Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2087/bmid_smrt-je-mym-remeslem-wyS-2087.jpg
5
3957
3957
Román Smrt je mým řemeslem je psychologickou studií "vzorného nacisty" Langa, inspirovanou skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. V horizontu let 1913 až 1945 zachycuje takřka deníkovou formou proměnu "obyčejného" člověka ve zvráceného jedince, zrůdu odpovědnou za vraždění v koncentračním táboře Osvětim. Krize poválečného Německa dvacátých let minulého století, růst nacismu a fašismu, mravní krach velké části národa - to vše vytváří horizont děsivého příběhu o ztrátě smyslu pro nejzákladnější lidské hodnoty. Cyničnost a nedostatek rozlišovacích schopností, které tento úpadek doprovázejí, nejlépe ilustruje scéna z knihy, kdy je Lang postaven ve Varšavě před soud. Na obvinění, že zabil tři a půl miliónu osob, požádá o slovo a odpoví, jako by nechápal pravý význam svých slov: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu."... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Naše vojskoOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Je to opravdu zajímavá kniha.
Někdy jsem měl pocit, že s Langem opravdu soucítím, a v jednotlivých pasážích ho i chápu.
Jakmile to ale beru z celkového hlediska, je mi z toho špatně (v některých pasážích knihy doslova).
Doposud jsem si nebyl schopný představit utrpení vězňů, a zvěrstva páchaná v táborech, protože nikde se pořádně nemluví o detailech.
Tato kniha mi ale slušně otevřela oči, a pomohla mi zas o něco víc pochopit významy a fungování táborů, a jejich "zaměstnanců".
Dal bych 5★ za formát knihy, ale vzhledem k obsahu ji nechci řadit mezi vele díla.
Prokurátor: Zabil jste tři a půl miliónu lidí!
Lang: Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu.
Tahle kniha má takovou spoustu komentářů, že ať už o ní napíšu cokoli, pořád se budu jen opakovat. Asi se můžeme přít, zda je román v popisech příliš drsný, anebo naopak příliš mírný, zda charakter hlavního hrdiny byl nebo nebyl vykreslen moc zjednodušeně, případně zda tato postava vzbuzuje spíš zášť, odpor nebo lítost (v mém případě se tyto pocity mísily ve zhruba vyrovnaném poměru). Pro mě osobně je nejpodstatnější to, že jsem se po dočtení této knihy cítil tak trochu špinavý, jako by v mém nitru zanechala šlem. A nevím, jestli někdy půjde úplně smýt. Literatura ve mně vyvolává všechny možné reakce, ale jen málokterou knihu jsem na konci odkládal s tak nepříjemným pocitem jako tuhle...
P.S. Dost mi nesedl překlad. Ne, neumím francouzsky, takže nemůžu na nic konkrétního ukázat prstem, ale český text jednoduše nepůsobí dobře - hemží se opakujícími se slovy, nevhodně zvolenými výrazy, divně šroubovanými souvětími... Zkrátka, stylistika pořádně kulhá, a pochybuji, že by za to mohl originál. A to nemluvím o překlepech, jejichž množství bije do očí. Ani tohle všechno sice nedokáže pokazit dojem z knihy, ale přece jen bych asi doporučil sáhnout po nějakém jiném vydání...
Strhující, velmi syrové čtení, ze kterého běhá mráz po zádech. Číst a vnímat mistrně popsanou zvrácenou logiku z opačného pohledu než je zvykem, pronikat do bezcitného chladného myšlení hlavního protagonisty... Je to silné čtení, které jsem si musela dávkovat a dlouho poté mi téma stále leželo v hlavně. Každopádně stojí za přečtení.
Po přečtení knih o holocaustu jakoby pohled z "druhé strany", kde se hledá technické řešení problému. Hrůzná představa, ale bez tohoto pohledu je asi těžko k pochopení proč a jak k tomu všemu došlo. Kniha se četla až příliš lehce a je-li z 80% faktografickou, pak díky za těch 20 %, která umožňují její přečtení ostatním, kteří by si vzpomínky velitele KT nikdy nepřečetli (patřím mezi ně).
Dřív, než jsem knihu přečetl, přečetl jsem si Hößovy autobiografické zápisky "Velitelem v Osvětimi". Musím říct, že kniha mě naštvala několika pasážemi, které vynechává, ale v jeho zápiscích - tj. životopise - se objevily (např. Höß sloužil v KT Sachsenhausen, ale v knize "Smrt.atd.." to není). Naopak musím ale uznat chytlavost tohoto příběhu, ale kniha obsahuje tak 80% z jeho zápisků. Těch 20% se mi tam nějak ztratilo. Na poutavosti knihy to ale neubralo...
