Smrt generála

10.07.2024

Autor využívá přímo citace z obžalovacího protokolu, a to včetně uvedení různých "svědectví". Bylo dopředu rozhodnuto, že se musí Heliodora Píky zbavit a dle toho soud probíhal. V roce 1968 došlo k přešetření procesu a dříve využitá svědectví se ukázala jako nepravdivá a některá byla rovnou zcela zfalšovaná, v knížce pak vidíme svědectví z roku 1949 a pod ním pro srovnání z roku 1968, kde je perfektně rozebráno, jak "důkazy" vykonstruovali. Knížka samozřejmě detailně rozebírá činnost Píky během války a po válce. Je humorné, že sami Rusové si ho velmi vážili a dostal od nich řadu vyznamenání, byl opravdu vojenskou osobností s obrovským renomé, ale nebyl komunista, tak ho bylo třeba odstranit.

Obhajoby se ujali dva advokáti: Váhala a Čeřovský. Víceméně vše, co navrhovali, bylo zamítnuto (například předvolání dalších svědků, výslech svědků před soudem – využívali se jen písemné protokoly, zpřístupnění a rozšíření depeší využívaných obžalobou). Je tam i přetištěna perfektní obhajoba, která cupuje obžalobu bod po bodu, ale nic to nebylo platné, odsoudili ho ve vykonstruovaném procesu k smrti. Před obhájci i Heliodorem Píkou nezbývá než smeknout. Váhala brzy po procesu opustil advokacii, reálně už nešlo klienty obhajovat, později byl donucen manuálně pracovat. V roce 1968 se značně zasadil o obnovení procesu, který skončil zproštěním viny. Píka měl možnost podepsat nepravdivé doznání, pokud by to udělal, tak by ho trest smrti minul, rozhodl se však neohnout hřbet, zvláště přetištěný dopis na rozloučenou je důkazem nesmírné statečnosti tohoto velkého vojáka. Některé protokoly jsou z hlediska čtivosti nudnější, ale knížka je perfektním dokladem vykonstruovaných procesů, celkově hodnotím 90 %.