Smrt trávy
John Christopher (p)
Západní svět se vyvíjel tisíce let. Stačil jediný virus ničící veškeré traviny, aby se vše propadlo do barbarského boje na život a na smrt. Hrdinové Christopherova románu byli vychováni v duchu morálky kultivované civilizace. Stačil jediný den, aby byli nuceni přijmout divošsky primitivní pravidla země proměněné v bojiště o přežití. Opouštějí Londýn odsouzený k záhubě a vydávají se na riskantní cestu do odlehlé horské pevnosti...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , NajádaOriginální název:
The Death of Grass, 1956
více info...
Přidat komentář
Tato kniha měla skončit ve sběrném papíru, ale jsem rád že jsem ji zachránil. Zajímavé téma které není až tak scifi
Tohle byla kniha, do které bych se pravděpodobně vůbec nepouštěla, kdybych měla k dispozici cokoliv jiného na čtení. Kniha jako taková určitě není špatná, řeší rodinné problémy v krizové situaci, lidskou psychiku ohledně zabíjení, vůbec fungování lidí, ale mě osobně nesedla. Přestože jsem ji četla jen čtyři dny, strašně jsem se do toho nutila a měla jsem problém se začíst. A ten otevřený konec? Tak nějak bych čekala, že se příběh nějak lépe uzavře.
Klukům tak 13+ by se kniha mohla líbit.
Překvapivě docela drsné čtení. Na rozdíl od kolegy níže mne moc nebavilo to žvanění v první části knihy, ale jakmile se příběh rozjel tak to už bylo jiné kafe. Souhlasím nicméně, že přerod postav od tlachalů v zabijáky během pár dnů (v podstatě hodin) působil poněkud nerealisticky. Kniha je docela krátká, takže se charaktery jednotlivých protagonistů nestačily rozvinout a čtenář si k nim tak nemůže vytvořit nějaký vztah. Navíc jsem se celou dobu trochu ztrácel u některých figur. Každopádně pád civilizované společnosti a v podstatě obyčejných lidí do barbarství, o čemž tato kniha je, vyznívá hodně děsivě a v dnešní covidové době obzvláště.
Pomerne mrazivé čítanie v dnešnej COVID-ovej dobe. Bavila ma najmä úvodná časť, inteligentné rozhovory a prekáračky medzi postavami. Druhá, akčná polovica, mi už tak nesadla, rýchly prerod z intelektuálov na zabijakov bol menej uveriteľný.
Knihu hodnotím spíše kladně - oceňuji hlavně rozvedení zajímavých podnětů pro delší diskuze (které se dotýkají mimo jiné naší současné situace ohledně karantény kvůli pandemii), avšak chvílemi na mě příběh působil rozvlekle a částmi velmi nelogicky. Co se týče příběhu podobného typu (putování za něčím lepším), za mě určitě vítězí Cesta (Cormac McCarthy).
„Vláda je toho názoru, že nebezpečí by mohlo vzniknout při panických přesunech obyvatelstva. Aby se tomu zabránilo, bylo s okamžitou platností vyhlášeno několik dočasných opatření. První z nich omezuje pohyb. Cestování mezi městy je dočasně zakázáno. Do zítřka bude pravděpodobně vypracován systém přednostních povolení pro nezbytně nutné přesuny, avšak předběžný zákaz je absolutní…“
To mi něco připomíná…
Virus přichází z Číny a způsobuje celosvětovou katastrofu.
Nějak povědomé, že?
SF z roku 1956 celkem přesvědčivě vystihuje, jak se situace mění den ze dne, nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a konec? Co bude za pár dní? Zvládnou Angličané svým pověstným klidem a organizovaností tuto ránu osudu? Kniha (podle mého názoru) nedosahuje kvalit Malevilu, Dne trifidů nebo Pána much, ale je čtivá, zajímavá, mrazivá, napínavá a její varující naléhavost ji do této společnosti zařazuje. Máme březen 2020 – její aktuálnost v době, kterou si budeme všichni pamatovat celý život, hovoří sama za sebe.
80 % (aktuálně 58 hodnotících s průměrem 81 %).
Skvělý postapokalipticky román, který je základem žánrů a představuje hlavní myšlenků žánrů: ,,vlastní přežití na úkor druhých".Jediný, kdo ho překonává jsou postapokaliptické filmy, které přináší ještě silnější zážitek...
Jak zlověstně příhodné bylo číst tuto knihu v letošním extrémně suchém a parném létě. Vidět, jak dříve zelená krajina postupně hnědne, vidět jak tráva ve městech usychá. Bylo to trochu jako strašidelná vize, předehra budoucnosti, která nás zřejmě čeká. A přesto, že v knize katastrofu nezpůsobí klimatické podmínky, výsledek je v zásadě stejný. Příběh je v zásadě jednoduchý, odehrává se na pozadí globální katastrofy a sleduje skupinku lidí, hledajících útočiště a místo k přežití. Za největší klad knihy považuji popis chování a motivace skupinky lidí a jednotlivců v extrémní situaci. Jak bychom se asi zachovali my, dnes, se vší tou skvělou technikou, bez které si neumíme představit svět. Pro mnohé je to jistě lákavá představa, globální katastrofa, možnost ukázat co ve mně je, ale pak vás z ničeho nic začne bolet zub … Vyzdvihl bych zejména popis přeměny charakteru hlavní postavy, z nevýrazného inženýra/zaměstnance/otce rodiny na skutečného, byť možná ne zcela dobrovolného, vůdce, přijímajícího odpovědnost za blaho skupiny. S tím souvisí rozpad společenského řádu v okamžiku pádu „civilizace“. Vůdci vs. ti co následují. Nemám žádné iluze, takto nějak podobně by to probíhalo ve skutečném světě, včetně znovu ustanovení jisté formy feudálních systémů, silní vs. slabí, jiná možnost po kolapsu společnosti není. Knihu jednoznačně doporučuji.
