Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2087/bmid_smrt-je-mym-remeslem-wyS-2087.jpg
5
3950
3950
Román Smrt je mým řemeslem je psychologickou studií "vzorného nacisty" Langa, inspirovanou skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. V horizontu let 1913 až 1945 zachycuje takřka deníkovou formou proměnu "obyčejného" člověka ve zvráceného jedince, zrůdu odpovědnou za vraždění v koncentračním táboře Osvětim. Krize poválečného Německa dvacátých let minulého století, růst nacismu a fašismu, mravní krach velké části národa - to vše vytváří horizont děsivého příběhu o ztrátě smyslu pro nejzákladnější lidské hodnoty. Cyničnost a nedostatek rozlišovacích schopností, které tento úpadek doprovázejí, nejlépe ilustruje scéna z knihy, kdy je Lang postaven ve Varšavě před soud. Na obvinění, že zabil tři a půl miliónu osob, požádá o slovo a odpoví, jako by nechápal pravý význam svých slov: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu."... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Naše vojskoOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelné. Vše bral opravdu jen jako splnění úkolu, vůbec se nepozastavil nad tím, zda je to dobré či špatné. Prostě "jen" plnil rozkaz, jak nejlépe dovedl.
***
"... Pochopte, myslil jsem na židy jen jako na jednotky, nikdy jako na lidské bytosti. Soustřeďoval jsem se na technickou stránku svého úkolu. "
***
Vlastně jako dobrý. Posledních sto stránek jsem hltala neuvěřitelným tempem. Oproti jiným knihám z prostředí koncentračních táborů mě hrozně zaujal pohled z druhé strany. Myslím tím organizační záležitosti, systém a technologie fungování a data o počtech obětí. Vlastně na to šli opravdu velice pečlivě a vědecky. První dvě třetiny knihy byly svým způsobem silné, ale na můj vkus hodně roztahané a málo poutavé. Psychologický posudek Rudolfa Langa by dost možná vydal na samostatnou knihu. Aniž bych chtěla tohoto člověka omlouvat, myslím, že k tomu, kým se stal, dost přispěla jeho výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal. Poslední věc, hodně se mi pletly jednotlivé hodnosti všech führerů, kterých je v knize jak naseto, protože se hezky po vojensku všechny postavy vzájemně titulují v každé větě.
"Mrtvoly zaberou spoustu místa."
"Totiž, zabíjet je hračka. Ale pohřbívání stojí spoustu času."
"Vězňové ze Sonderkommanda ve vysokých botách postřikovali hrozny mrtvol mohutnými proudy vody. Za mými zády zašeptal posměšně jeden důstojník z doprovodu: Nu, tak přece nakonec dostanou sprchu!"
"Zabil jste tři a půl milionu osob! Požádal jsem o slovo a řekl jsem: Promiňte, zabil jsem jen dva a půl milionu."
(SPOILER) Kniha je o tom, jak se z obyčejného kluka stává nacistická zrůda. Hlavní postava Rudolf Lang touží už jako nezletilý vstoupit do německé armády a sloužit říši. Důsledkem své oddanosti Německu a velkým organizačním schopnostem to dotáhne až na ředitele koncentračního tábora Osvětim, ze kterého se pod jeho vedením stává jakýsi dokonalý závod na zabíjení Židů. Lang se ke svému úkolu staví jako k poslání a k zabíjení lidí přistupuje s takovou horlivostí a cynismem, jako by likvidoval obtěžující hmyz. To vše je doprovázeno realistickými popisy. Vzhledem k nyní vzrůstajícím antisemitským náladám doufejme, že se historie v tomto nebude opakovat.
Po dlouhé době jsem přečetl perfektně napsanou knihu. Takovou bezcitnost jsem opravdu nečekal. Zpočátku jsem měl divný dojem, co to vlastně čtu. Dětství mě moc neoslovilo, ale jakmile se R. L. dostal k dragounům, tak už to mělo určitý spád. Následující historické události jsem hltal jednu za druhou. Opravdu výborná sonda do života v Německu v první polovině 20. století.
U této knihy mi bylo fyzicky špatně z toho, jak někdo může být tak bezcitný a brát masové vraždění za pouhý job. :(((
Přečetla jsem na dva zátahy. Ale musela jsem si udělat mezi nimi několikadenní pauzu, protože to na mě bylo až moc.
