Smrt přichází do Pemberley
P. D. James (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183382/bmid_smrt-prichazi-do-pemberley-183382.jpg
3
97
97
Slavná anglická detektivkářka P.D. Jamesová tentokrát úplně jinak. Záhadnou smrt příbuzného budou řešit hlavní postavy z románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Přípravy na ples lady Anne vrcholí, hosté se sjíždějí a pan Darcy a jeho choť mají plné ruce práce s doladěním posledních detailů. Jejich plány ovšem naruší příjezd Elizabethiny sestry Lydie Wickhamové. Ta svým oznámením, že byl v lese zavražděn její manžel, spustí lavinu dalších událostí a komplikovaných vyšetřování.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , MottoOriginální název:
Death Comes to Pemberley, 2011
více info...
Přidat komentář
Jako nebylo to špatné. Takové oddechové čtení. Ale... Myslím že to říkám teprv po druhé... Film je o hodně lepší. A na rozdíl od knížky, se k němu i vrátím ;)
Paní P.D.J. v předmluvě předpokládala, že Jane Austenová by to určitě napsala lépe.
Měla pravdu. S Jane Austinovou to mělo společného pramálo.
Mno... jak už tu někdo psal přede mnou: snad by to ještě ušlo, KDYBY se jednalo o samostatný příběh z doby frantíkovsko-britského napoleonského haštěření, jenže vzhledem k tomu, že se P.D. Jamesová odhodlala kořit proslulé Jane tím, že jí vykrade nejslavnější knihu a navíc ještě dvě další, je to celé průšvih jako hrom. Ne v tom, že jde o detektivku... to je naopak myšlenka sympatická, jenomže jsem od prologu měla stejně trapný pocit, jaký pociťuji pokaždé když poslouchám Harryho Pottera - a to nekonečné omílání "co se dělo předtím, protože si to vy blbečci nepamatujete, nebo (hůř) jste to nečetli" by mě bez pořádné dávky sebekontroly stálo dobrou půlku zásob zubní skloviny.
Kromě toho se britská královna detektivek sice lísala k památce J. A. skoro na každé straně (což bylo únosné maximálně v předmluvě), na druhou stranu ale podsunula některým postavám pohnutky a charaktery až nesmyslně blbé. Nemluvím o F., u toho jsem ochotna uznat, že změna povahy byla poměrně dobře vysvětlena a hrála v tvorbě zápletky užitečnou roli, jenže třeba Charlotte? Závist? Pomsta? Nedůvěryhodné. A to bohužel nejsou jediné kiksy na oltář novosti díla.
Suma sumárum se mi zdá, že se prostě slavná detektivkářka rozhodla k odvážnému plánu, jenže asi byla v časovém presu či co... prostě knihu spíchla nesmírně ostudným způsobem a tak se bez pocitu znechucení dá číst vlastně jen pár pasáží a dialogů, jinak je to vykrádačka, vykrádačka, vykrádačka, nuda, nuda, šeď, šeď.
Ze srovnávací anatomie kniha versus film nakonec mnohem lépe vychází ten film, protože se předlohy naštěstí příliš nedrží, což je detektivní lince jen ku prospěchu a i když do role "krasavice" Lizzie najali pani středního věku která možná není úplně špatná herečka, ale ruku na srdce... do té by se Darcy nezamiloval ani kdyby vybíral po tmě a po hmatu, tanečky "pro neznalé" si tam alespoň většinou odpustili, stejně jako úmorné žvanění přežvýkávající zas a znova špatné svědomí Pýchy a předsudku, které by nesnesla stopáž žádného filmu, byť dvoudílného.
Nevím. Jako pokračování Jane Austen možná dobré. Detektivka ale nebyla přesně podle mého gusta. Malý románek, který se odkryl až na konci knihy v jedné kapitole. Žádné stupňování napínavosti, ani moment překvapení. Kniha mě úplně neuspokojila, ale to neznamená, že se ostatním nebude líbit.
