, hláškar, ale obyčajný účtovník, ktorý radosť nachádza v číslach. Som rád, že takéhoto hrdinu Karika zvolil. Stret chlapa, ktorého život je založený na čistej racionalite s niečím úplne neracionálnym ma bavil.
A body strhávam, okrem nie úplne záživnej prvej polovice, aj za záver. Veľa zbytočného tárania o ničom. Vlastne 10 strán je len také ,,plácanie do vetra".
Smršť nie je zlá kniha. Len ma nezaujala prvá polovica a ,,filozofický záver" mi prišiel strašný. Ale časti, keď sa hrdinovia stretli s prízrakom, ma dosť bavili. Preto si myslím, že tri hviezdičky sú ideálne.
Štítky knihy
zfilmováno Slovensko, Slovenská republika horory paranormální jevy slovenské horory nadpřirozené jevyAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
No dopr... tak tohle teda jako jo! Luxusní počteníčko od začátku až do konce. Říkala jsem si, co na tom může autor ještě vymyslet, nebude to příliš laciné/průhledné? A teda klobouk dolů, užila jsem si to moc!