Nevím proč se tato kniha vůbec nezmiňuje v osnovách pro střední školy. Do povinné četby bych jí jednoznačně zařadila. Je mi jasné, že spousta informací je zkreslených, aby to byla beletrie a ne žádný životopis. Ale i tak mě z ní mrazí. Četla jsem na doporučení a v podstatě hned jsem jí sehnala levně na bazaru. Už chápu proč. Slabší povahy takový kousek ve své knihovně nesnesou mít.
Výborně podaný příběh o tom, jak se poslušný syn změní v jednoho z největších vrahů historie. Přitom vlastně není agresivní a nenávistný, kdyby se potkal s jinými dějinnými okolnostmi, byl by z něj pravděpodobně jen neškodný podivín, kterých je celkem dost. Nejde o žádnou omluvu, jen možná kniha umožňuje pochopit, proč je něco takového možné. Je psaná trochu strohým stylem, který s obsahem přesně koresponduje. Hodně staví na přímé řeči, která je nosná a děj posouvá vpřed. Své místo mezi nejlepšími díly 20. století si rozhodně zasluhuje.
Merle představuje ústy fiktivní postavy Rudolfa Langa jedno z nejhrůznějších období v dějinách lidstva a jednoho z největších válečných zločinců Rudolfa Hösse. Naprosto věcný a přitom slohově naprosto dokonalý styl vyprávění věrohodně vystihl Langovu/Hössovu osobnost, velmi silně ovlivněnou výchovou, založenou na bezvyhradné poslušnosti. Nejděsivejší tak pro mě byly nejen dvě poslední kapitoly o budování a vedení koncentračniho tábora a z poválečného soudu, ale i úvodní kapitola z Rudolfova dětství, která dalši vývoj jeho osobnosti předurčila. A pravě vzhledem k jeho dětství s absencí lásky mi přišel málo uvěřitelný Langův téměř idylický vztah k jeho ženě a dětem a pochybuji, že to tak Höss opravdu měl. Každopádně jde o skvělé čtení, které mi navíc bylo místy povědomé. A, přestože Emanuel byl nesrovnatelně větší sympaťák než Rudolf a Malevil nesrovnatelně lepší místo k životu než Osvětim, při čtení jsem díky nezaměnitelnému Merleho stylu vyprávění jistou paralelu vnímala.
Nebylo by špatné, kdyby to byla povinná četba. Varování před tím, kam vede slepá poslušnost převlečená za povinnost. Dobrovolné vzdaní se svědomí, které bere hrdina jako výhodu, ne-li vysvobození. A pak už jen jede jako stroj na rozkazy. Jediné emoce jsou strach z toho, že nesplní očekávání a bude potrestán. A čím vyššího postavení dosáhne, tím víc se o ně bojí.
Mám hrůzu z toho, kolik lidí dnes volá po silné politické osobnosti a mají na mysli něco jako "vůdce". A čím víc vystupováním vůdce připomíná, tím je jim sympatičtější.
Jako bych četl o dětství některého ze známých sériových vrahů. A není divu, že ve válečné době se právě tito lidé stávají těmi nejlepšími následovníky a vykonavateli trestů... Výborná sonda do psycholigie pachatelé v jakékoliv době.
Audiokniha s vynikajícím přednesem pana Norberta Lichého. Ze začátku pozvolný děj, pak začalo jít do tuhého a ke konci je knížka spíš pro otrlé povahy, nebo milovníky tematiky druhé světové jako jsem já.
Kniha se mi četla poměrně dobře, jen je opravdu smutná že ten člověk si to moc neuvědomoval a šlo mu jen o splnění rozkazů. Je to kniha pro silnější povahy, doporučuji si jí přečíst.
Velice zvláštní kniha, ze které mám zvláštní pocit. Názorně vidíme jak se z ušláplého, tichého, citové chladného chlapce stává zrůda. Dalo by se to přirovnat k panu Kopfrkinglovi z románu Spalovač mrtvol. Dle mého musel Rudolf trpět autismem a méněcenností, nemajíc vlastní schopnost volby. Strašné je, že svými nápady a "inovacemi" poslal na smrt daleko víc lidí. Největším plusem této knihy beru to, že jsme měli možnost nahlédnout na téma koncentračních táborů též ze strany druhé, té co o osudech rozhodovala. Děsivé, ale plný počet.
Hrozné, a přitom v něčem pochopitelné. Dítě, které žije v citovém chladu, se těžko naučí soucitu. Psané stroze, bez emocí, v jednoduchých větách.
Velmi zvláštní příběh, který je těžké hodnotit. Rudolf Hess byl podle mě totální sociopat, člověk bez citu, který plnil rozkazy.