Sáhla jsem jako vždy po mé oblíbené autorce detektivek, ale ouha, jaké bylo moje překvapení, spíše nemilé, že se jedná o původní dílo Jane Austinové a to rozhodně není můj šálek kávy. Ale co se dalo dělat, knihovna zavřená, takže jsem se tím nakonec prokousala. První půlka horší, pak se děj trochu rozběhl na úkor romantických výlevů. Nicméně mě to spíš zklamalo. Náhodou zrovna dávali i stejnojmenný film na ČT 2, který jsem shlédla ze zvědavosti, bohužel mě také příliš nezaujal...Tak snad příště sáhnu zase po klasické detektivce:)
Je nebezpečné dotýkat se hvězd. V tomto případě to platí dvojnásob. Miluji Jane Austen a přiživování na jejím věhlasu je zavrženíhodné, paní P.D.J.! Kdyby to byl samostatný příběh, tak bych možná hodnotila jinak. A následný film je ještě horší, nemluvě o ošklivé představitelce.
Nadšenci do knih Jane Austenové se budou při čtení spokojeně usmívat, byť knížka připomíná spíš slabší fan fiction. Autorka jako by nechtěla řešit samotnou zápletku, ale spíš si hrát s oblíbenými postavami. V Pýše a předsudku se hlavní postavy vyvíjely, což byla hlavní premisa knihy. A tady? Postavy jsou nalinkované od začátku do konce úplně stejně (tj. nudně a předvídatelně). Hlavní postavy příběhem proplouvají a nedělají nic. Přitom jak Elizabeth, tak Darcy mají na víc! Ani samotná zápletka se nevyvíjí. Ano, na začátku se stane vražda. A na konci se sama od sebe vyřeší. A uprostřed? Nic, co by stálo za zmínku.
Smrt přichází do Pemberley je čtivá knížka, ale jednou stačilo.
Zo začiatku sa to aj podobalo na knihy Jane Austenovej, ale bolo to podstatne realistickejšie, nie také uhladené ani vybrúsené, ako som zvyknutá pri obľúbenej spisovateľke z „viktoriánskej doby“ (pozdravujem sienu). Tiež sa to zo začiatku podobalo na detektívku, ale nakoniec sa z toho žiadna nevykľula, pretože vyšetrovanie ostrouhalo (krásny výraz!). Síce sa horlivo zisťovalo kde-čo, záhada sa prehlbovala a prehlbovala, ale nikam to neviedlo. Nakoniec to zachránil sám páchateľ svojím priznaním. Nudila som sa hrozne a koniec ako vystrihnutý z harlequínky ma dorazil. Zvedavá, či to bude lepšie, som si pozrela aj televízne spracovanie, a to dva razy. Prvý a posledný.
Kamenem úrazu u této knihy jsou očekávání. Kdo čeká detektivku, bude nejspíš zklamán. Kdo zase další Austenovou, tak pravděpodobně taky. Jedině ten, kdo knihu otevírá s touhou propadnout se zase jednou do světa Elizabeth Bennet a pana Darcyho, může být uspokojen. Prostředí, atmosféra, dobové zvyky - to všechno autorka zvládla vykreslit mistrně. Vypůjčené postavy nijak výrazně neproměnila, takže potud samé klady. Jenže rytmus vyprávění je děsivě unylý, dávkování informací je podivně rozhárané (něco se opakuje několikrát, jiné informace jsou zase zahozeny jen letmou zmínkou v rámci nešikovně dlouhého monologu)... Takže výsledné dojmy jsou rozporuplné. Mnohem lepší mi přišla televizní adaptace knihy, minisérie BBC. Scénáristé lépe zamíchali motivacemi postav a dávkováním informací. Také vztahy mezi postavami byly dramatičtěji podané.
Tahle knížka je víc než co jiného poctou velké autorky detektivek slavné Jane Austenové. Pokud ji takto vnímáme, je to kouzelná kniha. Nahlédneme do života Elisabeth a Darcyho, najdeme řadu narážek na další díla Austenové. Jamesová vystihla ducha jejích knížek, jejich něhu i laskavý nadhled, byť (a možná bohužel) ne jejich sarkasmus. Na druhou stranu už není psána jako kritika společenských poměrů na rozdíl od díla Austenové. Skutečná detektivní zápletka je jenom záminkou. Vražda, která se zde stane, ani není vyšetřována, a je objasněna vlastně náhodou. Jako drama to má sílu, ale jako detektivku to raději nehodnotím. Mě osobně ale tento návrat do světa slečen Bennetových, Emmy a Anny Elliotové velmi potěšil.