Knihy s vojenskou tematikou nejsou moc pro mě (s čestnou výjimkou Remarqua), četla jsem ji kvůli psychologické proměně, kterou ušel týraný kluk k "největšímu vrahovi v moderních dějinách". Pokud je to opravdu psáno podle příběhu skutečného člověka, pak se sešly opravdu "mimořádné" okolnosti, které vedly k výsledku, který všichni známe. Přemýšlím, kdyby jeho otec nebyl magor, jestli by všechno nedopadlo jinak... Každopádně bylo zajímavé přečíst si k tomuto tématu něco z pohledu druhé strany, zatím jsem vždycky padla jen na příběhy vyprávěné z pohledu obětí (Remarque - Jiskra života, Picoult - Vypravěčka).
Je to skvělá kniha se strašným příběhem. Četla jsem ji několikrát. K tématu nacismu, druhé světové války nebo koncentračních táborů jsem toho přečetla a viděla víc než dost, ale nikdy mě nepřestane udivovat zrůdnost a rozsah všeho zlého.
Musím říct, že knih si skutečně vážim a nikdy bych je záměrně nepoškodila, když jsem se však dostala na konec knihy Smrt je mým řemeslem, chtěla jsem rozdělat oheň, knihu do něj hodit a dívat se, jak hoří. Neudělala jsem to, ale musím říct, že jsem o tom skutečně uvažovala. Nicméně kniha je dobře napsaná a hezky se čte. Je velice zajímavé sledovat myšlenky a pochody té druhé strany, která většinou nebývá tou hlavní. Opravdu úžasná kniha, ale velice zvláštně se čte. Nejhorši pro mě asi byla tato část: "Zabil jste tři a půl milionu lidi!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl milionu."
Zpočátku jsem s ním i nějak cítila.Přece jen ta výchova bez jakéhokoliv citu a vymývání mozku...Jakmile se ale kniha překulila přes polovinu,začínala jsem být nesvá,je psaná velmi syrově,věcně. Několikrát jsem ji musela odložit a myslela jsem,že to snad ani nedočtu. Měla jsem husí kůži, zvedal se mi žaludek,nedokázala jsem pak spát. Nedokážu pochopit,jak někdo může být schopný takových zvěrstev...Hluboce mě zasáhla a děkuju,že jsem se narodila v dnešní době a nemusela tohle zažít.
Na pozadí osudů fanatického Langa & Hösse ubíhá tehdejší válečné období a vznik holocaustu. Krutost, strach, hrdinství i zbabělost jsou pak atributy postav této knihy. Merle píše bravurně, dobře, je to samá přímá řeč, dialog, monolog, čili rychlý posun vpřed, ovšem žádné příjemné čtení to není, román je předvídatelně smutný i deprimující, na druhou stranu je ale dobře, že kniha vznikla, zapomínat by se nemělo...
Netvora Rudolfa L. podla predslovu vraj stvorilo "militaristicke prostredie hitlerovskeho Nemecka", no moj doejm bol skor taky, ze Rudolf bol pošuk uz od detstva a jeho pošahany otec na tom mal urcite vacsiu zasluhu, nez nacisticka ideologia. Paradoxne sa mi zdalo jeho spravanie, v dobe ked bol dostojnikom SS ovela rozvaznejsie (rsp. menej psychopaticke) nez po cely zvysok deja.
Co sa knihy ako takej tyka, uvodne kapitoly/roky ma prilis nezaujali, cim bol vsak hlavny "hrdina" starsi, stavala sa kniha zaujimavejsou a od doby kedy sa stal dostojnikom SS som stranky hltal. Psledna cast knihy sa mi vsak zdala odflaknuta, kym v (pre mna) menej zaujimavych etapach Langovho zivota sa autor rozpisoval, tak od doby ked bola "Zvlastna Operacia" vlastne len zahajena preskakuje hned k poslednym mesiacom existencie nacistickeho Nemecka. Obrat vo vojne, rozvrat Tretej Rise, s nim spojeny zanik taborov, nasledne zajatie a sudny proces zhrnul na par stranach. Skoda, no aj napriek tomu to bolo dost dobre citanie.
Nechcete takovou práci! Na druhou stranu se potřebujete uživit. Jste člověk, který poslouchá a jeho život je na plnění příkazů založen. Nesmí vám vadit puch rozkládajícího se lidského masa ani fakt, že jste vlastně sám vrahem. Je to práce! Při čtení knihy jistě pochopíte část hlavního hrdiny a budete vděční za to, že jste tohle nemuseli podstoupit. Protože ruku na srdce, zachovali byste se jinak?
