Smrteľný hriech

Příběh Asia Bibi. která prožila peklo kvůli hrnku vody. Tohle mi hlava nebere. Jsem si na netu vyhledala pár informací, dnes už Asia žije ve Francii, takže díky Bohu za to, že její pevná víra došla záchrany. Opravdu hodně silná zkouška na nevzdělanou vesničanku, a Asia to zvládla.

Smutný příběh o nevraživosti muslimské většiny obyvatelstva proti ženě, matce 5 dětí, s jiným náboženským přesvědčením - křesťanstvím. Asia Bibi se provinila, že se při práci na poli napila vody z muslimské studny. Byla odsouzena k smrti oběšením. Ve vězení v Pákistánu očekává smrt. Tato prostá venkovanka krásně popisuje, co prožívá ve vězení, vzpomíná na svého muže Ašíka a svých pět dětí, které musela opustit. Dává nahlédnout na život prosté ženy a matky, která žila se svou rodinou pokojně na vesnici, až ji zloba lidí, protože se od většiny lišila tím, že byla křesťanka, uvrhla do vězení a odsoudila k smrti. Politiky, kteří se jí snaží pomoci, guvernera Salmana Tasíra a ministra pro menšiny, Šahbáze Bhattiho, muslimská většina zavraždila. Kniha byla sepsána ve vězeňské cele, aby výtěžek z prodeje knihy byl věnován dětem a manželovi na životní potřeby a na úhradu právníků. Za její osvobození se přimlouval i papež, Benedikt XVI. a další světoví politici.
Dojemný příběh statečné ženy, odsouzené k trestu smrt 8.11. 2010, čekající na uskutečnění v kobce, kde se modlila a čekala na smrt až do roku 2019, kdy byla omilostněna a odjela do azylu za svou rodinou do Kanady.

KNIHA: Osud autorky je bezesporu silné téma (budiž pochválen Bůh, že už je s rodinou), na 5 hvězd. Styl psaní byl také dobrý. Hrozně se mi navíc líbilo i přiblížení běžného života v Pákistánu. Bonusem jsou přidané modlitby, které ocení jiní silní křesťané. Ale...

Dost mi vadil koncept knihy, který funguje tak, že téměř na začátku vám hrdinka (záměrně, či nikoli - vyjde to na stejno) prozradí hlavní zvraty. Sice podle skutečnosti, ale pořád kniha, takže by ji slušelo trochu tajemství, napětí, co bude dál... V několika pasážích mi navíc přišlo, že si autorka hrozně protiřečí (SPOILER V ZÁVORCE např.: Hrozně věřila, že ji soud osvobodí pošle domů a nadává si, že byla tak hloupá, a o stránku dál říká, že v hloubi duše věděla, že zůstane uvězněná, oproti jejímu manželovi...), což není sympatické. A ačkoli jsem ji litovala, faktem je, že jiné popsané osudy v knize mi přišly ještě absurdnější a zajímavější... Díky za ně, knihu to ozvláštnilo. ... Takže - nebyla katastrofa, ale ani terno, ovšem za přečtení rozhodně stojí.

Vážné téma, podle skutečnosti. Přesto jako kniha mě to moc neoslovilo.

Skutečný, pro nás nepochopitelný, příběh ženy a matky žijící v muslimské zemi, který byl sepsán v době jejího pobytu v pákistánském vězení, kdy čekala na vykonání trestu smrti za to, že "znesvětila" muslimskou studnu, protože se z ní jako křesťanka napila vody. Autorka byla uvězněna a odsouzena v roce 2010 a z vězení propuštěna v roce 2019.

I navzdory soucitu a lítosti k hlavní hrdince, křesťance, která byla tak nesmyslně odsouzena, musim napsat, že se mi kniha vůbec nelíbila. Po literární stránce je podle mě špatná, nečte se to dobře. Ale příběh je podle pravdy a hledala jsem info i na netu a vyznělo to tak, že je stále ještě ve vězení, víte snad někdo více???? Děkuji :)

neuvěřitelný příběh :-( moc by mě zajímalo jak to s Asii dopadlo

Barbarství a debilita díky náboženství v 21.století. Středověk trvá... čtivý, velmi silný skutečný nepochopitelný příběh.

Neskutečný příběh toho, kam může vést nesnášenlivost v náboženství - jak je možné se zachovat a jak to ovlivní život jediného člověka. Velmi silný příběh, podaný čtivě.

Bohužel je jen jedna z mnoha mučených a týraných žen.

neuvěřitelný příběh
pro nás nepochopitelný. Moc Asie držím palce.
Co jsem hledala nejnovější informace o to víc.

kniha bola na jednu noc, naozaj šokujúci príbeh mladej ženy - neskutočne, čo dokáže fanatizmus v náboženstve.....

Jak začít? Takových myšlenek se mi honí hlavou. Pokusím se uchopit ty správné a přiblížit Vám knihu s názvem Rouhání? od křesťanské ženy žijící v Pakistánu.

