Smrt cikánského krále

nález ve vyřazených knihách z knihovny...dle hodnocení na DK jsem byla zprvu ostražitá...povídky (aspoň u mně) kolísají...váhala jsem mezi 3-4, spravedlivě asi 3,5*...
První dvě přibližují život malého kluka -- Jozefa, jeho cestu za strýčkem a vlastně také výlet na venkov a pak výpravu v lednu na kolech za kamarádovou vyvolenou dívkou....třetí...těžko říct, kdo je hlavním hrdnou..autor nám jeho jméno neprozradí...ale tady ta povídka - Mrtvé jezero, ta byla ze všech nejlepší, za 5* s čistým svědomím...v další - Ledňáček, je už Jozef sám otcem a se svým synem vyráží splavovat řeku (pokud jsem teda ty rodinné vztahy pochopila správně ???) a v Kříži z povstání Jozef pohřbívá tatínka...
Poslední dvě byly docela drsné...nepříjemné, mrazivé- ano , ty z okraje společnosti..z prostředí alkoholiků, bezdomovců, mladistvých násilníků a delikventů..za ten drsný obsah a pocity, co to ve mě vyvolalo, jsem měla chuť ubrat hvězd...ale vlastně autor popsal, to co vidí...a to co cítí...tak, že mi z toho bylo smutno a nedobře...

a to je podle mě velké plus autora - i když ppovídky byly možná až moc jednoduché - třeba popis výletu na venkov, naznačená politická zápletka u dospělých, kterou malý Jozef nechápe, ale zato svými dětskýma očima vnímá ten kouzelný svět plný vůně léta, nové zvuky, vlahou letní noc...jak dopadla zápletka se sice nedozvíme, ale léto cítíme až hmatatelně...a podobně dokázal ve mně vyvolat pocit, že stojím vedle hrdinů povídek, u každé jedné story. Takže tímto dorovnáno na 4* .

co bych vytkla : nějaký ten překlep a pak ten nejasný pocit, že by povídky asi měli nějak navazovat - první dvě jsou příběhy stejného kluka, to jsem pochopila rychle...ale co ta třetí ? hrdina je někdo jiný ? a ta čtvrtá, Ledňáček, dle jmen a vztahů jsem usoudila, že se nám to přehuplo o generaci dál...prostě - buď avizovat, že to má navazovat, a nebo nevím :D rozhodně mě to rozhodilo a lehce narušilo čtenářský zážitek...

"Dodnes si vzpomínám na ten radostný pocit, který jsem pak už nikdy neprožil, kdy jsem seděl vedle otce či matky na prkně přikrytém houní v kolébajícím se a skříajícím voze a vdechoval vůni koňského potu a sena. Vůně , které přinášel teplý vítr z lesů a polí : země, trávy a borového chvojí..."

"Pokyvoval jsem hlavou a tvářil se, jako že mě to zajímá. Tehdy jsem však myslel na úplně jiné věci, než na Kostka. Njspíše na smrková prkna na podlahu a na čistou vodu ve studni. Vzpomínám si, že když Grabovská vracela hrnek, povzdechla si : všechno je v rukou Božích. Dokonce i tehdy, když člověk umírá pod stolem,"