Kategorie klasické četby je pro mnoho z nás strašidelné odvětví. Někdy jde o složitost někdy o strach z toho, že to prostě bude nuda. Přesto jsem se na opakované doporučení dostal k této knize s mírnou skepsí a nehodlal jsem si nic zjišťovat. Očekával jsem prostě další příběh o utrpení a zrůdnostech, které se v minulosti stali. Jak já se mýlil...
Jednoduše řečeno. Tohle není obyčejná kniha. Nepodobá se to ani žádnému filmu na který bych si vzpomněl. Jde o jiný pohled a odvážnou myšlenku, s kterou autor přišel na téma utrpení za druhé světové války. Převážně se pojednává o otázce, kdo je vlastně oběť? Říkal jsem si, že mi nikdy v životě nebude sympatický Hösse a už vůbec nikdy bych ho nepochopil. Jak by ho mohlo něco omlouvat? Odpovědi na tyto otázky nejsou zdaleka tak jednoduché. Naprosto vše má dvě strany a čtenář se vžívá do utrpení ne jen židů, ale i zastáncům nacismu. Při čtení začnete pozvolna chápat, proč to udělal. Nejde o cítění sympatii nebo předhození jasné omluvy pro tyto činy. Jde o to, že lidský duch se dá snadno zlomit. Pokud je zlomen už v dětství, tak se spravuje velmi těžko. Lang prostě plnil rozkazy, protože to pro něj znamenalo řád a jistotu.
V knize nenajdete žádné pasáže, které by se dali popsat jako klasické citové vydíračky. Naopak. Vše je tak bezcitně podáno, že právě to vám přijde nejvíc šokující. Sami se totiž přistihnete, jak vás nešokuje to celé utrpení a to vás právě nakonec šokuje. Tohle mě nejvíc překvapilo. Byl jsem šokován tím, jak nejsem šokován. Šokující, že?
Kniha se strašně těžce popisuje. Má v sobě mnoho úvah, které nejsou jasně patrné. Musíte se nad ní zamyslet a brát ji tak, jaká je. Z pohledu druhé strany.
Tohle vše je psáno ich formou, která jako jediná tuto situace zvládá. Autorův um a cit pro stvoření něčeho takového mě nadmíru překvapil. Několik dní budu ještě o knize přemýšlet. Jedno je však jasné. Válka nikdy nemá žádného vítěze. Všichni jsme poražení.
Kniha je desiva sama o sobe a svem pribehu, ktery vypravi. Nektere pasaze zivota 'kata' jsou zbytecne rozcourane, ale zaver vas bude desit a budete mit nutkani zjistit si o tomto netvorovi na Googlu vice nez je v knize. Ja osobne ho mela v hlave par dni s jednou otazkou-jak tomu mohl skutecne verit?!
Jako dítě by ho člověk litoval,snad i chápal.Výchova bez trochu citu v kombinaci s vymýváním mozku.Od roku 1942,to už bylo čtení s hubou dokořán.Hrůza,hnus,děs!Tohle vidět na vlastní oči,mám noční můry do konce života.
Silná kniha. Hodně silná, Z některých pasáží mi bylo zle. O to víc, jak neosobně a věcně byly napsané. Člověka to přivádí na myšlenku, kde jsou vlastně kořeny zla... Znepokojivá četba!
Přemýšlím teď o tom, do jaké míry je možné takové lidi litovat. Lidi, kteří byli vychováni k tomu plnit rozkazy za každou cenu, protože jedině ten, kdo jim tyto rozkazy dal, je zodpovědný za jejich realizaci. I tak se dá vysvětlit to, proč jsou někteří lidé zrůdy nevážící si toho nejcennějšího, co každý z nás má - života.
Silný příběh o slabém člověku. Pro mě ale velké zklamání. Merle je můj oblíbenec, ale tato kniha moje oblíbená nebude. Nemůžu si pomoci, ale pro mě bylo čtení do určité míry utrpení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha ve mě vyvolávala silné emoce. Člověk, který dokázal řešit otázku efektivity likvidace lidí jako početní úlohu, si opovržení jedině zaslouží. Neuvěřitelná chladnokrevnost a vojenský dril a posedlost řádem dobře vystihuje prostředí doby. Myslím, že takové knihy by neměly zapadnout do temných zákoutí knihoven. Na to co se dělo, se nesmí zapomenout. Stejně zřejmě nepochopíme tu chorobomyslnost, s jakou mohli jednat a uvažovat...