Smrtící výstřel
Elmore Leonard
Nájemný vrah se spolu s bývalým trestancem snaží zavraždit manžele, kteří se stali svědky jejich posledního zločinu. Život spořádané rodiny je rozvrácen a ohrožen. Policistům se nedaří zločince zadržet, proto začlení rodinu do programu ohrožených svědků. To znamená novou identitu nového bydliště v jiném státě, nové zaměstnání muže. Nájemný vrah, který nikdy nenechává svědky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
Killshot, 1990
více info...
Přidat komentář
To byl tedy horror! Tolik příšerných pitomců převlečených za vrahy a policajty, to se hned tak nevidí. Sarkastický příběh o tom, jak je jednoduché se dostat do průšvihu, poštvat na sebe vrahy a nedej bože i ochranu svědků. Ještěže je zde vynalézavá žena, ale je hodně těžké se z toho dostat. Povede se?
Opět potvrdil, že je mistrem formy, kterou si kdysi pro své psaní zvolil. Jasné, až stručné věty, znalost prostředí, které popíše tak, že i Jihočech se v Detroitu, na Floridě nebo třeba Cape Girardeau v Missouri, snadno zorientuje. Parádní dialogy, mnohdy ze stránek čiší cynismus. Příběhy jako takové se mohou zdát poněkud jednodušší, ale když jsou tak skvěle napsané, tak je to čistá radost z četby.
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
1992 | Chyťte ho! |
1999 | Buď v klidu |
1996 | Smrtící výstřel |
1994 | Rukojmí |
1994 | La Brava |
Tarantino označil Elmora Leonarda ze jednoho ze spisovatelů, který na něj měl největší vliv, takže jsem se přirozeně chystal do něčeho od něj pustit už něco málo let zpátky (pokud se dají počítat adaptace jeho knih, tak jsem už něco viděl, 3:10 to Yuma, Killshot, Jackie Brown). U nás je prakticky neznámý, protože se dočkal jen několika nejspíš nepříliš vydařených překladů, jak předpokládám... ale možná je ten zámořský nádech psaní příliš vzdálený tomu, co lidi tady rádi čtou. Rozhodl jsem se pro předlohu filmu, který jsem viděl víc než dekádu zpět a tehdy neměl o Elmorovi samozřejmě ani ponětí. Jádrem jeho přístupu k psaní jsou postavy, na druhou stranu zápletka, obdobně jak to řekl Stephen King, skoro až "stojí v cestě". Je neuvěřitelně osvobozující přemýšlet v těchle termínech, že postavy jsou hnacím motorem knihy, protože když se zamyslíte nad každou zápletkou dneška, podle učebnic... spasení a záchrana světa, boj o přežití, je to nuda... protlačený před vás jako stokrát přemletý maso. Zjistíte, jak nudně schematické tyhle motivy jsou... oproti tomu pestrost, s jakou můžete přijít v nekonečných variacích u postav, jejich minulosti, způsobu chování (tady určitě na sebe většinu knihy strhávájí pozornost Armand a Richie, dvojice absolutně protipólných záporáků) které jsou tak rozmanité a každá si jde svojí cestou. Víceméně, co je na knize nejlepší je asi to, jak dobře to Leonard rozehrává, jak se postupně dostáváte ke všem a hned víte, která postava je jaká. Je patrné, kdo stojí kde, ale není to způsobeno designem příběhu nebo toho, jak se to snaží spisovatel tlačit. Postavy jsou prostě tam, samy o sobě. Strašně sympatické psaní řemeslníka, který nad ním strávil dekády života a užíval si to.