Smrtonoš

30.03.2024

Duchařské povídky od Agathy Christie, některé jsou lepší, jiné horší. Souboru kraluje povídka Svědkyně obžaloby, která je jiná dějově i kvalitou. Od Christie je čtenář zvyklý na něco jiného, avšak i tento povídkový soubor se mi celkem líbil. Povídky z knihy Smrtonoš opravdu dost připomínají povídky A. C. Doyla o Sherlocku Holmesovi.

18.09.2023

Když beru do ruky knihu s duchařským příběhem, mám obavy, jak autor ty duchy popíše a jak vylíčí setkání s duchem, aby to mělo ten děsivý šmrnc. Spisovatelka moje potřeby naplnila.

17.05.2023

Z poviedkovej tvorby pani Agathy je táto kniha jednoznačne najhoršia, v jej románovej tvorbe je tých horších viac. Spoločný menovateľ tejto zbierky - ducharina a špiritizmus, nadprirodzené prvky. Nemôžem si pomôcť, ale ak sa pani spisovateľka v svojom súkromnom živote týmito témami zaoberala, mohla si ich pokojne nechať pre seba. Až na dve poviedky a to Rádio a SOS, to bolo v podstate utrpenie dočítať. Je to kniha, ku ktorej sa určite nevrátim. Ďalej je už škoda slov.

24.03.2022

Příjemné vytržení z detektivních kolejí. Strašidelné povídky, vysvětlení může být úplně logické a rozumné, což se mi líbí. Jo.

01.11.2021

Potěšení pro milovníky ryzí duchařiny i pro čtenáře, kteří dávají přednost racionálnímu vysvětlení nadpřirozených jevů. Zde si každý přijde na své.

25.08.2021

Tentokrát jsem poslouchala na rádiu Vltava - některé povídky spojené se spiritistickými seancemi, předtuchami, znameními a duchy se mi líbily více, jiné méně. Agatha je zkrátka profík na detektivky. Každopádně to byl příjemný poslech.

25.12.2020

(SPOILER) Agáta a zapadlí vlastenci. Spiritistické seance, převtělování a paměť starých domů kde se stalo cosi fuj a to tam pořád bydlí a nikam se to stěhovat nehodlá. U některých povídek jsem se smála, třeba u Záhady modré vázy, neboť když je někdo tak pitomý, to úplně svádí k tomu s ním vytřít podlahu a odolat je těžké..Rádio je příjemně poučný text na téma, že urychlovat běh událostí se musí umět a SOS kdyby byl film, což je klidně možné, tak ho v kině prožiju se zavřenýma očima a Svědkyně obžaloby je Agáta ve své nejlepší detektivní formě.

22.10.2020

Ze začátku jsem měla pocit, že spíše čtu nějaký podivný fantasy román než detektivku. Čekala jsem další knihu s Poirotem, ale až po chvíli mi došlo, že se jedná o samostatné povídky (možná to bude tím, že jsem si ani nepřečetla o čem kniha vlastně je :D) Některé z povídek byly zajímavé, nejlepší byla podle mě Červená, jiné mi přišly nudnější. Knihy od A. Christie mám moc ráda a čtu je klidně i několikrát, tato mi ovšem moc nesedla a znovu bych ji asi nepřečetla.

15.07.2020

Bohužel ipřesto, že téma duchařiny zbožnuju a i Agátu mě knížka moc nezaujala.

31.10.2019

Agatha Christie píše dobře, a tak se kniha dobře čte, i když duchařské příběhy nejsou úplně mým šálkem kávy. Líbily se mi ty líznuté detektivní zápletkou. Ty čistě duchařské mi trochu připomínaly historky, které si vyprávějí pod dekou děti na táborech. Jsem na to asi příliš přízemní povaha, ale jako malý "jednohubní" výlet mimo běžné žánry to bylo celkem v pohodě. Jen nevím, kde Agatha bere na britských ostrovech všechny ty krásné ženy - mně vždy připadá, že většina Britek je tak nějak fádní.

31.05.2019

Trochu netradiční kniha od Agátky ale četla se dobře (hlavně na cestu vlakem super). Nejvíc se mi líbili povídky Červená, Rádio a Svědkyně obžaloby.

První a asi jediná knížka od A. Ch., kterou jsem nedočetla. Ne proto, že by mi přišla špatně napsaná, ale kvůli námětům. Duchové apod. mi vůbec nesedí.

16.10.2017

Duchařské, temné příběhy mi pro styl Agathy nesedí. Kniha mě moc nezaujala. A to jsem velký obdivovatel a fanoušek královny detektivek. Je to pro mě tak trochu důkaz toho, že i mistr tesař se může utnout.

11.02.2017

Tato spíše hororová než detektivní sbírka nepatří k mým nej. Možná vinou "špatných" konců, ale spíš mě nebere to žánrové ukročení. Jako nejlepší vidím Červenou a Podivný případ.

21.01.2017

Některé povídky jsou zajímavé a vcelku napínavé, a některé zase vyloženě nudné.

15.02.2015

Některé povídky byly skvělé, že jsem se třeba i bál. Některé mi přišly jakoby nedokončené, jakoby zkrácené, nevím. Dlouho jsem chtěl dát jen dvě hvězdy, ale potom začaly přicházet povídky jako třeba Podivný případ sira Arthura Carmichaela, Rádio nebo Svědkyně obžaloby.
A jelikož jsem před touto knihou četl nejlepší knihu královny detektivek, Deset malých černoušků, čekal jsem něco podobného. Nakonec se mi kniha četla pomalu, neměl jsem na ní takovou chuť, kterou mívám u opravdu zajímavých knížek.
Nejlepší povídka - Červená

13.07.2014

Povídky se mi opravdu líbily, je to teda trošku něco jiného než na co jsem od Agathy zvyklá, ale pěkné čtení.
Výborné na cestování.

27.02.2014

Duchařské, spiritistické a hororové povídky, občas i mírně detektivní, kde je okultismus jen ozdobnou kulisou. U většiny povídek mi vadilo, že mají silné nebo zajímavé téma, jež by chtělo rozpracovat, nebo bych se o něm rád víc dozvěděl, ale autorka povídky po nadějném a bohatém úvodu často žene k rychlému konci, často neskutečně zbrklému, takže pak celá povídka utrpí tímto nešetrným nedořečením. U některých dokonce člověk podvědomě očekává nějaký zvrat nebo vůbec nějakou zápletku, a když se nedostaví, cítí se poněkud podveden, protože vše skončí tak, jak bylo jasné na začátku. Jako kdyby vám někdo řekl, hele, když ten kluk půjde přes lávku, je to nebezpečné, protože je lávka vetchá a on může spadnout. A pak kluk jde, lávka se prolomí a kluk spadne. Konec.

23.04.2013

Půjčila jsem si tuto knihu, protože jsem doufala, že si konečně přečtu úžasnou detektivku od světoznámé autorky. Zalíbil se mi obal i název a říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám. Kniha mě zaujala v knihovně, a tak jsem si ji ihned půjčila. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že to jsou povídky a ne normální román, ale nebyla jsem zklamaná. Mám ráda tajemno, a tak se mi povídky líbily a zaujaly mě. Nemůžu říct, že bych si je přečetla znovu nebo se ke knize vrátila, ale pro večerní čtení u svíčky to není vůbec špatné. Doporučuji jako oddechové čtení, při kterém příjemně mrazí v zádech.