Případů týraných žen se na pultech v poslední době objevuje víc a víc. Sorta čtenářů je hodně. Všichni se chtějí dozvědět více o tom, co se děje „za zdí“, co je pro někoho normální stav a pro někoho absolutní tabu.

I já jsem těch několik knih s podobným tématem přečetla, ale nikdy jsem to cíleně nevyhledávala. Přeci jen depresivní a dech beroucí stránky nejsou vhodné pro každého a ne každý se s tím dokáže smířit. Vy jako čtenáři máte možnost knihu zavřít a odložit, ale ti jež se příběh týká tu možnost bohužel nemají.

Kniha Rouhání? se ke mně dostala díky recenzi. Popravdě jsem byla hodně překvapená její tloušťkou. Málo stránek zato příběh tak silný, že to čtenáři nahrazuje jinak.

Představte si, že patříte ke křesťanské rodině, která žije v Pákistánu. V zemi zapřísáhlých muslimů. Z toho vyplývá, že jste tam jako černá ovce či jako trn v oku všech lidí kolem Vás. Přesto jste plni odhodlání, lásky a důvěry a snažíte se nevybočovat z řady, dělat vše poctivě a žít si svůj vlastní život. Matně tušíte, že se na Vás dívají skrze prsty a snaží si najít příležitost, jak Vás znemožnit a nebo nějak potupit. Máte velkou rodinu čítající milujícího manžela a kopu dětí. Naštěstí jste si v průběhu života našli přátelé, kteří s Vámi prožívají radosti a dodávají Vám jistou dávku energie a opory.

Jelikož patříte mezi chudé, snažíte si vydělávat na poli, kde sbíráte plody. Žijete v zemi, kde teplota kolem 45 stupňů není nijak nenormální. Musíte se proto halit do látek, aby se Vám nespálila kůže.

Jeden den, 14. června 2009, se Vám stane osudným. Pro přivýdělek jdete pracovat na pole. 250 rupií na obživu Vás ženou vpřed. Ze sbírání Vás bolí záda, ale to překonáte. Přesto žízeň je silnější než Vy. Odskočíte si k nedaleké studni, kde si vezmete plecháček, naberete si vodu a žíznivě se napijete. A v tuto chvíli to začíná. Právě jste se rouhali. Napili jste se vody muslimů a tím jste ji znesvětili. Nikdo se z ní již nemůže napít. Ve všech to vře a všichni dávají najevo svůj nesouhlas. Jste označeni za zrádce, za ty, co haní Proroka nejvyššího a patří Vám jen a pouze smrt.

Příběh, který otřásá světem. Asia Bibi je odtržena od své rodiny ze dne na den, z hodiny na hodinu. Je vláčena ulicí, zkopána, zbita a potupena. Odvezena do věznice, kde jí společnost dělá pouze moucha. Žena, která nemá žádné vzdělání, neumí číst ani psát. Jediné, co ji zbývá, je modlit se k Bohu a věřit, že se jí dostane odpuštění a bude propuštěna. Cela její rodina je stíhána, musí se skrývat, aby nebyla zabita. Nikomu se nedá věřit, ani strážníkům, kteří dodávají stravu. Všichni v zemi si přejí její smrt. Tento případ se dostává až k těm nejvyšším, kteří se za ní postaví a stojí je to život.

Pro záchranu života byste v tuto chvíli i Vy udělali cokoliv. Klidně i napsali knihu a svůj příběh vyslali do světa s žádostí o pomoc. Proto vzniká toto dílo, které je psáno formou prolínání vzpomínek z minulého a reálného života ve věznici. Čtenáři je dovoleno nahlédnout do osudů jiných žen, které byli v této zemi též odsouzeni k smrti za rouhání, za nevěru či za jinou nelibost.

Knihu jsem nečetla jako jiné předchozí tak, že bych ji zhltla. Příběh na mě zapůsobil a donutil k přemýšlení. Tam kde se narodíme si nevybíráme. Musíme se s tím naučit žít a přijmout to. Osud nás nutí k nepředvídatelným činům, které nám hází klacky pod nohy. Je na nás, jak to přijmeme, jestli budeme bojovat, a nebo se budeme utápět v depresích a neštěstí.

V tomto případě se seznamujeme s kulturou, kde žena je nic. Nic, co je možné při nepřízni a nesouhlasu polít kyselinou, znásilňovat, bít či jinak označovat.

Při čtení a doutnající zlosti, která se ve mně nacházela jsem si vzpomněla na přísloví, které k tomuto příběhu sedí asi nejvíce.

„ Ten, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.“



Za záchranu matky pěti dětí bojuje ve světe řada vlivných osobností včetně papeže.

Vytěžek z prodeje této knihy bude věnován dětem a manželovi, kteří se musí skrývat. Část výtěžku připadne také na úhradu právníkům, kteří ženu obhajují.

A ještě jeden pěkný citát, který patří nakonec.

"Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic pro sebe."
Johann Wolfgang von Goethe

Pomozte osvobodit

Nehodnotím styl psaní, nehodnotím literární úroveň ani nic podobného. Mé hvězdičky připadají Asii.. i když jsou tady naprosto bezvýznamné.