Smrt si nevybírá - Dramatické záchranné akce v horách
Jaroslav Švorc
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178808/smrt-si-nevybira-dramaticke-zachranne-akce-v-horach-178808.jpg
5
16
16
Dramatické pravdivé příběhy, které se odehrály na svazích Vysokých Tater. Dlouholetý náčelník dobrovolného sboru Tatranské horské služby vzpomíná na nejnapínavější záchranné akce horské služby, které někdy skončily šťastně, mnohem více však měly tragickou dohru. Při čtení knihy si každý uvědomí, jak málo stačí k tomu, aby se poklidná tůra změnila v pravé peklo. Mrtvým na památku, živým pro výstrahu! Výstižná charakteristika knihy, která ve 40 skutečných příbězích upozorňuje na nebezpečí hor a poukazuje na příčiny většiny nehod. Autentické svědectví mužů, kteří dennodenně stojí před odvrácenou tváří hor a často s nasazením vlastního života zasahují tam, kde hory tvrdě trestají nerozvážnost či přecenění sil. Obrazová příloha obsahuje unikátní fotografie.... celý text
Přidat komentář
Kniha přečtená jedním dechem. Měl by si ji přečíst každý, kdo se do hor chystá. Jak už zde bylo psáno vrcholy tam budou i zítra, tak proč vyrážet dnes za hrozného počasí a riskovat.
Sama jsem v horách nejednou natrefila na nevybavené a neznalé turisty (Na hřebenovce v 1830 metrech v tričku, 3/4 legínách. Ten den na hřebenu hodně foukalo, silný nárazový vítr, pocitová teplota tak 5 °C a oni se divili, že je tam zima, když hlásili přece 20 stupňů! No jo, jenže těch 20 bylo v údolí v 900 m.)
Jako připomínka toho, že hory, a Tatry zvlášť, neradno podceňovat je to skvělé. Stačí mnohdy málo, a malér je na světě.
Stylem psaní mi to mnohdy ale úplně nesedělo a přišlo dost neučesané.
V každém případě ale díky všem chlapům v červených svetrech, za to co pro nás dělají a riskují.
Knihu jsem přečetl na jeden nádech. Autor letitý člen Horské služby v Tatrách popsal v knize 40 zásahů horské služby, u kterých i člověka zamrazí. Autentické fotografie dokreslují příběhy zásahů. Kdo jde do Tater či jakoukoliv túru v horách by měla být tato kniha minimálně ponaučením.
Měla by to být povinná četba pro všechno návštěvníky hor. Jak trefné - nač riskovat, vrchol tam bude i další den.
Tatry miluju, tohle je ovšem drsné. Na většinu těch míst jsme taky šplhali za různých podmínek - v mlze, na sněhovém poprašku nebo námraze, s dětmi, v blížící se bouřce... prostě zatím můžu jen do nebe děkovat, že se nám nehody nebo dokonce neštěstí vyhnula. A do dalších návštěv Tater lépe připraveni, s větší pokorou a pozorností. A s velkým poděkováním záchranářům Horské služby!!!
Plusy:
- Zásahy Horské služby popsané záchranářem Horské služby; asi i proto stručné, bez zbytečné omáčky, autentické, psané s láskou k horám.
- Prostředí Vysokých Tater; spolu s Krkonošemi moje nejmilejší hory, velkou část popisovaných míst znám. Knihu jsem četla s podrobnou mapou a vzpomínkami na vlastní (dávné) vysokohorské túry.
Nejsem si jistá, zda je etické zveřejňovat fotografie tragicky zahynulých, a malinké minus za poněkud přeplácanou obálku (vydání z r. 2004).
Autorovy další knížky
| 2004 |  Smrt si nevybírá - Dramatické záchranné akce v horách |
| 1991 | Spod krošne veselo i vážne |
| 2015 | Preteky vysokohorských nosičov |
Měla jsem tu čest poznat se s Jaroslavem Švorcem osobně na besedě, takže na jeho knihu jsem se těšila jako na svědectví konkrétního člověka, který mě osobně oslovil. Jaroslav Švorc toho prožil mnoho pod Tatrami i v Tatrách. Působil jako učitel i ředitel základní školy a cca od svých 18 let jako horský nosič. Horská služba byla nejprve jeho koníčkem a později se mu stala profesí, několik let také vedl vysokohorskou chatu Pod Rysy. Zážitků má požehnaně. Nelíčí je nějak zvlášť barvitě, ale lepší současný popis z pohledu člena horské služby zatím asi nemáme. Jak je uvedeno na tatranském cintoríně: Tyto příběhy by měly sloužit „Mrtvým na památku, živým na výstrahu!“ (V souvislosti s touto zásadou chápu i zveřejnění fotek ze zásahů horské služby.)
"Lidé odedávna toužili poznávat hory. Od samého počátku chtěli proniknout do jejich království a poodhalit závoj jejich nedotknutelnosti. Nejdříve z existenčních důvodů, kdy hledali poklady nebo zázračné byliny, později pro jejich krásu a snahu změřit si s nimi síly v namáhavých výstupech, kráčeli horskými dolinami a stoupali k vrcholům nebetyčných štítů. Ani Vysoké Tatry před nimi nezůstaly utajeny. Přibývalo těch, kteří je toužili poznat – projít dolinami, pokochat se pohledem z majestátných štítů nebo, ve snaze zapomenout na každodenní starosti, v nich najít spolehlivé útočiště a pookřát.
Přibývali i ti, kteří si v nich chtěli ověřit své sportovní mistrovství, odvahu a sílu. Stále více tak bylo i těch, kteří za splnění svých tužeb tvrdě pykali, ba dokonce platili hodnotou nejcennější – svým zdravím či životem. Tyto krásné hory svým návštěvníkům připravily množství nezapomenutelných zážitků, ale odehrálo se zde i mnoho neštěstí, horských dramat a tragédií. V každé z nich hráli jednu z hlavních úloh lidé: ti, kteří se stali obětí, ale i ti, kteří se všemožně snažili zmírnit utrpení postižených a dělali všechno pro to, aby se horská dramata nedohrála do tragického konce...
Prožil jsem v těchto horách množství krásných chvil. Měl jsem to štěstí prožít okamžiky, které jediné dokázaly vyléčit unavené tělo nebo duši. Poznal jsem jejich krásu, vlídnost a mnohokrát jsem pocítil na vlastní kůži jejich blahodárné účinky. Viděl jsem však i jejich odvrácenou tvář, když přísně a tvrdě trestaly nezodpovědnost, nerozvážnost nebo přecenění sil a když důrazně připomněly, že mají i druhou stranu své mince.
„Mrtvým na památku, živým na výstrahu!“
Tak zní motto v kapličce symbolického cintorína v limbovém háji pod Ostrvou. Právě to mě vedlo k myšlence přiblížit některá z dramat, která se v horách odehrála a poukázat tak na mnohdy tragické osudy jejich hlavních protagonistů. Ne s cílem zastrašit, ale upozornit. Upozornit živé, varovat je a vyzvat zároveň. Vyzvat k opatrnosti a odvaze. Protože, i když se nebezpečí v horách úplně vyloučit nedá, přece jen ho lze snížit na minimum. Snížit do takové míry, aby pobyt v horách přinášel jen radost. Stovky obětí a tisíce zraněných totiž neustále připomínají i druhou stranu mince. Nepodceňujme ji – existuje!"