"Vybrali si mě pro mé perfektní organizační schopnosti, disciplínu, poslušnost a bezpodmínečné plnění rozkazů..."
Seznamte se s vynálezcem, strůjcem a vylepšovatelem zrůdné vyhlazovací mašinérie osvětimských koncentračních táborů. Kniha je detailním, neuvěřitelně intimním portrétem člověka, pro kterého byla služba nacistickému režimu náboženstvím, a který o vězních jdoucí na smrt mluvil jako o "jednotkách".
Je přijatelné omlouvat zločiny slepou poslušností? Kde se rodí v duši takové zlo a lhostejnost? Jakým směrem by se ubíral Hössův život, kdyby ho v dětství nepoznamenal svou výchovou fanatický otec? Nestal by se z něj naopak hrdina, pokud by mu nadřízení dovolili odjet na frontu? Byl by z něj spokojený sedlák, kdyby se k moci nedostal Hitler? Kdo ví. Věcná otázka - jak moc naši povahu, charakter a činy ovlivňuje prostředí a životní zkušenosti, a jak moc jde o vrozenou dispozici.
V každém případě Höss svých činů nikdy nelitoval. Téměř lhostejně vypověděl o každém detailu své krvavé "práce". Když se ho zeptali, co při tom cítil, řekl, že to vlastně byla nuda. Neobhajoval se - vždyť jen plnil rozkazy...
Zrovna dnes, jsem knihu dočetl a musím říct, že to bylo opravdu zajímavé přečíst si knihu o koncentračním táboře z pohledu viníka a ne oběti, Höss neměl lehké dětství byl psychicky trýzněn svým otcem a v matce nenašel zastání a jediný, ke komu vzhlížel byl jeho strýc, který byl voják a z počátku knihy mi ho bylo i líto, ale jak se postupně v knize jeho povaha mění a stává se z něho jedinec, který jenom poslouchá rozkazy a podle mě si aji uvědomoval, že věci, které dělá nejsou všechny správné tak rozkaz je víc než vlastní názor a pocity a zde přemýšlí o tom, že lidé jsou pouze jednotky a ho zajímá jen, jak splnit svou normu a popřípadě vylepšit řešení této otázky, až mě z toho mrazilo a ještě se obhajuje, že jen plnil rozkazy a nic není jeho vina. Autor skvěle popsal jeho osobnost. A já se jen bojím, že podobní lidé chodí mezi námi a vše se může znova opakovat.
Jedna z knih popisující hrůzy holokaustu ne ze strany obětí, ale ze strany jejich vrahů, v tomto případě Rudolfa Hösse. Těžké čtení, které se vryje pod kůži. Dětství s despotickým otcem a ustrašenou matkou, armáda, bída, hlad, fanatismus, všudypřítomný antisemitismus. Kde se v člověku bere zlo? Jak se stává zrůdou, která se neštítí vůbec ničeho? Rodí se s tím už člověk? Nebo by takto dopadl kdokoliv, kdo by byl vychováván ve stejném prostředí?
Za mě je to dobrý. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tyhle zvrhlosti se bohužel opravdu staly, jedná se o Merlův klenot. Jde o o to, že dokázal svůj styl psaní upravit tak, aby odpovídal strohosti Langova myšlení. Pro mě to má tu nadstavbu, že si uvědomuju, že lidé jako Lang mezi námi normálně žijí i dnes. Kdyby nebylo nacismu v Německu, tak by Lang mohl bývat zaměstnancem roku až do smrti. A stačilo, aby se začalo bubnovat na bubínky v hnědých košilích a bylo zle.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Takový deníček ze života obyčejného slušného člověka, který se vyznačoval tím, že je extrémně pracovitý, zvyklý bez připomínek poslouchat a plnit příkazy a jde mu hlavně o skvěle odvedenou práci bez ohledu na to, jaká práce to je. Za běžných okolností je to mix vlastností skvělého pracovníka. Bohužel, v době holocaustu je to také ideální mix vlastností pro šíleného masového vraha...
Zajímavý vhled do života Němců před, během a po první světové válce. Poté následuje "hrdinův" vstup do nacistické strany a začne jeho pomalý vzestup na žebříčku funkcí a také zrůdnosti celého řežimu. U popisů plynování, pálení a dalších způsobů likvidace židovských žen a dětí jsem se jen utvrdil v tom, že jediný dobrý nácek je mrtvý nácek.