Smrt na kůru
Dalibor Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487758/bmid_smrt-na-kuru-LLu-487758.jpeg
5
130
130
Likvidace R. Heydricha bývá považována za jeden z nejodvážnějších činů nejen v kontextu československého odboje, ale celé druhé světové války. Román ukazuje přípravu k likvidaci nacistického smrtihlava, peklo, které se rozpoutalo po jejím provedení, nebo apokalyptickou závěrečnou bitvu v kostele v pražské Resslově ulici. Současně však nezapomíná na klaustrofobickou atmosféru vyvolanou německými represemi a na nezměrné hrdinství všech těch, kteří parašutistům pomáhali a ve své většině za to zaplatili vlastními životy i životy svých rodin. Ústřední postavou je nadporučík Adolf Opálka, odvážný chlap, velitel československých parašutistů, který dosud stál ve stínu hrdinů Kubiše s Gabčíkem či zrádce Karla Čurdy.... celý text
Přidat komentář
Tak to bylo super čtivé. Přečteno za pár dnů a stálo to za to. Miluju, když dočtu knížku, zaklapnu ji a musím si o ní ještě nějaký čas přemýšlet, protože pocity a dojmy stále rezonují.
Celkem nedávno jsem četla i Dva proti říši, z čehož jsem byla také nadšená. Trochu jsem se bála, že teď budu číst to samé v bledě modrém. Na jednu stranu tomu tak možná je, ale tady se mi moc líbilo, že příbeh byl zaměřen hodně nejen na členy skupiny Anthropoid, ale i na velitele výsadků na území Protektorátu Adolfa Opálku, který mi v knížce velmi přirostl k srdci. Je to přesně tak, jak autor píše úplně na začátku knihy. Často opomíjený, přesto velice důležitý zástupce odboje.
Zároveň jsem se zde dočetla i spoustu nových jmen a informací - hlavně tedy ve spojitosti s Opálkou. Jména Boženy Kropáčové (a příběh darovaného svetru po jejím manželovi), Terezie Kasperové nebo Rudolfy Heinové jsem nikdy předtím neslyšela, tak jsem se hned po dočtení pustila do dohledávání informací. Všechny tři ženy, díky statečnosti ostatních členů odboje, kteří buďto nepromluvili nebo raději rozkousli své ampulky, opravdu přežily a my si tak můžeme skládat dohromady další střípky vzpomínek na tyto důležité momenty české historie.
⭐️"Věnováno Adolfu Opálkovi, skromnému muži, který zůstává ve stínu hrdinů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, a také ve stínu zrádce Karla Čurdy."
Národ zbabělců? Není to spíše přesně naopak? Historie mluví jasně a jednoznačně mluví i činy, obrovské množství letošních darů pro různé organizace jsou důkazem,že nám osudy lidí ani zemí nejsou lhostejné.Možná jen máme strach.Strach být hrdí sami na sebe.
Románový pohled na historické okamžiky, které napomohly k tomu, že po válce mohla být obnovena Československá republika. Autor se věrohodně zabývá možnými myšlenkami výsadkářů - co si mohli myslet v osudových chvílích. Před přečtením doporučuji se podrobně seznámit s historií atentátu z nějaké dobré literatury faktu.
Román M + B + M se mi líbil o trochu více, ale i román Smrt na kůru je povedeným beletristickým dílem o velmi významných událostech našeho protinacistického odboje. První polovina byla o poznání lepší, od provedení atentátu se děj podle mě moc vlekl. Autor podle mě dobře zpracoval vnitřní myšlenkové pochody Opálky a Čurdy, které postavil do logického protikladu.
Vynikající. Čtení o skutečných chlapech. Ráda jsem si doplnila informace, Gabčíka s Kubišem člověk minout nemohl, ale jména jako Bublík či Hrubý, případně Zelenka, Aťa Moravec či Gerik (z druhé strany) by neměla být zapomenuta.
Místy mi připadal román příliš rozvláčný ,ale na druhé straně jsem si s úzkosti prožívala jen část toho,co museli prožít lidé té doby.
Po přečtení knihy jsem ještě více naplněna obdivem k hrdinům knihy a spolu s autorem „zůstávám zaraženě sedět a nevěřím tomu, jakého hrdinství byli naši předkové schopni a jakou oběť ochotni podstoupit“. A netýká se to jen vojáků, ale husté sítě těch, kdo jim pomáhali – poskytovali ubytování, sháněli oblečení a jídlo v náročné situaci přídělového systému. Ale myslím, že zůstat sedět je málo. Jejich příběh nás vyzývá k tomu v něčem je následovat. Nejsme sice vojáci a nespácháme atentát na říšského protektora, ale ve svých denních rozhodnutích se můžeme zachovat statečně a čestně a v mnohém taky můžeme „bojovat za republiku“. Naše republika to potřebuje – a nejen od vojáků, ale i od „prostých“ občanů.
"Opálka cítil tupý tlak v žaludku a ve střevech. Strach. Co jiného by to mohlo být? Strach. Strach z konce. Strach ze smrti. Adolf Opálka si o sobě vždycky myslel, že je optimista.
