Smrtící mlha
Jevgenij Jakovlevič Guljakovskij
Rotanov se zde snaží urovnat mnohaletý boj mezi kolonisty planety Alfa Draka a záhadnými duchovitými tvory, kteří z lidí vysávají vědomí.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Sezon tumanov, 1979
více info...
Přidat komentář
Autor zde rozehrál hodně zajímavý a silný příběh, plný příznačného ruského filozofování i sebezpytu. To ovšem vůbec není ději na škodu. A to vše na necelých 160-ti stranách, což je ve srovnání se současným trendem mnoha svazkových fantasy a sci-fi ság v podstatě povídka. Za mne super a vřele doporučuji.
Zajímavá ruská sci-fi o životě na cizí planetě ve 23.století.V SSSR se psaly dobré fantastické příběhy a tenhle to celkem potvrdil.
Hezká scifi po několika desítkách let jsem ji zahlédnul v antikvariátě a musel jsem jí koupit a s velkou radostí jsem si jí zase přečetl je škoda že není o tyto autory zájem a nikdo od nich už nic u nás nevydá
( zrovna čtu tu první část Bílé zvony Reany a můj názor je ,že to měli vydat celé je to jen kolem 40 stran a rozhodně je to docela dobrý uvod knihy )
Ačkoliv tahle knížka vyšla v češtině 2x (jednou zkrácená jako příloha v nějakém časopise) její první část česky nevyšla. Jmenuje se Bílé zvony Reany a je to vlastně úvod celé serie. A ta podle mne stojí za přečtení...
Planeta v systému Alfa-Draka je už dvě stě let odříznuta od jakéhokoli kontaktu se Zemí. Kolonie je zničená a zbytky pozemšťanů přežívají v lesích, kde se brání smrtící mlze - ljussům. Kromě toho jsou ve válce s lidem podobnými singlity. Nyní sem přilétá inspektor Rotanov, aby zjistil, co se to na planetě vlastně děje. Ve vědeckofantastické literatuře poměrně klasickou zápletku dokázal Jevgenij Guljakovskij uchopit více než zajímavě, přičemž ji vdechl jak pel akční napínavosti, tak i hlubokomyslného přesahu, sahajícího až někam k smyslu života a idejím funkční utopie. Celé to zkoumání příčin a následků lidského zápasu o vlastní místo na slunci je kupodivu vysoce životaschopné. Neutápí se v nabubřelé propagandě lepších zítřků, kterou nám ruští sci-fi autoři tak přečasto podsouvají, ani nezabředává do rádoby inspirativních psychotestů či zkoumání síly filozofie izolované skupiny. Guljakovského vyprávění je prostě jedno povedené vesmírné dobrodružství, které si nehraje na velkou literaturu a možná proto se tak dobře čte.