Jak dlouho by lidem asi vydržela jejich humanita, kdyby museli čelit neodvratné hrozbě hladomoru? Na tuto otázku se před více než 60-ti lety pokusil odpovědět John Christopher. Jak naznačuje název, veškerá tráva a obilí to má v autorem vymyšleném světě spočítané – zhoubný virus neúprosně mění svěží zeleň v bezútěšnou hněď, hospodářská zvířata hynou, z pečiva se stává nedostatkové zboží, zásoby mizí, ve městech není možnost obživy… Čtenář vše sleduje od krátkého prologu z dětství hlavního hrdiny, přes počátky zkázy plné dezinformací, až po úsvit nové doby, kterou přežijou jen silní a všehoschopní.
Tahle tenká knížka dokáže dokonale pohltit. Mám však tři výhrady: 1) Na můj vkus se z lidí ten civilizační make-up setřel příliš rychle a náhle. Nedělám si iluze o chování davu, ale nechce se mi věřit, že by slušní jednotlivci po prvních negativních zkušenostech jednoduše přestali rozlišovat dobro a zlo. 2) Autor měl prostředí světa v průběhu katastrofy vylíčit pečlivěji, sugestivněji – v mých představách totiž pořád jaksi figurovaly obilné lány a zelené plochy, fantazie nezvládala automaticky dosadit zpustošenou krajinu. 3) Závěr mohl být údernější, drtivější, naléhavější, takhle to vyšumělo poněkud do ztracena.
Rozhodně můžu tuhle katastrofickou klasiku doporučit, kvalitní a v mnoha ohledech aktuální čtení.
Nesmírně napínavá a poutavá kniha. Ukazuje, jak křehké jsou lidmi nastavené konvence dnešní doby jako je ekonomie, státní zřízení či morálka a důrazně připomíná, že zahrávání si s přírodou je velmi nebezpečné. Je mrazivé pomyšlení, že tak málo stačí, aby se všechno zhroutilo. Jeden virus a jeden neuvážený čin ve snaze zachránit rychle co se dá. Tento příběh mi připadal ještě děsivější, než Den trifidů. Ani není třeba do katastrofy zapojit fantastické chodící masožravé rostliny - stačí, když bychom přišli o trávu - vinou obyčejného zcela věrohodného viru. Kolik takových patogenů asi existuje? A jak asi můžou zmutovat? Tohle se může stát opravdu kdykoliv.
"Máme před vámi tři dny náskok. Už nejsme slušní lidé. Po cestě sem jsme zabíjeli a možná budem zabíjet dál." Útlá postapo záležitost z 50. let, kdy to prý přineslo "potřebný závan drsné reality do jinak poklidného žánru katastrofických románů". Kdo četl Živé mrtvé, ten se nad tím jen pohrdavě ušklíbne.
Ač svým rozměrem poměrně útlá knížečka, tak co do obsahu naplněná skvěle syrovým dějem a výrazným napětím až do konce. Autor na nic nečeká a vtáhne čtenáře do nitra napínavého příběhu o putování skupiny lidí směřující k záchraně. Jedná se spíše o delší povídku než o klasický román, ale tento styl mně dokonale vyhovuje. Od začátku až do konce napínavý a strhující děj, který neustále graduje.Na 50. léta velmi slušně tvrdý a syrový příběh. Možná by neškodilo trochu natáhnout děj a vyšperkovat psychologii postav, ale to bychom byli zase jinde...
Pro narocneho ctenare asi nic moc. V dnesni dobe jiz dozajista obehrane tema. Pro mne ale jeden z nejsilnejsich zazitku posledni doby. Postapokalypticke tema je mi velmi blizke a Smrt travy je presne muj salek kavy. Rychly spad, akce, napeti a jako u vetsiny knih s podobnym tematem - otevreny konec s nadechem nejiste budoucnosti.
Smrt trávy
Virus ničící obilí způsobí mezi lidmi paniku a boj o jídlo. Bylo zvláštní sledovat, jak se hlavní postavy na jednu stranu snaží si pomáhat, na druhou neváhají zabíjet nijak špatné lidi, aby přežili. Je k zamyšlení, co všechno je člověk schopný udělat, aby zachránil sebe a svou rodinu. S kým se spřáhne, co obětuje, jak se přestane ozývat svědomí... Trochu mi to připomínalo Den trifidů. A i když to není až tak dobré, dobré to je dost. Trochu mě děsí, že mi to vlastně ani nepřipadá moc nereálné.