Tady nic optimistického neviděl.
Přesto… přesto necítil smutek ani lítost. Nevrátil by jedinou vteřinu z cesty, která mířila, jak nyní viděl, rovnou na kůr kostela v Resslově ulici. Nevrátil by nic. Žádné rozhodnutí by neučinil jinak. Nikdy by nezůstal doma v Řešicích za pecí, nikdy by neodmítl odejít a bojovat za okupovanou, rozdělenou vlast.
Bojuješ a umřeš tady za republiku.
Jenže co je ta republika?
Vystřelil dvě rány proti frickovi, který až příliš vystrkoval hlavu. Trefil? Těžko říci. Nebude se přece nahýbat z kůru, aby se přesvědčil, jakou má mušku. A žádný rozhodčí, který by hlásil zásahy, tady také nebyl.
Pro republiku.
Za svobodu.
Samé nehmatatelné věci. Samé věci, které si člověk dokáže představit jen velmi těžko, ale snadno pro ně zemře.
Opálka přebil pistoli.
Pár nábojů."
Moc povedené. Jak zde bylo již napsáno, přesto, že čtenář ví, jak vše dopadne, kniha je napsána tak poutavě, že je čtenář stále nucen číst dál. Při strhujícím závěru v kostele se dostavilo i nezbytné mrazení v zádech a slzy v očích (což je sice hlavně zásluha samotných hrdinů, ale autor se na tom notnou měrou podílel také)
letošek má čtecí. Knížek už jsem od ledna několik přečetl a kromě novýho Šlika mě žádná knížka tak moc neodbourala jako Smrt na kůru od Dalibora Váchy. Že to bude dobrý jsem tušil, protože loňský Tři králové byli fantastický, ale tohle mě odzbrojilo. Knížky z druhý světový moc nečtu, narozdíl od filmů, mě to tolik nebere, ale Vácha je určitě autor, který když z tohohle období něco napíše, tak si to přečtu. Takže loni to byli Tři králové, letos Gabčík s Kubišem, což je pro nás Čechy vlastně takový superhrdinský mýtus, něco jako Superman, Captain America. Důkaz toho, že nehážeme flintu do žita a nejdeme na pivo, když je nejhůř. Což je věc, která by se v současný době měla připomínat, my to frajerství a kopání lumpů do zadnic v genech máme, což Vácha dodává v doslovu... ale Gabčík s Kubišem dorazí až později... Vácha na vyprávění tohohle příběhu jde trošku jinak. Vypráví ho z pohledu velitele Opálky, který působí jako tmel pro parašutysty a... Karla Čurdy, protože každý příběh potřebuje svýho zlosyna... jehož dobré úmysly mu vydláždily cestu do pekla a na černou listinu historie. Když Vácha rozestaví šachovnici, popíše emoce obou protagonistů, ukáže, že v Protektorátu jsou nejen podržtašky Němců, ale i hodní lidi, kteří dokážou táhnout za jeden provaz a bojovat za dobrou věc. A pak se jde na věc. Atentát je popsanej úžasně, stejně jako finále v kostele, kterýmu předchází strach, váhání nad tím co udělat.. Je tu všechno co má velký příběh mít - přátelství, zradu, emoce, atmosféru. Tohle je jedna z těch knih, co by se měla v současné době číst, aby lidi věděli, jaký to tenkrát bylo a aby v tom našli inspiraci pro to, aby táhli za jeden provaz a bojovali za správnou věc.
Letos uběhlo 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Média plnili svou funkci a všude, ale fakt všude bylo alespoň nějaké zrníčko informací o atentátu. Nevím jak na to reagoval člověk, kterému tyto události nic neříkají, já osobně jásal. Kromě sledování všeho co o téhle události dávali v televizi, jsem měl možnost navštívit v Rakousku koncentrační tábor Mauthausen, který je spjat s oběťmi heydrichiády víc než jiné koncentráky.
Kniha se věnovala zejména opomíjenému padákovému agentovi Adolfu Opálkovi a výsadku OUT DISTANCE. Rozhodně mi kniha prinesla další informace o pozadí událostí, o dalších členech i jiných vysadků bojujících pak v kostele na Resslově ulici v Praze.
Velkým přínosem bylo rozpitvávání myšlenkových pochodů zrádce Karla Čurdy.
Ve spojení dalších knih o tématu, například Dva proti říši, Máma milovala Gabčíka jsem maximálně spokojený.
