Smrtící posedlost

03.07.2012

Všechny tři příběhy koumavého sázkaře Johna Puntera byly skvělé. Snad nikdy jsem knížku neodložila, kvůli tomu, že jsem se nudila. První díl mě celkem dobře uvedl do děje, seznámis s hlavními postavami, které se průběžně objevovaly i v druhém a třetím díle. Rozhodně nechybělo ani napětí, kterého bylo dost i ve druhém díle. Ze začátku, když jsem v druhém díle byla uvedena do děje s unosci, tak jsem se chvílemi vydávala v hlavě napřed, jak by to asi mohlo být dál. I děj kolem zadržování koní byl napínavý a Punterovy nápady, jak se dostat k pachatelům byly velice zajímavé. Poslední díl, tedy Smrtící posedlost byl ze začátku a vlasně až do konce takový záhadný. Pořádně jsem si nemohla domyslet, co asi bude dál. A to u všech knížek velice oceňuji.
Co mi maličko při čtení vadilo bylo až možná příliš tiskařských šotků. A to hlavně v uvozovkách, někde chyběly a někde naopak přebývaly, což pro mě bylo občas celkem matoucí. Ale naopak bych chtěla vyzvednout překladatele, protože si myslím, že když někdo překládá knihu, kterou napsal někdo, kdo se ve svém oboru vyzná, jako tady Peter Klein, který se doopravdy pohybuje okolo dostihového sportu, tak některé termíny mohou být pěkným oříškem. Všechny knihy jsem ohodnotila nejvyšším hodnocením, protože všechny jsou úžasné a co je pro mě hlavní krásně se četly a to i přesto, že dávám přednost fantazy. Byla bych velice ráda, kdyby se Klein ještě v budoucnu k Punterovi vrátil a doufám, že nezaměnil nového hrdinu, dostihového rozhodčího, za mého oblíbeného sázkaře.