Smrtící zkouška
Dick Francis (p)
Randall Drew jezdil překážkové dostihy, ale bez brýlí nevidí, a s nimi nesmí v této kariéře pokračovat. Poklidně farmaří a do Moskvy se mu vůbec nechce. Ale rozumí koním a lidem kolem nich a cítí občanskou zodpovědnost. A jeden člen královské rodiny chce na blížících se olympijských hrách bojovat o zlato v jezdecké soutěži. Z fám po smrti mladého německého jezdce však lze soudit, že vysoce postavenému sportovci možná hrozí nebezpečí... A tak se amatérský špion vydává do předolympijské Moskvy rozptýlit pochybnosti a především vyhledat jakéhosi Aljošu. Patří snad Aljoša ke KGB? Kdo by jinak stál za surovými útoky na Randallův život? A proč? Z nejasností vyplývá, že proti němu stojí profesionálové... ... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Příběhy
Vydáno: 2004 , OlympiaOriginální název:
Trial run, 1978
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Všichni Dickouškovi hrdinové jsou v podstatě pořád jeden a ten samej chlap. Ale chlap, u kterýho nesmírně obdivuju cesty jeho myšlenek a způsob kladení otázek. Chtěla bych být jako oni. Génius.
Btw, jste někdo chemik či veterinář? Myslíte, že je ta chemikálie skutečná bo jenom vymyšlená pro tento příběh?? Přišlo mi to ták jednoduchý, ale v jednoduchosti je krása, že. Negůglovala jsem...
Jo, a ještě něco. Většinou to neřeším, ale když je to do očí bijící... Nemůžu si odpustit vytknout vydavateli příšernou haldu chyb, který vrcholily slovy typu "do prava"... Děs běs.
Tentokrát velmi zajímavé, propojené s Ruskem a Aljošou, no nepřišla jsem na to až do konce , co nebo kdo to je. Překvapivé vyústění.
(SPOILER)
Dosud nejslabší práce z jinak velmi dobré tvorby plodného autora. Nemohu se zbavit dojmu, že byla psána na politickou objednávku.
Ačkoliv autor není žádný nováček, tak Aljoša je nováčkem ...
Děj knihy odehrávající se před olympiádou v Moskvě a tajemstvím nesoucí jméno Aljoša
Stále ještě dost lidí je dobře seznámeno s šedivou, nesvobodnou atmosférou dob minulých. Nevýrazné obličeje, stálý dohled a hradba mlčení, na to naráží hlavní hrdina v bývalém SSSR při pátrání po tajemném Aljošovi a zhodnocení reálnosti hrozby členu královské rodiny. Dobře popsané akční scény, zmínka o závodech v Pardubicích, tomu dávám plusové bodíky, ale už mě moc nenadchla zápletka, která mě hodně připomíná scénáře a klišé vznikající za Studené války.
Svižný příběh odehrávající se v ponuré atmosféře bývalého Sovětského svazu, konkrétně přímo v Moskvě. Trochu mi tam chybělo větší zaměření na koně - jak dává tušit už obálka knihy, tentokrát jsou na scéně místo těch obvyklých dostihových koně parkuroví a vše se točí kolem připravovaných LOH v Moskvě 1980.
Jinak ale pěkný příběh.
Dick Francis se spolu s Nesbøm, Forsythem a McBainem řadí mezi mé nejoblíbenější autory. Ze všech čtyř zmíněných spisovatelů mi příběhy tohoto krále dostihového sportu přijdou nejoddychovější, což míním jen v pozitivním slova smyslu.
Smrtící zkouška byla mou 28. Francisovou knihou. Nejvíce se mi na ní líbil fakt, že se odehrávala v Moskvě, kde autor mrazivě vylíčil atmosféru a nesvobodu tehdejšího centra Sovětského svazu. Většina jeho příběhů se odehrává v Británii, a tak je změna prostředí vždy příjemná. Po USA, Jižní Africe, Norsku a Austrálii je Moskva dalším místem, kde se odehrává detektivní příběh z dílny Dicka Francise.
Ani zde pochopitelně nebyla nouze o překvapení, jinak to zkrátka ani nejde; především asi nikdo nemohl tušit, co se nakonec vyklube z Aljoši.
Představa, že vás pronásledují na každém kroku a nesmíte prakticky vůbec přijít do styku s tamními obyvateli, je dost děsivá a vzhledem k tomu, kde žijeme, i nepředstavitelná.
Jako sportovní fanoušek jsem toho názoru, že se Francis trochu více mohl zaměřit na olympijské hry, trochu zmínit jejich historii nebo zajímavá fakta. Největším paradoxem ovšem je, že v knize jde o to, zdali britskému závodníkovi nebude na olympiádě hrozit nějaké nebezpečí. Jak známo, kvůli sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979 většina západního světa OH bojkotovala (to samé učinil SSSR a další východní země sovětského bloku o čtyři roky později v LA, vyjma Rumunska a Jugoslávie). Přesto Británie vyslala na Hry 170 sportovců, protože rozhodnutí nechala čistě na nich. Sportovci pocházející se zemí podporujících bojkot ale museli startovat pod olympijskou vlajkou. Ať si každý říká co chce, ale politika se sportem souvisí. A někdy dost úzce.
Jak jinak, opět nezklamal. Velmi dobře (až orwellovsky) popsaná atmosféra tehdejšího CCCP. I když se obávám, že se od té doby až tak moc nezměnilo. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Smrt favorita |
| 2003 | Chladná zrada |
| 2008 | Oheň a bič |
| 1998 | Až za hrob |
| 2008 | Drahý čas |
(SPOILER) Opět zajímavý a napínavý román od Dicka Francise, který má však s těmi ostatními mnou čtenými řadu styčných bodů. Knihu jsem si přečetl proto, abych věděl, jak se Francis vypořádal s reáliemi či spíše atmosférou Sovětského svazu na konci sedmdesátých let. Řekl bych, že celkem dobře. Dlouho nebylo jasné, kdo za zločiny může stát, kdo nebo co je Aljoša, ale v kapitole 15 dojde v tomto směru k velkému a rychlému obratu. Taky mě zaujalo, že polití nějakou chemikálií způsobilo rychlou smrt polité osobě, navíc pak byla smrt vyhodnocena jako infarkt. Zločinci neměli zřejmě nic společného se sovětskou mocí, KGB apod., avšak byli příznivci západoněmecké teroristické organizace RAF alias Frakce Rudé armády. Každopádně se jednalo o ultralevicové a marxistické fanatiky.