Rozhodně to nebyla špatná knížka. Líbilo se mi, že charaktery zůstaly vesměs věrné svým předlohám od Jane Austenové.
Tuhle knížku jsem četla už před nějakou dobou, koukám, že jsem ji neokomentovala. Pýchu a předsudek miluju :), takže jsem nemohla odolat. Nebylo to špatné, v podstatě ani nevím, nač bych si stěžovala. Ale víckrát to číst nebudu.
Bylo príma se vrátit k oblíbeným postavám od Jane A. Pro čtenářku detektivek slabší průměrné počtení, ale pro milovnici Pýchy a předsudku milé připomenutí a navázání na klasiku. Stylově i dějově.
I když jsem věděla o této knížce dle anotace co zhruba mohu očekávat, tedy že je jiná a vychází z jiného záměru, než ostatní knížky autorky, přesto mě trochu zklamala - stylem, rozvleklostí, očekávala bych větší spád
Jedna hvězdička za ten překvapivý zvrat, ale jinak to nebylo nic moc.
Zbytečně přeplácané - úvahami nad postavami, které se v této knize vůbec nevyskytují (např. Charlotta) a zdlouhavými rozpravami na to samé téma pořád dokola. Autorka se vůbec často vrací u úvahách jednotlivých postav k ději Pýchy s předsudku, což je podle mě naprosto zbytečné, tohle je přece jiná kniha, která má běžet dopředu a ne pořád dozadu...
Charaktery postav nejsou popsány tak jasně, jak bych čekala a hodně se opírají o předpoklad, že čtenář je obeznámen s předlouhou.
Epilog už byl na mě trochu moc a sebral jednu hvězdičku z původně zamýšleného hodnocení.
Netušila jsem, jak zajímavou detektivku nabídne další život mých oblíbených hrdinů... :-) Stylově to samozřejmě je znát, že je autorem někdo jiný, ale na druhou stranu je příběh zajímavý a závěr trochu překvapivý. Pěkně jsem si početla a knížku řadím k lepším "pokračovačkám" známých titulů.
Zdá se, že si P. D. Jamesová na stará kolena udělala radost spíše sobě, než čtenářům jejich detektivek. :-)
Klasiku Pýchu a předsudek jsem ještě nečetla (ano, stydím se), ale tahle detektivka mě přilákala kvůli postavám z tohoto románu, ani nevím v co jsem doufala, ale v tohle určitě ne.
První kapitola tak nějak shrne, co se dělo v klasice a pak jde na řadu P.D. James, která dle mého nedomyslela zápletku. Stále se opakující pasáže, jedna vražda ve které nebylo žádné vyšetřování až na šaškování před soudem, možná naivně jsem si myslela, že autorka zapojí do vyšetřování Elizabeth, která by dle mého názoru byla vynikající detektiv. Bylo to zbytečně zdlouhavé i přesto, že to nemá moc stránek, pořád jsem se musela ke čtení přemlouvat, což nikdy nebývá dobře.
Přesto, že jsem milovnicí detektivek, od P.D.James to byla má první kniha a obávám se, že se k ní už nevrátím...
Na knížku jsem se těšila, protože román Pýcha a předsudek miluji, a lákalo mě přečíst si něco dalšího z tohoto prostředí. Musím říct, že jsem byla zklamaná. Detektivky opravdu nejsou mým oblíbeným literárním žánrem a ani tahle nebyla výjimkou. Bohužel jsem byla zklamaná i z částí knihy, která popisovala děj z knížky Pýcha a předsudek. Nečetla jsem nic nového, opakovaly se tam stejné věty, které jsem už znala z románu Jane Austenové.
Autorovy další knížky
| 1986 |  Třikrát Adam Dalgliesh |
| 1991 |  Pachuť smrti |
| 1992 | Černá věž |
| 2013 | Smrt přichází do Pemberley |
| 2009 | Soukromá pacientka |
Mám ráda historické knihy. Pojetí této bylo na “detektivku “ poněkud vlažné. Nechybělo tajemno ani zápletka, ale mám raději důkladnější popisy emocí i charakteru postav.