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem během dvou dní. Podobně jako v komentářích přede mnou i já oceňuji historickou věrnost, ale čím mě román hlavně dostal, je způsob, jakým popisuje jednotlivé postavy. Většina beletrie na téma atentátu vykresluje "padákové agenty" jako partu Mirků Dušínů - vyrovnaní, odhodlaní, nehledí na nebezpečí, které hrozí jim nebo jejich podporovatelům a ještě jsou u toho neochvějně disciplinovaní, přátelští a sypou z rukávu různé vtípky. Takhle si přece hrdiny představujeme, ale tady se nám nabízí pohled na jejich jinou tvář - možná temnější možná prostě jen lidštější a podobnější běžným smrtelníkům. I oni se bojí, užírá je nejistota a pochybnosti a ubíjí pasivita a ustrašenost protektorátu, na kterou je nikdo v Anglii nepřipravil a ani připravit nemohl. Sami jsou na pokraji nervového zhroucení po zničení Lidic, seznamech popravených, do toho ponorková nemoc, tma, zima, hlad a přesto všechno v sobě najdou sílu a odhodlání se frickům nevydat snadno. Tohle prostě musí chytit za srdce každého!
Knihu jsem dočetla včera, ale komentář píšu symbolicky až dnes 18. června. Autorovi se podařilo věrohodně popsat scény ze života výsadkářů skupiny OUT DISTANCE od jejich seskoku do protektorátu až po osudný 18.červen 1942. Čurda je líčen jako labilní člověk, který se pod vlivem stresu chová jako blázen, velitel Opálka, zvaný Opa, se snaží být vojákem za všech okolností a vyžaduje to i po svých podřízených. Nepopsatelná je odvaha žen, které parašutisty u sebe ubytovaly, a ohrozily tím své děti. Nevím, jestli se muži v kryptě opravdu bavili o tom, zda se o nich bude jednou učit ve školách a psát knihy, ale můžu prohlásit, že tato kniha by jim jistě udělala radost.
Ačkoli čtenář ví, jak to dopadne, hltá každou stránku až k nevyhnutelnému konci. Příběh o odvaze, a to nejen samotných atentátníků, ale i těch opomíjených “obyčejných” lidí, kteří jim pomáhali i za cenu ztráty vlastního života.
Pohled na atentát na Heydricha z trochu jiného úhlu velitele Opálky. Autor si dal pořádnou práci, aby odhalil všechny souvislosti a vztahy mezi parašutisty z Anglie. Samozřejmě je zde trochu fabulace, ale asi dost dobře podložené a pro čtenáře zajímavé a dobře přijatelné. Určitě bych byl rád, kdyby si tuto knihu přečetlo co nejvíc zejména mladých čtenářů.
Minimálně stejně dobré jako předchozí M+B+M, Dalibor Vácha umí psát příběh napínavě, akčně, aniž by sklouzával ke stereotypům nebo klišé. Pokud se o danou tématiku zajímáte a chcete si o této podstatné době našich dějin přečíst nejen literaturu faktu (resp. historie), tento zdramatizovaný příběh podle skutečných událostí můžu směle doporučit.
Letos si připomínáme 80. výročí hrdinství našich vojáků a členů odboje, načasování vydání knihy s touto tematikou snad ani nemohlo být lepší.
Oceňuji, že se autor zaměřil na od počátku smůlou provázený výsadek Out Distance v čele s npor. Adolfem Opálkou a že zároveň neopomněl věnovat dostatek prostoru ostatním parašutistům a hrdinům čs. odboje. Kniha se četla velice dobře, děj odsýpal svižně.
Mám však pár výhrad - plukovník in memoriam Adolf Opálka pocházel z obce Rešice, nikoliv z Řešic (ty snad ani neexistují), jak se opakovaně píše v knize, dále je zmíněna pro atentát vhodná libeňská zatáčka v ulici “V Hodkovičkách”, podruhé je uvedena již správně ulice “V Holešovičkách” (ul. Zenklova, tehdy Kirchmayer Str., chybí), dále sem tam přehozené jméno (Helenka za Hanku nebo Gabčík v kryptě, strachující se o nahoře bojující kamarády Opálku, Gabčíka a Bublíka). Popis samotného atentátu mě trochu zklamal. Jistě, nebyl ústředním bodem knihy, jako v Šulcově počinu Dva proti Říši, nicméně dnes jsou k dispozici informace z britských archivů, kde je popsáno plánování celé Operace Anthropoid a je zde mj. uvedeno, že muž s bombou je mužem č. 1, nikoliv zálohou pro případ selhání střelné zbraně, proto mě mrzelo, že se autor držel staré, v lecčem mylné verze. Odkazuji tímto na pana plk. PhDr. E. Stehlíka (např. Češi proti Hitlerovi). Vím, že se nejedná o kdovíjak zásadní chyby, které by významně snižovaly kvalitu díla, mě osobně však rušily.
Tak či tak, kniha je výborná a i přes výše zmíněné výhrady vřele doporučuji a nemohu ohodnotit jinak, než na 5*.
Autorovy další knížky
| 2021 |  M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek |
| 2016 |  Nikam |
| 2014 | Červenobílá |
| 2022 | Smrt na kůru |
| 2015 | Hranice |
Atmosférická, drsná a napínavá kniha nejen o odvaze atentátníků, ale i "obyčejných" občanů, zradě a nelehké době v protektorátu. Víte, jak to vše dopadne, ale i tak čtete a čtete a doufáte a nutíte se číst dál a zase doufáte. Skvělá kniha a jedna z top tohoto roku.