Smrtí smrt překonat: Relikvie a jejich moc ve středověku
Ivan Foletti , Adrien Palladino , Jana Černocká , Katarína Šimová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532270/bmid_smrti-smrt-prekonat-relikvie-a-jeji-65d4dcf28ec6b.jpg
5
3
3
Co by mohlo být současnému člověku odpornější a vzdálenější než uctívání rozložených lidských ostatků? A přece jde o kult, který pojí kontinenty a je doslova vepsán do DNA naší civilizace. Jak je to možné? A má nám příběh zdánlivě tak vzdálený co říct i dnes? Tato kniha se zabývá smrtí, kultem mrtvých „celebrit“ a vztahem lidí k nim ve středověku a na prahu novověku. Nejedná se však o knihu tísnivou, ponurou ani děsivou. Naopak, smrt ve středověku září zlatem, stříbrem a drahými kameny v podobě relikviářů, předmětů uctívaných napříč staletími, které dodnes fascinují svou dechberoucí kvalitou.... celý text
Přidat komentář
Autoři knihy
Ivan Foletti
švýcarská, 1980 Adrien Palladino
francouzská, 1990 Jana Černocká
česká Katarína Šimová
slovenská
švýcarská, 1980 Adrien Palladino
francouzská, 1990 Jana Černocká
česká Katarína Šimová
slovenská
Ideální kniha pro předvelikonoční postní období, kdy si má člověk připomínat svoji konečnost a současně naději na věčnost. Mám moc rád tuto edici, protože je to (nepostní) pastva pro oči i pro mysl a autoři jsou velice vlídní a přívětiví průvodci. V této knize srozumitelně a čtivě načrtávají dlouhý příběh postupně se vyvíjejícího vztahu mezi zakrytostí a odkrytostí, abstraktním a doslovným, jen tajemně naznačeným a až na "kost" explicitním – a také mezi životem a smrtí. Jen u barokního období si nejsem jistý, jestli autoři patřičně zvážili i zcela jinou emotivitu a expresivní barokní obraznost ostře zdůrazňující lidskou nicotnost a pomíjivost. Nejsou ti nazdobení kostlivci ve vitrínách současně i paradoxním vyjádřením tohoto kontrastu a připomínky naší konečnosti? Nějak se mi nechce věřit, že u barokních lidí nevzbuzovali ani stopu odporu a nepromlouvali k nim i jazykem memento mori. A také bych měl jen drobnou výhradu k používání sousloví "kočovné národy", které se staly římské říši osudné a nakonec převzaly její dědictví. Ve skutečnosti přece nešlo o národy tradičně žijící kočovným způsobem života, ale kmeny a družiny, které se v 5. a 6. století daly do pohybu vlivem populační a možná i klimatické nestability. Ano, tento pohyb byl mimo jiné nastartován i typickými kočovníky z Východu, ale ti uvedli do pohybu i do té doby usedlé zemědělské skupiny. Převážně tedy nešlo o kočovníky, ale spíše o migranty, kteří jen hledali místo, kde se usadit. To je jen otázka vhodné antropologické (nikoli kunsthistorické) terminologie, jinak kniha perfektně splnila moje očekávání a těším se na další z téže edice.